Zapovězeni

Očekávání = Zmatení

Zavřela jsem za sebou vchodové dveře. Co se to s ním sakra děje?! Byl tak pevně rozhodnutý, že bude dálkově studovat a najednou už ho to omrzelo? To nebude jen tak. Za to určitě může Liz. Co si to do háje dovoluje? Jak je možný, že ho až takhle dokáže ovládat. Všichni mi tvrdili, že není manipulativní osobnost. Podle všeho se mýlí. A ta dovolená?! No až se to Liz dozví, to bude scéna. V tu chvilku mi problikl hlavou dokonalý nápad. Určitě se tý dovolený dá využít. V tu chvíli jako kdyby mě bůh ví co navedlo k tomu, že o tom musím mluvit s rodiči. Vystřelila jsem z chodby rovnou do kuchyně. Překvapivě tam nikdo nebyl. Rozeběhla jsem se do obýváku a stoupla si přímo před televizi.
,,Děláte si ze mě srandu?!" zakřičela jsem na rodiče. Ti se na sebe nechápavě podívali a pak se jejich zraky upřely zpět na mě. Jejich výrazy vypadali jako kdyby koukali na někoho, kdo právě utekl z psychiatrické léčebny.
,,Mell, zlato, o čem to mluvíš?" vydal ze sebe táta po chvilce jemným, tichým hlasem. To mě vytočilo ještě víc.
,,Nedělejte, že nevíte, o čem mluvím! Klidně se dohodnete s Brianovými rodiči o dovolený a vůbec nic mi neřeknete?" byla jsem nakvašená, ani jsem pořádně nevěděla proč. Spíš mě štvalo, že se vůbec nevysvětlilo to Brianovo divné chování. Takže za to, že tu křičím jako pomatenej magor na svoje rodiče vlastně může Brian.
,,Melanie, uklidni se prosím tě, ano?" řekla mi mamka.
,,Jo, jasně, promiň."
,,Pojď sem, mezi nás a všechno nám to hezky pověz," vybídl mě táta a tak jsem si mezi ně sedla a všechno jsem jim řekla.

***

Napustila jsem si horkou vanu a k tomu jsem si pustila pomalé písničky. Většinou spíš jen piáno. U toho se nejlíp přemýšlí. To přeci nemůže myslet vážně s tím, že nechce studovat dál. Musím ho přemluvit. Koneckonců, mám na to celý týden ve Španělsku. Pane bože! On mě uvidí v plavkách! Už za 5 dní?!
Uklidni se, Mell. O nic nejde, tak se uklidni.
Ponořila jsem se do vany i s hlavou a vydržela tam oár sekund.
Asi po dvou hodinách jsem usoudila, že už bych mohla vylést.

***

Když jsem se dostala z koupelny, zapípal mi mobil. Zvedla jsem ho a otevřela jsem pusu údivem. Měla jsem za bombardovány facebook zprávami od Briana a jeho nejlepšího kamaráda - mého bratrance Daniela. Nejen, že jsem dostala tolik zpráv na Facebooku, dostala jsem dalších X SMSek a těch zmeškaných hovorů taky nebylo zrovna málo. To jsem byla v ty koupelně tak dlouho? Mrkla jsem jedním okem na hodiny na zdi a zjistila jsem, že se schyluje k půlnoci. Zkusím to tedy spočítat. S Brianem jsem byla od sedmi, v půl desáté jsem přišla domů, pak jsem vedla asi dvacet minut rozhovor s rodiči a od té doby jsem byla ve vaně, za celou dobu jsem nesáhla na mobil, takže už mi ty čísla na displeji dávají smysl. Začala jsem Briana rychle ujišťovat, že jsem v pořádku a jen jsem byla ve vaně.
Brian O'lley: ,,Bože, ty jsi nás vyděsila, lekl jsem se, že se vám něco stalo"
Mellanie Saitrford: ,,Že by nám Elizabetha přišla podpálit barák, protože zjistila, že se mnou budeš trávit týden v cizí zemi?" Ne, prostě jsem si to nemohla odpustit.
Brian O'lley: ,,Teď se o ní nechci bavit, Mell, musím si s ní všechno vyřídit a když na to jen pomyslím, je mi zle" Vau, tak tohle opravdu překvapilo. Co se to s nim děje? Nechápu ho.
Mellanie Saitrford: ,,Dobře, promiň. Půjdu spát, taky je toho na mě moc."
Brian O'lley: ,,Dobře, dobrou noc"
Než jsem stačila odepsat, přišla mi další zpráva.
Brian O'lley: ,,Mell?"
Melanie Saitrford: ,,Briane?"
Brian O'lley: ,,Mám tě opravdu moc rád"
Tak rada bych v tu chvíli byla s ním.
Mellanie O'lley: ,,I já tebe, jsi moje zlato!"
Při odesílání této zprávy jsem si říkala, kéž by jsi opravdu byl moje zlato. Zachumlala jsem se do peřin a když jsem usínala, zapípal mi telefon. Když jsem skoro slepenýma očima viděla zprávu, zamrazilo mě.