JAK TO BYLO DÁL? - Harry Potter a Ginny Weasley

3. Odměna

V Ginnyině blízkosti strávil Harry ještě další dva dny plné radostí a oslav na počest porážky pána zla. V Bradavicích se alespoň na chvilku zastavil snad každý kouzelník z Velké Británie a nejeden chtěl potřást Harrymu rukou či požádat ho o podpis nebo společnou fotku. Nemluvilo se o něm nyní jako o chlapci, který zůstal na živu, ale jako o tom, kdo navždy porazil Voldemorta a zbavil svět strachu, zla i nenávisti. Snad každý na něj koukal jako na hrdinu a proto se teď obzvlášť často uchyloval pod svůj neviditelný plášť když se někam potřeboval dostat. Chtěl se totiž vyvarovat čím dál více se opakujícím trapným situacím, kdy se na něj někdo přilepil a do nekonečna se vyptával na to, jak vypátral všechny viteály, o kterých ted věděl každý, přestože Harry si na to, že by o nich s někým mluvil, vůbec nevzpomínal.

Myslel však i na všechny, kdo v bitvě přišli o život a za pomoci několika pracovníků z Ministerstva kouzel každému udělal kamenný pomník podél jezera. Těla mrtvých byla ovšem pochována tam, kde si to jejich rodina a příbuzní přáli.

I po tom, co uctil jejich památku na něj ale chvílemi dopadala depresivní nálada, kdy si v duchu vyčítal, že získání viteálů mu trvalo tak dlouho a že kvůli němu to v Bradavickém hradě vypadá tak, jak vypadá. Čirou náhodou se v tu dobu vždy v jeho blízkosti naštěstí objevil Ron, Ginny anebo hlavně Hermiona, kteří ho dokázali povzbudit.

Následující večer se ale stalo něco, díky čemu neměl na takovéhle myšlenky čas. Při společné večeři, kde byl nyní bohatě hostěn každý, kdo do Bradavic přijel, se najednou otevřela vstupní brána a vešel ministr kouzel.

Pro Harryho to nebyla zas tak velká událost, neboť se s Kingsleym Pastorkem osobně znal již z dřívějších dob a tak nějak jeho příchod čekal. O trochu více ho ale překvapilo když ministr zesíleným hlasem pronesl jeho jméno.

„Jak všichni jistě víme, nedávno jistý kouzelník jménem Harry Potter porazil černokněžníka lorda Voldemorta," pronesl svým hlubokým hlasem a všechny hlavy ve Velké síni se se zájmem rázem otočili k němu

„Nepřišel jsem ale proto, abych vám tuto radostnou novinu pouze připomínal," pokračoval.

„Jsem tu proto, abych Harrymu Potterovi předal náležitou odměnu," dořekl a od všech stolů to zvědavě zašumělo.

Harry na tom ovšem nebyl jinak a s překvapeným pohledem přejel po Ronovi, Hermioně a Ginny, kteří měli ve tváři přímo vepsaný údiv stejně jako on. Pak však kouknul na pana a paní Weasleyovi. Oba se usmívali a Harry si domyslel že o tom určitě vědí víc. Potom na něj kývli a jemu nezbývalo, než vykročit mezi stoly směrem k místu, kde ministr stál.

Cítil v sobě pohledy všech kolem, ale snažil se je nevnímat a bezeslova jít dál, což se mu také podařilo. Stanul před Kingsleym a upřel na něj své zelené oči, když v tom se ministr znovu dal do řeči.

„Podle někoho z vás to možná bude málo, podle někoho naopak hodně, ale já i další jsme se shodli na částce 10 000 galeonů."

Usmál se a z poza rohu vyšlo pět mužů, z nichž každý nesl dva velké, až k prasknutí naplněné pytle. Všechny položili před Harryho, který jen zíral a přemýšlel, jestli to není špatný vtip. Kingsley se ale dál usmíval a tak se otočil čelem k lidem a chopil se slova.

„Děkuji," začal a jeho hlas se nesl celou síní.

„Bez mých přátel bych to ale nezvládl a proto jim chci dát každému část ze své odměny."

Hned jak to dořekl se ze všech stran začal ozývat potlesk. Nepatrně kývl na muže hlavou a ti se s ním vydali zpět k ostatním. Poté vzal čtyři pytle a podal je vykulenému Ronovi a další čtyři položil před Hermionu. Poslední dva si nechal pro sebe a nevnímaje stále se zvyšující potlesk se posadil.
Všichni okolo na něj ale hleděli jako na naprostého blázna.

„Tohle si vzít vážně nemůžeme," vysoukal ze sebe Ron.

„Harry, je to tvoje," přizvukovala mu Hermiona.

Otočil se na Ginny a pohlédl ji do očí. Dokonale si rozuměli a Harry byl rád, že je na světě alespoň jeden člověk, který nemarní slovy a nesnaží se mu vyvrátit to, pro co se rozhodl, neboť s jeho tvrdohlavostí by to bylo naprosto zbytečné.