Čekání na velké Něco

7. Díl

"Ahoj Harry" otočil jsem se a stál tam on. Ten z toho parku, ten, co se až moc podobal mé kresbě.  Jeho modré oči na mě svítily i přes to šero, co nás obklopovalo. A když přišel blíž, zjistil jsem, že jsou ještě zářivější. Ale odkud zná moje jméno? A kde to vlastně jsme?

"C-co? Kdo si?" nebyl tam, teď jsem zmatený ještě víc. Zmateně jsem se otáčel dokola a zjistil jsem, že najednou stál za mnou.

"Ja-jak ses tam dostal, vž-vždyť si stál..." ani jsem to nestihl doříct, protože mě přerušil jeho jemný hlas. Uklidňoval mě.

"Ššš, Harry..." přistoupil ke mě ještě blíž než doposud stál. "...neptej se odkud tě znám, prostě tě znám. Ty jediný mi můžeš pomoci."

"Proč? proč ti mám pomáhat?"

"Nejsem skutečný, alespoň prozatím, Hazz." Hazz? Tak mi říká jen jeden člověk. Když jsem se ho chtěl zeptat odkud ví tu přezdívku, už tam nebyl. A teď už tu nebyl doopravdy. Jediné, co po něm zbylo, byl papírek. Opatrně jsem se po něm natáhl. Nic na něm nebylo, a tak jsem ho otočil na druhou stranu. 5. To bylo to, co na něm bylo psáno.

Prudce a vylekaně jsem se probudil, načež jsem si sedl. Je možné, že ten kdo se mi zjevuje je záhadný L.W.T? A zase ta pětka. Že by jsem opravdu měl pravdu? Opravdu ta pětka značila, že jsme se setkali před pěti lety? 

Neodpověděl jsem ještě na předchozí zprávu.I když bylo teprve ráno, chtěl jsem to napsat abych stihl ještě pár věcí. Popadl jsem tedy Deník a začal odpovídat na předchozí zprávu.

...

Ahoj L.W.T, 

předem se omlouvám  za to, že přeskakuju všechno z minula, ale je to důležité. Je tu několik důvodů.

Za prvé: Ta pětka. Je to další indície, že? Pokaždé ses zmiňoval o tom našem setkání, když si napsal tu pětku. Možná to bude znít hloupě, ale zjevil se mi někdo ve snu. A možná budu za hlupáka, když řeknu, že si myslím, žes to byl ty, protože mě oslovil Hazz a jako jediný, kdo mi tak říká, jsi ty. Nicméně, v tom snu mi zanechal zprávu, lístek. Na kterém byla taky pětka. Nevím, zda je to dobře, ale předpokládám, že se ta pětka určitě týká toho setkání. Takže se tě teď ptám, je to pět let zpátky, co jsme se potkali? Doufám, že ano, protože nic jiného mě nenapadá. Potom ale nechápu, že si to nepamatuju a ty jsi mi taky napsal, že se ani nedivíš, že si to nepamatuju. Prostě tomu nerozumím.

Za druhé: Jsem výjimečný? Protože jsem tě jako jediný viděl? Co to ale znamená, ty se snad skrýváš před ostatními? Tehdy jsi zjistil, že jsem to já, kdo ti může pomoct? Jak, a vlastně proč? Je tu tolik otázek, ale už teď vím, že mi nebudou všechny zodpovězeny. 

Za třetí: Ten sen. Jestli jsi to byl opravdu ty, tak, tak nevím, co na to mám říct. Ale to není to podstatné. V tom snu mi ta osoba (ať už jsi to byl ty, nebo ne) řekla doslova: "Nejsem skutečný, alespoň prozatím, Hazz." Nevím, jak to mám chápat, protože jestli jsi to opravdu byl ty, tak nejsi skutečný? Ale jak by se pak vysvětlovaly ty zprávy od tebe?

Jsem teprve na začátku cesty, ale už se nesmírně těším, až dojdu  na její konec. Až odkryju tu záhadu, která pro mě zatím nese jméno L.W.T.

Tvůj Hazz.

...

Od psaní odpovědi uběhlo už pár hodin, a tak jsem neváhal a vyrazil do lesa. To jsem ještě nevěděl, co mě tam čeká. Když jsem dorazil na místo s pařezem uviděl jsem na něm něco bílého. Přišel jsem blíž a vylekal se. Byl to ten papírek ze snu. Úplně stejný, přesná kopie toho z mojí hlavy, až na jednu věc. Na rozdíl od toho ve snu tento měl něco i na druhé straně. Bylo tam opět úhledným písmem napsáno: L****. Co? Položil jsem Deník na pařez, papírek srtčil do kapsi od kalhot a vzal to po stejné cestě, jako jsem sem přišel.

Když jsem dorazil domů, zjistil jsem, že naši jsou doma, tak jsem je šel pozdravit. 

"Čaute!" roznesl se můj hlas snad po celém domě.

"Ahooj zlato, kde jsi byl?" mámina oblíbená odpověď. Přišel jsem k ní a objal ji.

"Projít se." mile jsem se na ni usmál a doufal, že to nebude dál rozebírat. Jako by moji prosbu někdo vyslyšel a splnil mi ji. 

"Poď, posaď se, upekla jsem bábovku. Tvoji nejoblíbenější." Neváhal jsem a sel si. Byla to opravdu moje nejoblíbenější bábovka. Tak rychle jsem snad ještě nic nesnědl. Šlo vidět, že má máma radost, že mi chutná a já byl rád, že ona byla ráda. 

"Umm...mami?" měl jsem plnou pusu bábovky, takže se mi mluvilo trochu hůř.

"Ano?"

"Kde-kde je vlastně táta?" konečně jsem polkl poslední sousto a už jen vyčkával na odpověď.

"Je u strýce Dereka."

"Aha...no nic, asi už si jdu lehnout." rozloučil jsem se s mámou a šel do mého pokoje.

Myslel jsem, že to bude normální noc, ale nebyla. Opět se mi tam zjevil on. Jenže už to nebylo takové depresivní místo, kde jsme byli minule. Teď se mi tu líbilo a cítil jsem se uvolněně, ale když se najednou přede mnou objevil on, zatajil jsem dech. Ty oči. Oči do kterých bych se vydržel koukat snad celé hodiny. A když jsem se podíval na zbytek jeho obličeje, byl jsem okouzlen. Byl krásný, jako anděl. 

A od toho večera se mi zjevoval v mých snech každou noc.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I hope you like it. Znovu sem se tak trochu rozepsala, tak snad se líbí. Potěší jakákoliv odezva :3

Bublina