True love never dies

7. kapitola TLND

Pro: Barus_Belieber <3 

Z pohledu Mii...

Rozklikla jsem zprávu od ní, kde stálo:

Moc dobře vím, jak Justinovi motáš hlavu. Děláš ze sebe chudinku, ale přitom mi ho chceš jenom ukrást. Smiř se s tím ty malá špíno, že už si našel někoho lepšího a že se posunul dál. Vždy, když z nemocnice přišel ke mě, byl akorát vynervovaný, že tam za tebou furt musí chodit a litovat tě. Asi se ptáš, proč to vlastně dělal? No, ani já to nevím, jen vím, že se před tebou asi dost dobře přetvařuje, jestli jsi uvěřila tomu, že je šance, že byste se ještě někdy dali dohromady. Nechápu takový naivní lidi, jako jsi ty. Takže se s tím smiř a přestaň ho otravovat, jinak budeš mít, co dělat se mnou :* Jo a mimochodem, on je rád, že má mě, když jsem zdravá, pěkná, mám vlasy a můžeme spolu furt šukat. S tebou by neměl nic. Doufám, že sis z toho teď něco vzala a necháš ho na pokoji! Papa :*

Už tak v půlce zprávy jsem začala brečet, ale po tom, co jsem to dočetla, odhodila jsem notebook na druhou stranu postele a mé brečení se změnilo v hysterické a nekontrolovatelné. Vím, že je Ashley mrcha a udělá cokoliv, aby Justina dostala ode mě, ale co když je tohle pravda? Co když se mu opravdu hnusím a akorát, když je přede mnou, tak hraje dobré divadlo?

Věděla jsem jen o jedné osobě, která mi mohla dát na všechny otázky odpovědi. Ne, Justin to opravdu nebyl.

Vzala jsem si do ruky telefon a vytočila potřebné číslo.

,,Ano, Mio?" ozval se mi v telefonu hlas Jazzy.

,,Jazzy, můžeš ke mě přijít. Ně- něco jsem zjistila." řekla jsem a u toho vzlykala.

,,Panebože Mio, co se stalo?" zděšeně se zeptala.

,,Jen prostě prosím přijeď." požádala jsem jí a zavěsila to. Zachumlala jsem se do deky, do ruky si vzala hnědého medvídka, kterého mi před dvěma lety dal Justin k Vánocům, a snažila se usnout.

***

,,Mio, je tu Jazzy." uslyšela jsem mamky hlas, který mě probral ze snění.

,,Tak ať sem přijde." řekla jsem rozespale.

Během půl minuty byla Jazzy u mě v pokoji a hned se mi vrhla okolo krku a u toho štěbetala: ,,Zlatíčko, kdo ti co udělal? Přísahám, že ho dám rozřezat na milion kousíčků, že tě jen rozbrečel!"

,,Ashley." 

,,Co ti ta mrcha udělala?" zeptala se s vražedným pohledem na svém obličeji, když se ode mě odtáhla. Neobtěžovala jsem se s odpovědí a místo toho najela v telefonu na messenger a ukázala onu zprávu.

Sledovala jsem její obličej, jak je s každým přečteným slovem víc a víc rudý od zlosti. Po chvilce mobil odhodila stranou a nejspíš měla, co dělat, aby do něčeho nepraštila.

,,Doufám, že jí to nevěříš." 

,,Já nevím." odpověděla jsem a rozbrečela se u toho znovu.

,,Mio, nesmíš jí věřit. Chce tě jen dostat na kolena, což je dost ubohý, když zrovna prožíváš to, co prožíváš. A navíc Justin každý den z nemocnice chodí rovnou domů, aby mi řekl, jak jsi na tom. Vidím v jeho očích, že tě pořád miluje, jen si to ale nechce přiznat kvůli té čarodějnici Ashley. Až mu řeknu, co ti ta kráva udělala, tak..." nestihla to doříct, jelikož jsem jí rychle skočila do řeči: ,,Tak nic. Nechci, abys mu to říkala. Pak bych byla já, kdo rozbíjí jejich vztah."

,,Hele, ona si ho tímhle chováním rozbíjí sama. A je to můj brácha a já ho nemůžu nechat při tom, že Ashley je největší andílek a svatoušek na zemi. Protože, i když ví, co mě a tobě dělala, myslí si to o ní. Někdy si vážně myslím, že je nemocnej na hlavu." zkonstatovala.

,,Jedinej, kdo je tu nemocnej na hlavu jsem já." poznamenala jsem.

,,Proboha, promiň Mio, vůbec jsem to takhle nemyslela." začala se mi horečnatě omlouvat.

,,Jazzy, to je v pohodě." zasmála jsem se.

,,To ti Justin neřekl, jak na tom jsem?" divila jsem se.

,,Nestihl to. Přiběhl domů, úsměv od ucha k uchu, a když jsem se ho zeptala proč, řekl, že teď nemá čas a že to musí jít zapít do baru." vysvětlila mi.

,,Do baru? Vážně?" 

,,Jop. Vrátil se až druhý den ráno. Bůhví, kde spal." smála se Jazzy, ale mě při poslední větě úsměv ztuhl. Má pravdu - bůhví, kde spal. Sice má holku, a i když bych to té mrše přála, nechci, aby podváděl. Jenže jakmile se napije, tak neví, kdy přestat a je schopný ojet vše, co má dvě nohy a je to opačného pohlaví. Znám tuhle jeho stránku bohužel až moc dobře. 

,,Vraťme se radši zpátky k původnímu tématu." nadhodila jsem.

,,Jo, jasně. Tak povídej." 

,,Takže, doktor mi říkal, že nádor byl fakt malej a vyndali mi ho bez problémů a nic tam z něj už nezůstalo. Chemoterapie se taky daří, takže budu zdravá. Čeká mě maximálně půl roku chemo." zahlásila jsem šťastně.

,,To je úžasný Mio. Jsem za tebe hrozně ráda." zaradovala se Jazzy a vřele mě objala.

,,Mimochodem, Justin mi stihl říct to s tvými vlasy, ale nikdy bych nevěřila že i bez vlasů budeš tak nádherná." dodala dojatě.

,,To je sice hezký, že se ti to líbí, ale potřebovala bych pomoct." 

,,S čím?"

,,Chci si sehnat paruky. Typuji tak dvě." vysvětlila jsem.

,,Jen dvě? Ty blázne, vždyť teď můžeš mít jakýkoli účes, co existuje a i jakoukoli barvu. Neomezovala bych se jen na dvě."

,,Jenže ty jsi blázen, co zkouší vše. Já chci jen dvě. Chci mít vlasy ve stejné barvě a délku nějak pět centimetrů pod prsa a taky aby ta paruka měla hodně vlasů. A jednu bych měla s rovnými vlasy a tu druhou s kudrnatými. To by mi ušetřilo práci se žehličkou nebo kulmou." řekla jsem jí všechny mé požadavky a důvody.

,,Takže Mio Forbesová, uděláme z tebe kočku první kategorie. Sice ty už jí jsi, ale musíme takovýmu typu lidí jako je Ashley připomenout, že se tě jen tak nezbaví." mrkla na mě spiklenecky Jazzy.

Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola. Nějak mi to nemyslelo. Sice jsem ráda, že to aspoň někdo čte, ale pořád mě trochu mrzí, že to nemá tak velké ohlasy. Na to si hold musím počkat :)

Napadlo mě, že pak trošku přeskočím čas, protože už začínám vymýšlet další dějovou linii :) 

xoxo Klára