JAK TO BYLO DÁL? - Harry Potter a Ginny Weasley

4. V Doupěti

I když pobyt v Bradavicích se Harrymu zamlouval snad ještě víc než kdy před tím, Weasleovi se rozhodli pro návrat do doupěte už den po tom, co mu předal ministr kouzel odměnu. Hermiona ani Ron se s přijetím tak velké částky sice stále nechtěli smířit, pochopili ale, že Harry si ji zpět nevezme, a nezbývalo jim nic jiného, než si ji nechat.

Dalším důvodem, který přiměl pana a paní Weasleovi se nastěhovat zpět do domu byly chystané opravy Bradavic, neboť Minerva McGonagallová, která byla nově jmenovaná do funkce ředitelky školy, neoblomně trvala na jejich znovuotevření hned po letních prázdninách.

Před sedmi lety by si Harry nejspíš představil Severní věž obklopenou lešením a spoustou zedníků, teď ale naopak hádal, jakou barvu hábitů budou mít pracovníci z oddělení ministerstva pro Nehody způsobené kouzelníky.

Ve chvíli kdy se však dotýkal starého modrého polštáře očarovaného jako přenášedlo, těšil se na pohodlí, které mu Doupě poskytne. Tím pohodlím samozřejmě myslel i spousty času stráveného s Ginny někde o samotě.
Jakmile se ale ocitli kousek od vrátek, vzpomněl si, že dům před několika týdny prohledávali smrtijedi a že nejspíš nebude vypadat tak, jak ho viděl naposledy před téměř tři čtvrtě rokem.

S obavami se koukl na pana Weasleyho, který nejspíš tušil nějaké nekalosti, a tak se prudce zastavil. Otočil se na všechny jeho děti, manželku, Harryho i Hermionu, kterou k sobě rádi vzali alespoň do doby, než najde a přivede zpět své rodiče.

„Nikdo se k domu nepřiblíží dokud nebudeme mít jistotu, že uvnitř nám nic nehrozí," zavelel a mrkl na Billa s paní Wesleyovou. Ti se okamžitě chopili hůlek a začali mumlat všelijaká zaklínadla, která Harrymu připadala naprosto nesrozumitelná.

Stočil pohled k Ronovi. Z toho jak se díval mu bylo jasné že není ani trochu nadšený. Nedivil se mu, neboť si dokázal živě představit jak zkoumá, zda vůbec může vstoupit do svého domu. Než ale stačil svoje úvahy dokončit, ozval se kousek od něj hlas paní Weasleyové.

„Myslím, že nám žádné nebezpečí nehrozí, můžeme jít."

„Počkej mamko," přerušil ji Bill. „Neměli bychom to tam nejdřív obhlédnout? Přece jen kouzla nezjistí všechno," připomněl.

„Máš pravdu," plácl se do čela pan Weasley.

„No samozřejmě," přiznala jeho manželka. Pak se ale otočila k ostatním a rozhodla, že tu na ně musí počkat.

Harrymu se sice nezamlouvalo, že se k němu chovají jako k malému dítěti, byl to koneckonců on kdo Voldemorta porazil, nic však nenamítal a místo toho zlehka obejmul Ginny kolem pasu. Usmála se na něj, ale stejně nedokázala zakrýt v obličeji nejistotu.

Její obavy se nejspíš potvrdily, neboť když pan Weasley vykoukl z okna v prvním patře a zavolal na ně ať jdou dál, jeho hlas zrovna nepřekypoval nadšením.

Nebylo divu. Už v malé chodbičce bylo vše vzhůru nohama, ale proti obývacímu pokoji to vypadalo jako v ráji. Knihovny byly na zemi a všechny knihy rozházené a zničené. Většina židlí ležela na špinavém koberci a stolu chyběla jedna noha. Křeslo v rohu mělo roztrhaný potah. Z obrazu, který dříve visel nad krbem, vypadalo všechno sklo. Velký prádelní koš měl utržené víko a oblečení se válelo všude, kam Harryho oči dohlédly. Nemohl se na tu spoušť dívat.

V tu chvíli se ve dveřích objevil Bill s nabídkou.

„Domluvili jsme se s mamkou, že vememe tři z vás k nám do Lasturové vily alespoň do doby, než se to tady trochu uklidí," pohlédl na ně. Potom se otočil na George.

„Co ty?" navrhl. Ten akorát přikrývl a zamumlal něco ve smyslu že mu to nebude vadit. Harryho trochu mrzelo že je teď takový zamlklý a smutný, ztráta Freda ale zasáhla i jeho a snažil se dvojče pochopit.

„A co vy?" zeptal se Ginny a Harryho Bill. Pohlédli si do očí. Rudovláska přikývla.

„My k vám taky rádi pojedeme." odpověděl za oba.

„Jak se tam dostaneme?" napadlo Harryho.

„Přemistíme se," řekl jednoduše nejstarší ze synů. Harry přikývnul. Sice nebude moct být v doupěti, ale pojede s ním Ginny a tak se tam rozhodně nebude nudit.