Čekání na velké Něco

5. Díl

Vzal jsem Deník a propisku a chtěl jsem odepsat. Začínal jsem si připadat jako nějaký Sherlock Holmes, pátrání po někom, kdo mě zná, ale já nevím o koho jde. A taky jsem začal doufat, že tomu přicházím na kloub v tom dobrém směru, že všechno na co jsem zatím přišel je správně. Uchopil jsem tedy tužku a, Deník si položil na stehna a začal tužkou jezdit po papíře, která za sebou nechávala stopu v podobě písmen.

...

Ahoj...omlouvám se, že pro tebe ještě nemám žádnou přezdívku, ale je to celkem těžké dát přezdívku někomu koho neznám. A tlačit na tebe s prozrazením tvého jména taky nechci, když vím, že by to mělo nulový výsledek. Tak mě tak napadlo, že ti zatím budu říkat prostě L.W.T.

Tak ještě jednou Ahoj L.W.T.

Tak ne začátek trochu pravdy. Ano, děsí mě to, že víš, že máš pravdu. Jak to ale můžeš vědět, že máš pravdu? Hmm? Ale asi něco na tom bude, protože to zatím vychází. Přesně tak jak jsi říkal. Začínám na to pomalu, ale (doufám) jistě přicházet.

Přišel jsem na tvé iniciály, ale je tu ještě něco na co jsem asi přišel. Tak první věc...přišel jsem na to, že si musím víc všímat. Víc se dívat a pozorovat detaily ve kterých jsou skryty tvoje nápovědy a indicie. Jsi mazaný a jde vidět, že to máš promyšlené, nemýlím se?

Tak a teď ta druhá věc...čísla. Všiml jsem si, žes zakroužkoval dvě čísla. A taky to jak jsi naznačil, že první věc kterou chceš vědět o člověku je jméno. A tím jsem si uvědomil, že druhá věc, kterou přirozeně chceme o člověku vědět je věk. Nemám teď pro změnu pravdu já? Takže...19? Je to to číslo které jsi mi chtěl naznačit. Tajně doufám, že ano. (I když už to tak tajné není, když jsem ti to napsal.)

Jak dávno je to, kdy jsi na mě narazil? Týden? Měsíc? Říkal jsi, že je to hodně dávno. Takže rok? Nebo víc? Ptal ses co jsem zač? A už to víš? Přišel jsi na to?

S novými odpověďmi se otevírá stovka dalších otázek. Přesně! A to mě štve. Pokaždé, když na něco přijdu zjistím, že k té odpovědi patří další otázky. Z toho jsem pak zoufalý a už ani nevěřím, že bych mohl na to celé přijít. Ale já se nevzdám!

Ještě jedna malá otázka: Viděl jsem někdy já tebe?-H.

...

Rozepsal jsem se natolik, že jsem zapomněl kontrolovat hodiny, aby nebylo příliš pozdě. Aby se slunce neschovalo za horizontem. A jak jsem řekl, slunce už pomalu nešlo vidět. Řekl jsem si, že budu chodit ještě za viditelného světla, ale dnes se mi to nějak nepovedlo. Jenže moje touha a chtíč po dalších indíciích, či přímé odpovědi mě hnali ven a žádná tma mě nemohla zastavit. Mám štěstí, že nikdo nebývá večer doma, protože by mě nikam nepustili. Oblékl jsem si lehkou mikinu a vyšel napříč černou tmou.

Cesta byla pro mě celkem děsivá a ani jsem se nedivil vzhledem k mému věku a mým obranným schopnostem. Naštěstí tu byl vynález jménem lampa, ze kterou jsem byl momentálně nesmírně vděčný. Ale to sem si neuvědomil, že v lese nejsou lampy. Přejel mi mráz po zádech při představě toho temného lesa bez kousku světla, bez kousku paprsku, které by to světlo dodávali.

Les. Černočerný les. Jenom já (doufám), Dý a moje baterka. Sem tam jsem slyšel zvuk praskajících větviček a něco tomu podobné, ale už jsem byl tady, tak se přece neotočím a nepůjdu zpátky. Nesmírně se mi ulevilo , když jsem zahlédl mě až moc známý pařez. Rychle jsem k němu přiběhl bez ohledu na to, že jsem o něco mohl zakopnout a položil Deník na něj. V tu chvíli, jakoby jsem ucítil přítomnost někoho dalšího, ale když jsem posvítil a ohlédl se do všech stran, nikoho jsem neviděl. Hned, co jsem se otočil zpět na pařez Deník tam už nebyl. Vyjekl jsem, ale ne moc nahlas abych nepřivolal nějaké nezvané hosty (i když tu jeden možná byl).

"Haló? Je tu někdo?" zoufale jsem se snažil aby se mi tolik netřepal hlas. Marně. I otázka byla marná, jelikož se mi žádná odpověď nedostavila. Vzal jsem nohy na ramena a jako zbabělec jsem se dal na útěk, ale řekněte mi, kdo by v takové situaci neutíkal?

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak a je to tu, nový díl, asi můj nejdelší zatím. Tak doufám, že se líbil a budu ráda za každou hvězdičku a komentář :3

Bublina