Kdo jsem?

7.kapitola

Uvnitř byla fotka.
Byl jsem na ní já a ona a dávám ji pusu na tvář. Ta fotka je pěkná.
Pod ní byla fleška.
A vzkaz.

,, Chceš to vidět?" Zeptala se mě.

,, Jo."

Nevím co, ale vzala mě za ruku a vedla k dece.

Posadili jsme se a vytáhla notebook a dala do něj flešku.

Otevřela ji a byl tam soubor jménem.

Vzpomínky.

,, Opravdu seš připravenej?"

,, J-Jo."

Pustila prezentaci a pustila písničku.
A střídali se fotky.

Na všech jsme byli jen my dva.
Jezdili jsme spolu na dovolenou dokonce!

Když jsem se na ní podíval z očí ji tekly slzy. Ale to i mě.
Najednou tam vyběhla fotka, kde nám bylo 15. A přesně to jsem viděl ve vzpomínce. Na té fotce jsme si dávali pusu.

Zastavil jsem ji a díval se na ni.

,, Kvůli tomu ses mi vyhýbala?"

Kývla hlavou.
Chytl jsem ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Položila si hlavu na moje rameno a já zas pustil prezentaci.

Vyběhla tam fotka, kde jsem byl namalovaný.
Bára chytla záchvat smíchu. Ale to já taky.

,, To byla dobrá noc. Byli jsme na oslavě narozenin mých rodičů a ty ses trošku opil a usnul v mojí posteli. A tohle byl trest. Ale uznej, že ti to slušelo."

,, No jo, vypadám jako pravá princezna. Ale už vím, že se nesmím zkalit ve tvé blízkosti."

Dívali jsme se dál a poslední byla fotka, kde jsme byli v bazénu a já Báru měl na ramenou. A u toho bylo napsané: BFF

,, Neviděl jsem všechny vzpomínky, ale byli to určitě ty nejhlavnější."

,, Asi jo."

Zabalila věci a spolu jsme odešli k ní domů.
Odvedla mě do pokoje a všude technologie a spousta fotek nás dvou.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem se furt vyptával na nás dva.
Všechny vzpomínky s ní byli překrásné a zároveň vtipné. Nejlepší byla, když jsem byl namol a vyprávěl jí sprostou pohádku.

,, A pořád si mě přemlouval, abych si k tobě lehla."

,, A doufám, že sis nelehla."

,, Ne, to ani náhodou. Naštěstí jsi po chvilce usnul a já celou noc byla na compu. A jako pomstu tě teda namalovala."

,, Zasloužil jsem si to. Je to zajímavé si to celé poslouchat."

,, Ani nevíš, jak dlouho jsem čekala na tuhle chvíli. Jediný kdo mi pomáhal byl Petr a Marky."

,, Taky jsem doufal, že tu dívku uvidím."

,, A ta dívka chodila kolem tebe a tys to netušil."

Objal jsem ji a nechtěl pustit, ale pustil jsem ji.

,, Promiň, reflex."

,, Na to ses taky furt vymlouval. I to, když si mi dal pusu kamkoli."

,, To jsem ale kaňour! A kam jsem ti ji přesně dával?"

,, No, tam rozhodně ne! Hlavně na tvář, ale to bylo hlavně z kamarádství."