Kdo jsem?

9.kapitola

Natočili jsme spolu video a rozhodli se, že se pudem projít.

Procházeli jsme se po městě a já si tu chvíli s ním užívala tolik co to šlo.

Rozhodli jsme se, že už pudem domů a pomalu šli ruku v ruce k naší ulici.

Byli jsme před Honzovým domem a Honza se na mě otočil a díval se mi do očí.

,, Jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat. Miluju tě."

,, Já tebe taky."

Políbili jsme se a Honza prošel brankou a zády otočeným k domu k němu šel.

Honzův pohled:

Couval jsem k domu, abych na ni viděl.
Najednou se k ní rychle blížilo auto.

,, POZOR!"

Bylo pozdě.
Auto do ní najelo a odrazilo ji na náš zděný plot.

Rychle jsem otevřel branku a řidič odjel.
Brečel jsem.

Seděla tam opřená o zeď a nebyla při vědomí.

,, Báro! Ne, nesmíš být mrtvá!"

Najednou jsem si všimnul, že na té zdi je krev a že i z hlavy jí teče krev.

Zavolal jsem sanitku a byla tu do 5 minut. Dali ji na nosítka a odjeli s ní.
Mezitím jsem vše řekl jejím rodičům a společně jsme odjeli do nemocnice.

Doktor nám řekl, že je v kómatu.
Všichni tři jsme brečeli.
Nechtěl jsem odejít, ale musel jsem. Nenechali nás ani se na ní podívat.

Druhý den jsem jel zas s jejími rodiči do nemocnice, abychom jí mohli navštívit.

Došli jsme k jejímu pokoji, kde je sama a vešli.
Ležela tam, jako by ani nebyla živá. Stroje kolem ní pípali.
Stál jsem opodál, abych nechal jejím rodičům soukromý.
Pak odešli a já přešel jsem k její posteli.

Měla zavřené oči a slabě dýchala. Ruku měla v sádře a na pravé straně obličeje měla náznak rány.

,, Je mi to tak líto. Měl jsem tam být místo tebe. Prosím, vrať se nám. Miluju tě a nevydržím bez tebe. Prosím. Doktor nám říkal, že můžeš spát hodně dlouho, ale já nechci. Chci tě mít mezi námi. I tvý fanoušci. Prosím, buď silná. A nevzdávej se. Vždycky jsi mi věřila a dávala jsi mi sílu. Nevzdávej to. Vyhraješ to. Já ti věřím. Věřím tomu, že nastane den a ty se probudíš. Miluju tě."

Dal jsem ji pusu na čelo a se slzami v očích odešel.

O měsíc a půl později:

,, Gejmre, to chci domů! To musíme mít!"

,, Mente, neblázni, kam to dáme?!" Smál se Gejmr.

,, Na stěnu!"

,, To ne, vždyť to je jednorožec. To se mu musí udělat výběh."

Hráli jsme minecraft nějakou mapu.

Ano, nezapomněl jsem na Báru.
Ale spí už něco přes měsíc a já se bojím, že se neprobudí.

Proto se snažím odreagovat, ale moc mi to nejde. Kvůli fans to zkusim.
Hned po natáčení jsem šel k Bářiným rodičům si popovídat jako každou středu.