Zapovězeni

Spojenci

Když jsem si přečetla zprávu, zděsila jsem se. Rychle jsem odhodila mobil na okraj postele, schovala si pod peřinu i hlavu a silně jsem k sobě tiskla víčka. To nemůže být pravda! Jen se mi to zdá. Jen se mi to zdá, snažila jsem si naivně namluvit.
Elizabeth Uemerin: ,,Děláte si ze mě legraci?! Chcete mi s Briem namluvit, že to nebyl váš, teda spíš tvůj nápad, s tím Španělskem?! Tak ubohé gesto jsem ještě neviděla! To jsi opravdu tak blbá? Brian miluje MĚ! Proč by se zahazoval s takovou hloupou courou?!"
Nejdřív jsem nechtěla odepisovat, ale dvěmi věcmi jsem si byla jistá. Za prvé - mám plán, jak se zbavit Liz. Díky bože, že mám Daniela jako bratrance, navíc pro mě udělá všechno na světě. Plus se snaží dát mě i Briana dohromady. A za druhé - tuhle zprávu Brian uvidí a abych nebyla tak ubohá, jako ona, tak jí na to připravím.
Melanie Saitrford: ,,Brian o téhle zprávě ví? Ne? Tak teď už ano."
Elizabeth Uemerin: ,,Zdechni, ubohá kravko!"
Tak nad touhle zprávou jsem se opravdu musela zasmát. Udělala jsem screen obrazovky a fotku poslala Brianovi.
Brian O'lley: ,,Tak po tomhle končí. Nikdy tě neměla ráda, ale tohle přehnala. Navíc jí alespoň nemusím vysvětlovat, že s ní už pár dní být nechci." Ehm, vidím dobře? Opravdu jsem mu teď poskytla důvod pro jejich rozchod? Musím si zatleskat!
Napsala jsem to okamžitě Danielovi. Napsal mi, že je to záminka pro to, aby se sešli. Daniel šel skoro po každý sukni a jeho schopnost byla, že když se do jakýkoliv holky pustil, dostal ji. Mezitím, jsem Briana měla držet co nejdál od ní, což by neměl být problém, určitě ji teď netouží vidět a navíc, za 4 dny odjíždíme. Sjednala jsem si s ním schůzku hned na další den dopoledne.

***

Byli jsme domluvení, že půjdeme na snídani do jedné restaurace, která se jmenuje Lipňáček. Když jsem k ní docházela, Brian stál už před vchodem, tentokrát se ale neusmíval. Objal mě, ale nic neřekl. Mlčky jsme vešli dovnitř, sedli jsme si ke stolku pro dva. Židle byli měkké, pohodlné a sametové ve smaragdově zelené a stůl byl z tmavě hnědého, lesklého dřeva.
,,Briane, chtěla bych ti říct, že mě to mrzí," řekla jsem klidným a tichým hlasem.
,,I mě to mrzí. Ještě včera jsem jí to telefonoval a dohadovali jsme se." Na chvíli se odmlčel a po té pokračoval.
,,Nakonec se se mnou rozešla. Řekla mi, že jde dnes s Danielem a že nestojím za nic, když upřednostňuju tebe před ní, pak na mě zakřičela UBOŽÁKU a zavěsila."
,,No, na to ti nemám moc co říct, jako správná nejlepší kamarádka bych asi měla začít říkat, že mě to mrzí, ale nemrzí." Sklopila jsem hlavu ke svým rukám.
Asi chtěl něco říct, protože mě chytil za moje spletené prsty, ale než stihl vydat hlásku, přerušil nás číšníkův hlas. Objednali jsme si. Já jsem si dala palačinky s džemem a kakao a Brian si dal lívance se skořicí a Latte.
,,Víš co, nebudeme se o tom bavit, jsem rád, že jsme se rozešli, akorát mě zarazila s Danem. Je to můj nejlepší kámoš. To by mi přeci neudělal."

***

Když jsme dojedli, šli jsme se ještě projít podél Lipna, nakonec jsme spolu zůstali celý den. Bavili jsme se o všem možným a když jsme se loučili, byl to znovu ten Brian, do kterého jsem se zamilovala.

Jak se zabouchly hlavní dveře, trhla jsem sebou.