Zapovězeni

Nečekaná návštěva

Jak se zabouchly hlavní dveře, trhla jsem sebou.
Nevěřila jsem svým očím, svojí bradu jsem určitě zapomněla někde na zemi. Přede mnou stála Elizabeth v černých krátkých šatech bez ramínek, vlasy měla upravené a dokonce se namalovala. Usmívala se na mě úsměvem ha-ha-jsem-u-tebe-doma-krávo-na-mě-si-nepřijdeš. V tu chvíli mi docvaklo, s kým tu asi tak je. Okamžitě jsem vystřelila do kuchyně, kde jsem našla Daniela. Byl opravdu moc hezký, jeho vlasy ostříhané ve stylu Justin Bieber mi pokaždé připomněli hořkou čokoládu, protože přesně takovou měli barvu. Jeho oči měli oříškovou barvu a jiskřili. Přes celý obličej se mu roztahoval úsměv a skoro všude mu z tváří trčely hnědé, kraťoučké vousy.
,,Ahoj, Mell," zvolal zvesela. Já ho místo toho probodávala pohledem a natlačila jsem ho za krk na lednici.
,,Proč je ta holka v našem domě, Danieli!? Víš, s kým jsem teď přišla? Umíš si představit, co by se stalo kdyby se tady ty dva potkali?!" procedila jsem ztlumeným hlasem mezi zuby.
,,Uklidni se, Melani, byl jsem tu na požádání mých rodičů a tvoji rodiče, když nás spolu uviděli, nás pozvali na večeři." Co prosím?! Slyšela jsem toho zrádce dobře?
,,Ona tady jedla?!" Vybuchla jsem. Daniel se jen pobaveně usmál.
,,Klid, je to součást plánu, musíš něco zkousnout."
,,Rozešli se! Už pro to nemusíš nic dělat. Mimochodem, Briana celkem mrzelo, že s ní jdeš. Včera mu to oznámila po telefonu pár sekund po tom, co se s ním rozešla." Nechápavě na mě civěl a když se vzpamatoval, upřesnil všechny ty nesrovnalosti.
,,Hele, to ona pozvala ven mě, měli jsme jít k Lipňáčkovi na večeři a to spolu ještě chodili. Věděl jsem, že je to příležitost, jak pomoc vám dvěma, protože už mě nebaví se koukat, jak se oba bojíte udělat první krok. A ona mi to tají. To, že se rozešli je mi novinka, kterou jsi mi teď prozradila. Ale buď ohleduplná a pomož mi. Dělej, že jsi mi to neřekla a já to jako pořád nevím." No jistě, Daniel potřebuje utišit.
,,Co mám s tebou dělat," vzala jsem ho kolem pasu a společně jsme odkráčeli ke slečně princezně do předsíně. Důstojně jsem se s nimi rozloučila a za tou proradnou mrchou s radostí zabouchla dveře. Přišla na mě najednou taková únava, že hned po sprše jsem sebou plácla do peřin. V tu ránu jsem spala.

***

Asi v jedenáct mě probral zvonek. Kdo to může být takhle v noci? S nechutí jsem se zvedla z postele a zamířila jsem po schodech dolů. Cestou jsem si sepla vlasy do vysokého, neupraveného culíku. Se zýváním a zvědavostí jsem otevřela dveře.
,,Briane?" Tak jeho bych opravdu nečekala. Rodiče nebyli doma, odjeli ke známým a pravděpodobně tam přespí ještě zítra.
,,Ahoj, můžu dál?" Jistě, že jsem ho pustila. Šla jsem si s ním sednout do kuchyně. Seděli jsme vedle sebe a on se na mě jen díval. Hltal pohledem mojí postavu v krátkých, tmavě modrých kraťáscích a obyčejném, bílém tílku. Vždyť já nemám podprsenku! Trapas. Z ničeho nic jsme seděli ve tmě.
,,Asi vypadl proud. Najdu svíčky," řekla jsem. Když jsem je našla, postavila jsem je na stůl a zapálila je. Jeho tvář vypadala tak krásně v tom jemném světle. Přitáhl si mě k sobě.
Začal mě líbat na krku.