Čekání na velké Něco

3. Díl

"CO?!!!" V momentě jsem se vzbudil a prudce se posadil. Byl jsem zpocený, to asi z toho snu. Toho divného snu. Ano mám hodně zvláštních snů, ale v tomto byl on. Už zase jsem ho viděl. Vstal jsem z postele přešel k šuplíku, vytáhl obrázek a přesvědčil se, že to byl opravdu on. Nevěřícně jsem na něho civěl. Ne že nakreslím z hlavy nějakého kluka, kterého jsem nikdy neviděl, já rovnou potkám kluka jemu dost podobného (dokonce si myslím, že to byl on, ale přijde mi to absurdní) a dokonce mi leze ido snů. V tom jsem si vzpoměl na Deník. Rychle jsem se oblékl a vyrazil do lesíka.

Překvapivě byl Deník na pařezu, ale nevěděl jsem jestli do něj někdo psal, protože tam mohl ležet od doby, co jsem ho sem položil. Opatrně jsem ho otevřel, jako bych si myslel, že se mi může rozsypat pod rukama. Otočil jsem na moji poslední stranu a opravdu tam bylo opět cizí písmo. Nemohl jsem tomu uvěřit, myslel jsem, že to byla náhoda a po druhé už se žádné odpovědi nedočkám. Sedl jsem si na pařez a začal číst.

...

Neboj Hazz (můžu ti tak říkat? Mě se to líbí), Tvému Deníku se nic nestane, pokud je v mojich rukou. Možná, že tě to teď vyděsí Hazz, ale znám tě. Znám tě líp, než si dokážeš představit. Vím, že tě bude zajímat, jak? Ale řeknu ti jednu věc, to je jedno. Opravdu, protože ty na to přijdeš. A jestli jsem tě sledoval? Popravdě, sám nevím. A to, že z toho máš divný pocit chápu.

Nemusíš mi děkovat, protože já tě chápu. Vím jak ti je. Moc dobře to vím. Když jsi psal, že nepotřebuješ pomoc, nebo alespoň doufáš, že ne, nebyl sis tak docela jistý, nemám pravdu? Hazz, zkus se trochu zamyslet sám nad sebou. Je těžké si přiznat, že potřebuješ pomoc, ale jakmile si to přiznáš, bude lehčí to někomu říct. A ten Někdo ti možná pomůže.

Vím, že bys chtěl znát mé jméno, když já znám to tvoje, ale nemůžu ti ho říct. Alespoň prozatím ne. Ale neboj, ty na to přijdeš, Vím to. A taky přijdeš na to kdo jsem, ale nejdřív musíš dobře poznat sám sebe.S pozdravem L.T

...

Sedím tu a nevím, co na to mám říct. Neznám ho, ale on mě ano? A moc dobře? To mě děsí asi nejvíc, i když představa, že takový člověk už má pro mě i přezdívku je taky celkem děsivá. A jak mám sakra přijít na to kdo to je? Prý na to přijdu, ale jak? A jak nemůže vědět jestli mě sleduje nebo ne? Mám tolik otázek, ale nemám nikoho kdo by mi na ně odpověděl.

Když jsem vešel do pokoje chtěl jsem dát Deník na stůl, ale sesunul se a dopadl na tem. Byl trochu rozevřený, tak jsem ho chtěl dát zpátky, ale něco z něj vypadlo. Byl to malý útržek z novin. Pořádně jsem se na něj podíval, zatímco jsem si sedl na postel. Bližším prohlížením jsem si všiml, že jsou zakroužkovaná tři písmena. První bylo L, druhé W a poslední T. Já ho do Deníku nedal a jediný kdo ho ještě měl, byl on. Ale co ten papírek znamenal? A má vůbec něco znamenat? Papírek jsem si přišpendlil na korkovou nástěnku, která mi vysela nad psacím stolem. Deník jsem zavřel do šuplíku a hodlal ho tam nechat, dokud nevymyslím odpověď.

Blížil se večer a já si uvědomil, že Dý musí být ráno na pařezu (teda jestli se chci něco dozvědět). Otevřel jsem šuplík, vytáhl z něj Deníy, vzal si propisku a začal psát....No nevím, jak mám začít, co takhle začínat pozdravem? Dobrý den, zdravím, nebo ahoj? Nevím, co mám použít, protože ani nevím kolik ti je. Tak já asi zůstanu u ahoj.

Tak teda ahoj, Hazz je to fajn nevadí mi to, můžeš mi tak říkat, ovšem pod podmínkou, že si taky vymyslím nějakou přezdívku. Hmm, co takhle...nic mě nenapadá, ale já něco do příště

vymyslím. A ano zajímá mě to dost. To jak mě můžeš znát víc, než si umím představit. To, že na to jednou přijdu. Ano zajímá mě to, opravdu hodně, ale z předchozího textu jsem poznal, že nemá cenu se snažit to z tebe dostat. Prostě to z tebe nedostanu, mám pravdu? Ale jedno mi musíš vysvětlit. Jak nemůžeš vědět jestli mě sleduješ nebo ne? Vždyť to přece nejde, buď někoho sleduju a nebo ne.Máš pravdu, když jsem psal to o té pomoci, nebyl jsem si tak úplně jistý. Většinou mám pocit, že to zvládnu sám, že už jsem na to dost starý a nepotřebuji pomoc. Ale něco jsi mě za tak krátkou dobu naučil. Nikdy nejsi dost starý na to aby ti nemohl někdo pomoc. Ať je to kdokoli.

To s tvým jménem si taky uhodl. Koho by nezajímalo jméno člověka s kterým si píše? A jaký je rozdíl, jestli mi to řekneš teď a nebo později? Tím si nejsem tak docela jistý. A to, že musím poznat nejdřív sebe, abych mohl poznat tebe, tomu nerozumím už vůbec. Snad mi zodpovíš nějaké otázky, budu doufat L.T.

Hazz

...

Jakmile jsem dopsal poslední větu, poslední dvě písmena, něco mě projelo hlavou. L.T. L.T. Opakoval jsem si to stále dokola. Jak že byly ty tři písmena? Doletěl jsem k nástěnce a podíval se na papírek. L.W.T. Jěště jednou jsem popadl Deník a připsal tam poslední Větu:"L.W.T. tvoje iniciály, nemýlím se?"

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co? Líbí?

Bublina