JAK TO BYLO DÁL? - Harry Potter a Ginny Weasley

12. Útok

Začínám věřit, že zázraky se opravdu dějí... Protože ano, vážně je tu po víc než půl roce nová kapitola! :D

Nečekala jsem to ani já sama, ale od té doby, co tenhle příběh překročil hranici 10k přečtení (teď už 13k, představte si tu milion srdíček <3) se do toho snažím donutit... No podařilo se mi to až teď. :D

Za všechny komentáře, kterých je opravdu hodně a za všechny votes vám neskutečně děkuju. Nejspíš to už někdy psala, ale vždy jsem z toho strašně nadšená! :)

Snad vás bude bavit i tahle kapitola, se kterou si dávám obzvlášť záležet. <3

Vaše Ginny:*

Jelikož Harry Ronovi s Georgem slíbil, že na příštím zápase s nimi bude hrát, musel začít s trénováním. Za Ginnynina doprovodu chodil cvičit každý volný den a opakoval si nejrůznější triky. Rudovláska, která s Holyheadskými harpyjemi stále hrála, to brala jako zábavu a s kulovým bleskem Harrymu ráda utíkala.

,,Počkej, stůj!" zakřičel Harry náhle. Zavalila ho prudká vlna chladu. Co nejrychleji se snesl k zemi a Ginny ihned za ním. Oba dva nic neříkali a zírali na obrovskou černou šmouhu v dáli, která se vznášela několik metrů nad zemí. Harrymu začala být pořádná zima. Roztřásl se po celém těle, ale nevnímal to.

,,Co tu dělají mozkomorové?" zeptala se potichu Ginny. Také se klepala a vytáhla si hůlku z hábitu.

,,Nemám nejmenší tušení," odpověděl Harry a udělal to samé. ,,Pokud vím, nevyskytuje se tu nikdo, po kom by měli jít," řekl tiše a vzpomněl si na to, jak ve třetím ročníku mozkomoři po celé Anglii hledali jeho kmotra Siriuse Blacka.

,,V tom případě," začala Ginny, ,,bychom je měli odehnat dřív, než se zmocní nějakého mudly." Byla už taková zima, že jim oboum drkotaly zuby a tma, kterou s sebou strážci Azkabanu přinesli, byla temnější než v noci. Každý normální člověk si toho musel všimnout, a proto se zanedlouho z celé vesnice začal ozývat ruch.

,,Poleť, musíme se dostat před ně!" křikl Harry a začal se ho zmocňovat pocit naprosté beznaděje.

,,Ale nemůžeme se jen tak ukázat na koštěti před mudly!" opáčila Ginny, přestože na svůj Kulový blesk poslušně nasedla.

,,Bude lepší když nás spatří, než aby přišli o život!" houkl na ni a rozletěl se zpět k vesnici. Ginny ho odhodlaně následovala s hůlkou stále připravenou.

Jakmile se ocitli na přeplněném náměstí, všechny pohledy se okamžitě upřely na ně. Spousta malých dětí v náručí svých vyděšených rodičů plakalo.