Čekání na velké Něco

6. Díl

Ahoj Hazz,

nemám ti to za zlé, vím, že s tou přezdívkou je to těžké, ale jsi dost šikovný na to, že co nevidět na nějakou přijdeš. A ještě ti něco povím Hazz...jsi výjimečný, ale na to ty taky přijdeš proč.

Hazz, s tou pravdou (jak jsi to nazval) je to tak. Vím to. Prostě to vím.

Ale ty máš taky pravdu Hazz, začínáš na to pomalu, ale jistě přicházet. Vážně si lepší, než jsem myslel. Všímáš si detailů u čí5el a ostatních věcí. Ano je mi 19. Velká gratulace Hazz :).

Promyšlené to ano, ale ne tak dokonale jak si asi myslíš. Prostě vím kam mám dát jednotlivé nápovědy, to je vše Hazz. Dobře někdy mě to napadne těsně při psaní, přiznávám. Hlavně nebuď z toho zoufalý, jak jsi mi psal. Je to těžké na to přijít a ty na to jdeš o moc líp, než jsem si původně myslel, takže se tím vůbec, ale vůbec netrap. A navíc, jsem velmi moc rád, že to nevzdáváš. Takových lidí není moc, měl bys být na sebe alespoň trochu hrdý, že patříš mezi ně Hazz.

Tohle téma jsem si nechal na konec.

Ptáš se jak dávno to je, co j5me se potkali? Dlouho Harry, dlouho. A není ani divu, že jsi mě nepamatuješ. A to přecházím k tomu,, jestli jsi mě už někdy viděl. Ano, viděl. Jako jediný. A tehdy jsem zjistil, že ty jsi ten vyvolený, ten pravý. Ten výjimečný. Ten kdo mi může pomoct.

Tvůj L.W.T

...

Právě jsem dočítal jeho poslední slova, jeho záhadné a tajemné iniciály. Každé jeho slovo mělo v sobě kousek něčeho výjimečného, něčeho magického. Něco, co mě nutilo se usmívat, to jak mě snad v každé větě oslovoval. Všiml jsem si, že poslední dobou, když čtu jeho zprávu mám příjemný pocit v podbříšku a usmívám se. Jenže to netrvá nikdy moc dlouho. Proč? Protože jakmile dočtu jeho vzkaz začínám přemýšlet nad souvislostí jeho slov, nad jeho odpověďmi, nad novými otázkami, které se pokaždé objeví. A nijak jinak tomu nebylo ani teď.

Hned jak jsem dočetl nemohl jsem si nevšimnout těch pětek, které napsal jak to tak vypadá místo písmene S. První jsem si myslel, že to je jen špatně napsané esko, které připomíná číslo pět, ale když jsem ji uviděl i v dalším slově, něco mi bliklo v hlavě. Další indície. Pět, pět, pět. Co by to mohlo sakra být!? Znovu jsem si přečetl odstavce, kde byly slova s pětkou. První bylo napsané ve slově čí5lo a druhé v j5me. Co? to nechápu. Jenže druhé slovo je napsané v odstavci, kde píše o tom setkání. Že by to bylo, že jsme se potkali před pětí lety? Určitě to bude ono! Ale to bych si pamatoval. Proč vlastně psal, že se nediví, že si ho nepamatuju.

Musím si pročistit hlavu a jsem trochu unavený, takže jsem si šel lehnout. Musel jsem si ale předem nastavit budík, abych nezaspal odnos deníku. Ještě jsem ani neodpověděl, ale snad to stihnu. Neuběhne ani pět minut a já se propadám do říše snů, ale to co bylo v tom snu, na to jen tak nezapomenu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ták další díl je na světě. Je trochu kratší, ale poslední dobou Wattpad nějak blbne a nejenom mě a tak to, co jsem měla rozepsané se mě smazalo :( Tak doufám, že se líbí a každé vote nebo koment potěší :3

Bublina