Čekání na velké Něco

4. Díl

Tak nový díl je tu, tak snad se bule líbit, Bublina.  :3

Je ráno a to znamená jen jedno. Cesta pro Deník. Byla to už taková moje rutina. Už jsem z toho neměl ani divný pocit, ba naopak jsem se vždy těšil. Těšil jsem se jakou otázkou, či odpověď přinese další text. Rodičům jsem o tom samozřejmě nic neřekl, ale je jim podezřelé kam to pořád chodím. Nesmí se to nikdo dozvědět. Alespoň dokud se to nedozvím já, dokud se nedozvím, kdo je on. Kdo je L.W.T. Ano, stával se pro mě čím dál tím větší záhadou. Poslední dobou ani nemyslím na nic jiného, než na Deník a na něj. Je tak záhadný, že ještě pořád nemůžu přijít na vhodnou přezdívku. Miloval jsem záhady tak moc, až jsem se k jedné z nich dostal

Už zase jsem seděl na tom známém pařeze a držel v rukou tu známou věc. Můj Deník. Opět jsem zlehka otáčel stránku po stránce, než jsem se nedostal na tu poslední. Už jsem ani nedoufal, že tam bude jeho text, protože já už jsem to věděl. Vyl jsem si už stoprocentně jistý, že tam bude. A taky že byl.

...

Ahoj Hazz,taky mě vyhovuje pozdrav na začátku textu (je to divné říkat tomu text, budeme tomu raději říkat konverzace ano?). Jsem rád, že ti můžu říkat Hazz, přijde mi to milé, ale jsem zvědavý, jakou dáš přezdívku ty mě a není to lehké, nemám pravdu? Já vím, že mám. A to jak jsem ti říkal, že na to jednou přijdeš, na to kdo jsem, s tím mám taky pravdu. Vím to. Vždyť už jsi přišel na mé celé iniciály a to je malý krok v před. Ale jsem rád, že jsi pochopil to, že nemá cenu se snažit to ze mě dostat. Něco ti povím Hazz, si docela chytrý. A to se mi líbí. Možná na to přijdeš dřív než jsem si myslel.

To s tím sledováním je tak Hazz. Narazil jsem na tebe náhodou, ale to už je dávno. Hodně dávno. A tak mě zajímalo, co jsi zač (i když to stejné si určitě myslíš ty o mě). A tak jsem chodil kolem toho místa, ne úmyslně, moje nohy a doufání v to, že tě potkám mě tam vedli sami. Ale i na toto přijdeš Harry.

Hazz, mě moc věcí nepřekvapí, ani nezarazí, ale ty jsi to udělal během pár vteřin. To že jsem tě naučil neco za tak krátkou dobu (a to jsme se ještě nikdy neviděli-zatím), tak to mě opravu překvapilo. Nikdy nejsi dost starý na to, aby ti nemohl někdo pomoc. To jsi napsal moc pěkně a dokonce to platí i u mě.

Vím, že tě zajímá moje jméno, chápu to je to přirozené. Přece když potkáš nového člověka, tak ve většině případů chceš jako první znát jeho jméno. Hazz, je v tom víc, než jestli teď a nebo potom, vždyť jak je to přísloví? Trpělivost přináší růže? Myslím, že to je to, co vystihuje tohle všechno. Ale ty se to dozvíš, vím to. Snad jsem ti zodpověděl nějaké otázky, ale jak se říká: S novými odpověďmi se otevírá stovka dalších otázek.

S pozdravem L.W.T

...

Nepřestane mě překvapovat. To s tou poslední větou měl pravdu, sice mi zodpověděl mé otázky, ale otevřel stovky dalších. Mám opět tolik otázek, ale už vím, že je zbytečné se jimi zaobírat teď. A mu budu psát, teprve se začnu těma otázkama zaobírat. A nebude to za dlouho, jelikož Deník sem jdu dát vždy do soumraku.

Ještě chvíli jsem tam seděl a přejížděl prsty po Deníku. Opět jsem jím listoval stranu po stránce, po každé z nich jsem přejel svými prsty po tom zmuchlaném papíře. A něco jsem tam opět našel. Každou stránku v Deníku jsem si očísloval, ale nikdy jsem ty čísla nezakroužkovával, a i přes to bylo poslední číslo na poslední straně v malém kroužku. Rychle jsem se podíval po ostatních stránkách a našel jsem ještě jedno zakroužkované číslo a to hned na první straně. Že by další indicie?

Když už jsem seděl doma na posteli, stále jsem svíral svůj Deník v rukou. Takže je tam zakroužkované 1 a 9. To může být třeba 9+1(10), 9−1(8) nebo taky 19, nebo 91, těch možností je víc. Tak jak mám sakra zjistit, co tím chtěl říct? 8,10,19 nebo 91, co to může být. Osmička to může být třeba jeho číslo bot. To je ale asi nesmysl, proč by chtěl abych věděl číslo jeho bot? Zamyslel jsem se nad tím jak mi psal, že první věc, kterou chceme znát, když potkáme nového člověka je jeho jméno, ale iniciály už znám. A tak jsem se zamyslel, jaká je druhá věc, kterou bychom chtěli o tom člověku vědět. Chvíli mě to šrotovalo hlavou, ale pak mě něco napadlo. Věk! Ano věk je přece druhá věc nejčastější věc, kterou chceme znát. Osum, to je asi blbost, v osmi letech by určitě nenapsal nic takového. A když už mě viděl, proč by se osmiletý klučina zajímal o mě, kterému je sedumnáct. Deset, to je asi to samé jako osum. A devadesát jedna, to doufám, že ne. Myslím, že nejreálnější číslo je devatenáct. Určitě to tak je, říkal přese, že na to přijdu a možná dřív, než si myslel. A taky říkal, že má vždy pravdu, tak jsem se tomu snažil věřit.

Začal jsem nadšením bez sebe skákat po posteli jako malá puberťačka na kterou promluvil kluk, co se jí nesmírně líbí. V tom mi trhla mamka do pokoje s překvapeným výrazem na tváři.

"Harry? stalo se něco, nebo jaký máš důvod skákat po posteli?" začala se trochu usmívat, až se nakonec trochu smála. No jo, asi to byl vtipný pohled. Zato já, já jsem přestal skákat a nevěděl co mám říct."Ehm, noo, víš...zjistil jsem, že, že vyjde nová řada jednoho super seriálu." řekl jsem první, co mě napadlo. No mohlo to být horší."A jakého?" ach jo, to by nebyla mamka, kdyby se nevyptávala."Ále ten stejně neznáš.""No, jsem ráda, že máš radost." To já taky, pomyslel jsem si, protože jsem si uvědomil, že té záhadě zvané L.W.T. přicházím pomalu na kloub.