Zapovězeni

Co to se mnou je?!

Brian

Měli jsme se sejít až v sedm, ale byl jsem tak nedočkavý, že jsem na skálu dorazil o hodinu dřív, i když jsem se snažil doma všechno pořádně protáhnout. Jen svačinu jsem jedl asi půl hodiny. Normálně mi to zabere něco kolem pěti minut.
Jak jsem tam docházel, přemýšlel jsem, jak jí všechny ty novinky povím. Je to moje nejlepší kamarádka a mám jí nepopsatelně rád, tak si zaslouží trochu poškádlení.
Došel jsem na ono místo a sedl jsem si na svůj pařez. Zbožňuju ten výhled tady odtud. Nikdo sem nechodí a trávim tu čas s osobou mě nejbližší, když nepočítám rodinu. Mell je jako moje rodina. Dal bych jí všechno na světě. Jediný důvod, který mě drží zpátky je Liz. Mám ji rád, ale poslední dobou se mnou pořád jen zametá. Copak vypadám jako nějakej smeták? Takhle by se ke mě Mell nikdy nezachovala. Jak jí to jen všechno povím? Aby mi odtud neutekla a já ji neztratil.
Najednou jsem uslyšel praskání, které mě vytrhlo z mých myšlenek. Lekl jsem se a rychle se otočil. Stála tam. Ona. Byla tak krásná. Opravdu mám rád její styl oblékání, nejvíc se mi líbí, že když se s ní domluvím třeba třikrát denně na schůzce, pokaždé si obleče něco jiného. Pomalu jsem vstal a udělal jsem k ní pár kroků. Padla mi kolem krku a do nosu se mi opět dostala ta její výjimečná vůně. Odtáhli jsme se od sebe, usmál jsem se na ni a řekl jsem jí, jak je krásná. Roztomile se začervenala a odpověděla mi.
,,Však ty jsi dnes taky fešák." To oblečení, které jsem si vzal, bylo záměrně, vybírala mi to všechno Mell, když jsme měli nakupovací den, protože se trápila kvůli nějakýmu volovi. Jak já bych těm idiotům zakroutil krkem.
Posadili jsme se na pařezy a oba jsme se zaposlouchali do Mellaniny oblíbené písničky. Jak písnička končila, otočil jsem se k ní a dal jí ruku na stehno. Škubla sebou, asi takové gesto nečekala. Ruku jsem ale záměrně nesundal.
,,Musím ti něco říct," řekl jsem.
Hodila po mě svůj tázavě vybízející výraz "jen do toho, řekni mi, co máš na srdci" a tak jsem jí nenechal tu otázku vyslovit nahlas a pokračoval jsem.
,,Víš, Mell, jak jsme se bavili o tom, že půjdu dálkově studovat do Prahy?"
Přikývla, tak jsem pokračoval.
,,Nechci studovat dálkově, asi by to bylo moc náročné."
Dívala se na mě s nechápavým výrazem a zeptala se mě.
,,To znamená, že nechceš dál studovat?"
Jo! Přesně takovou otázku jsem čekal, výborně, Mell. Nasadil jsem ustaraný výraz propojený s výrazem je-mi-to-líto a ona jen sklopila hlavu. Tak a mám tě! Zasmál jsem se v duchu ďábelsky.
,,Krom toho, je tu ještě jedna věc," pokračoval jsem smutným tónem, v hlase špetku naděje.
,,Jaká?" zvedla ke mě hlavu a její oči se leskly. Začalo mi jí být líto, ale neprozradil jsem se.
,,Naši rodiče si spolu na prázdniny domluvili společnou dovolenou."
,,To znamená co?" ptala se nechápavě a trochu naštvaně.
,,To znamená, že spolu letíme do Španělska."
,,To jako fakt?" její nálada se kupodivu zvedla.
,,Mell, vypadám snad, že žertuju?"
Vyskočila a objala mě. Byla šťastná.

***

Když jsme byli před jejím domem plánovali jsme, kam se půjdeme ve Španělsku podívat. Měli jsme snad nabitý celý týden, který se tam chystáme trávit. Pak už jsme se rozloučili naším typickým objetím.
Jakmile se zabouchly dveře, měl jsem chuť něco podpálit. Co to se mnou sakra je?! Měl jsem jí říct víc než jen ty debilní dvě věci. Alespoň, že netuší, co chystám za překvapení na 1.září. To bude koukat!
Hned co jsem přišel domů, jsem sebou po sprše plácnul do postele. Začal se mi zdát sen. O ní. Kurva, vždyť já jí miluju!