True love never dies

8. kapitola TLND

Z pohledu Mii...

Dny ubíhaly a já se cítila čím dál, tím lépe. Někdy už jsem si šla dokonce sama udělat jídlo dolů do kuchyně. Sice ty schody byly hrozný, ale zvykla jsem si. 

Po každé chemoterapii jsem byla trošku jak mrtvola na pár dní, ale rychle jsem se zotavila. Jazzy jsem vídala pomalu každý den, když měla čas.

Byl zrovna prosinec, takže to znamenalo, že už mě čekají jen dva měsíce chemoterapie. Do školy jsem chodit nemohla, takže spousta spolužáků, hlavně Jazzy, mi posílali všechny potřebné věci, abych mohla udělat komisionální zkoušky, až se vrátím zpět. I když byla otrava se učit, dělala jsem to, jelikož ještě větší otrava bylo zírat do zdi.

Jestli se ptáte, jak to vypadá mezi mnou a Justinem, tak bohužel ne tak dobře, jak bych si přála. Během týdne přišel na to, co mi Ashley psala, jenže vůbec ne tak, jak si myslíte. Ashley si pohrála s photoshopem a udělala takovou zásadní změnu v našem krátkém jednostranném rozhovoru. Zprávu, co mi napsala, upravila tak, aby to vypadalo, že jsem to napsala já. Nějaké věty tam upravila, aby to sedělo, ale v podstatě tam zůstalo vše. Takže Justin se ten den se mnou neuvěřitelně pohádal. Pozor - ne já s ním, jen on se mnou.

Od té doby jsem Justina neviděla. Na Facebooku ho v přátelích nemám, protože si mě bloknul. Jediná možnost, jak ho částečně sledovat je přes WhatsApp. Každou chvíli jsem chodila na tuto aplikaci, jen abych sledovala, kdy byl naposledy online a nebo jestli si náhodou nezměnil status. A já, ačkoli jsem věděla, že se na mé statusy nikdy nepodívá, dávala jsem si schválně takové, které pasovaly na něj. Třeba texty písní nebo moje vlastní pocity.

Dnes je 20. listopadu a jsou to přesně dva roky od toho, co jsme se dali poprvé dohromady. Poslouchám ve smyčce na notebooku písničku Let her go od Passenger a po tvářích mi každou chvíli steče nějaká ta slza. Tato písnička je totiž NAŠE. Už od našeho prvního vztahu to tak je. A teď tu brečím a vyčítám si největší chybu mého života - rozchod s ním. Jak jsem mohla být tak hloupá a slepá a nevšimla jsem si, co ve skutečnosti pro mě znamená? Když se se mnou začal znovu bavit, doufala jsem, že  si časem najdu cestu zpět do jeho srdce, jenže ta KRÁVA nám musela pokazit i pouhé přátelství. V životě jsem si nemyslela, že budu někoho tak moc nenávidět, ale najednou mi i ta nenávist k ní připadá moc malá a mám dojem, že by si zasloužila větší.

Zase jsem začala projíždět Whatsapp stejně jako před pěti minutami, kdy jsem si dala nový status - ŽBLE :P :D. Žble vždy říkal on, a i když si jsem téměř jistá, že to číst nebude, aspoň v to doufám. Najela jsem opět na chat s ním a srdce mi poskočilo, když jsem zjistila, že byl před minutou online. Asi jsem blázen, ale vždy když ho vidím online a nebo, že byl před pár minutami online, připadám si být k němu blíž. Měla bych se jít léčit. 

V návalu zvědavosti jsem najela na jeho profil, a ačkoli jsem nečekala, že by tam byl nějaký nový status, tak k mému překvapení byl. Status, který mi doslova vyrazil dech.

                                                               "I MISS YOU MY PRINCESS! :'( "

Chvíli jsem jen tak civěla na těch pět slov, co ve mě vzbuzovaly staré vzpomínky a plané naděje. Náhle, jako kdyby blesk udeřil, jsem se vrátila zpět do reality. Co když ten status není na mě? Co když mu chybí nějaká jiná holka? I když jsem si na 100 % jistá, že po mě měl pouze Ashley, tak ani tak to nemusí být na mě. 

Věděla jsem, že mi na to odpoví pouze jediná osoba, kromě Justina. Rychle jsem vytočila číslo na Jazzy a počkala až to zvedne.

,,Jazzy?" vyhrkla jsem téměř okamžitě.

,,Ano, Mio?" 

,,Říká tvůj brácha Ashley princezno?" 

,,Co? Proč se na to ptáš?" nechápala.

,,No prostě to musím vědět!" naléhala jsem.

,,Mám dojem, že ne. Jediná holka, který tak kdy říkal, jsi byla ty. Tohle mi sám nedávno řekl, když padla řeč na tebe. Řekl mi, že jsi byla pro něj jediná princezna a že když jsi to byla ty, tak takhle už žádný neřekne. Ale to jsem ti neměla říkat, takže to vlastně nevíš, jasný? Jinak mi už nikdy nic neřekne."

,,Jojo, spolehni se." řekla jsem celá rozjařená.

,,Proč jsi to chtěla vědět?" zeptala se zvídavě.

,,Víš, jak mu sleduju statusy?" 

,,Vím, ty stalkere." zasmála se a ostatně já taky nad tím pojmenováním.

,,No takže jsem se podívala, jestli si nenapsal něco nového, jelikož to byla minuta od toho, co byl online, a i když jsem vůbec nečekala, že by tam napsal něco nového, tak tam přeci jen něco nového napsal."

,,No a co to bylo?" naléhala na mě Jazzy.

,,I miss you my princess." citovala jsem jeho napsaná slova.

,,To si ze mě děláš prdel ne?" slyšela jsem úžas v jejím hlase.

,,Ne, nedělám. Klidně se tam podívej sama. Jo a na konec za to ještě napsal smutného, brečícího smajlíka."

,,Smutný, brečící smajlík? Tak to už je vážný Mio." zkonstatovala Jazzy. 

,,No to teda. Hele, Jazzy musím končit, jdu si vzít ty moje fety." řekla jsem znechuceně.

,,Jojo, jen utíkej a fetuj, aby ses co nejrychleji vrátila zpátky k nám. Kolik měsíců ozařování ti ještě chybí?" zajímala se.

,,Dva, maximálně tři měsíce podle toho, co mi řekl doktor." sdělila jsem jí a u toho si poklepala na zuby, abych to nezakřikla.

,,Tak to hlavně nezakřikni." varovala mě Jazzy.

,,Neboj, už jsem si poklepala na zuby." uklidnila jsem jí. 

,,Hodná holka." pochválila mě a obě jsme se u toho zasmáli.

,,Tak pa."rozloučila se.

,,Papa." odpověděla jsem a típla to.

Skočila jsem si do kuchyně (samozřejmě pomalým tempem) pro prášky. To se ale ovšem neobešlo bez máminých řečí, že by mi prášky nahoru donesla a tak dále a tak dále. Oceňuji, že se o mě stará, ale někdy to lehce přehání. Za nic na světě jí nedokážu vysvětlit, že se potřebuji projít a ne pořád ležet v posteli, nebo že se dokážu sama vysprchovat. Stejně si pořád mele svojí, takže jsem se už naučila jí přestat vnímat.

Vrátila jsem se zpět do pokoje, lehla si do postele, vzala si telefon a rozhodla jsem si na WhatsApp změnit status, abych se ujistila, že Justinův poslední status je na mě:

                               ,,Chybíš mi od té doby, co jsem tě ztratila. Nemohu ale udělat první krok."

Tak uvidíme, jestli mi odpoví...

Holky moc se omlouvám, že jsem nenapsala, ale najednou se na mě navalilo moc věcí na jednou, přítel se se mnou rozešel, protože jsem se chtěla dát dohromady se svým bývalým, mamka byla v nemocnici, učení atd... 

Teď se Vám trochu přiznávám, že tuto story píšu o mém bývalém-přítomném příteli. Momentálně jsme spolu potřetí a já Vám zde cca píšu, jak jsme se teď dávali dohromady, až na to, že Mia nemá kluka a mě nikdy nenapsala jeho bejvalka :D Jo a nemám taky rakovinu jako Mia. Doufám, že se Vám bude líbit můj příběh, který jsem prožila na vlastní kůži.

Mimochodem, přítel za mými zády poslal kamarádovi do nakladatelství mou Zakázanou lásku, jestli by to mělo cenu vydat, takže ještě čekám na verdikt.

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale s tím kolik toho na mě bylo moc a jak u minulé části nebyl ani jeden komentář, jsem hold neměla chuť...

xoxo Klára