Zapovězeni

Plán?! Zničit!

Celý den jsem na to nemohla přestat myslet. Je večer, už ležím v posteli, přehrávám si pořád dokola tu chvilku s Brianem. Co to sakra mělo znamenat?! Pořád musím myslet na ty jeho slova. Chybíš mi a pak ta pusa. Copak takhle se někdy choval? Ne! Vždycky jsme si udržovali odstup a dneska najednou, jako kdyby neexistovali žádné hranice. Mezi námi.
Od první chvíle, co jsem ho viděla, jsem toužila po tom, aby mezi námi bylo něco víc, ale on se pořád tahá s tou hroznou Liz. Byla prostě jiná. Vůbec nechápu, jak se s ní Brian může pořád zahazovat. Jen se s ním hádala a nebo ho využívala, to přece není vztah. Byla by nejradši, kdyby ho měla na vodítku a aby si všímal jen jí. Navíc, nebyla ani nijak hezká, jasně, vztah nemá být o vzhledu, důležité je, co cítíme, ale jestli má Brian vyhraněný styl na holky a to, co se dnes odpoledne stalo, myslel vážně, tak mě zajímá, co máme my dvě společné. To jsem tak ošklivá? Liz byla na mikádo ostříhaná, přiblblá blonďatá veliká a široká 18ti letá holka, kterou asi nikdo nenaučil, že by o sebe měla trošku dbát. Vlasy měla neupravené, nikdy se nemalovala a oblečení si měnila po týdnu.
Ani já a ani Brian nepatříme mezi lidi se stejným životním stylem, který má ona. Brian má božsky modré oči, svítí tak krásně, když se na mě dívají. Kdykoli se do nich dívám, topím se a před utonutím mě zachrání jeho neobyčejný ton hlasu. Zbožňuju jeho široký úsměv, který když se na mě rozzáří, vidím ho ještě dlouho po tom, co mi zmizí z dohledu. Moje ruce by nejraději prohrábly jeho světle hnědé vlasy, na první pohled husté a pevné a ty jeho světlé koutky u spánků. Když se dostanu do objetí jeho širokých ramen, cítím se tak v bezpečí, břicho má jako struhadlo na česnek. To všechno tvoří Briana O'lleye, nejúžasnějšího kluka na světě. Většina holek se dokonce snaží dostat se na moje místo v jeho životě víc, než na místo Elizabethy. Víc jak polovina holek touží být jeho nejlepší kamarádka, ale na to místo si brousí zuby zbytečně. I Brian mě několikrát ujišťoval.
,,Nikdy nebudu mít lepší osobu v životě, než jsi ty." Při těchto slovech mě vždycky zahřeje u srdce, ještě když si mě k sobě přivine. Je to to nejvíc uklidňující gesto, které na mě platí.
No a já? Narozdíl od Liz bych na sebe do zrdcadla dokázala koukat pořád. Mé rovné, kaštanově hnědé vlasy, které byli po břicho dlouhé mi rámovaly můj oválný a úzký obličej s modrýma očima, které se všem líbí. Ovšem moje oči se zakoukaly pouze do jednoho.
Už abych ho opět viděla. A tak strašně mi vadí, že se kvůli Liz vidíme minimálně. Zakazuje mu, abychom se vídali. Vždycky mu pak utropí scénku pomalu víc emocionální než ve filmu. Sakra. Potřebovala bych se ty holky zbavit. Ale jak? Musím to vymyslet, bude to děsně těžké, protože má ta mrcha Briana obmotaného snad kolem všech prstů. Však já už něco vymyslím. To tý holce nedaruju!