Království Eden

1.kapitola

Emma přemýšlela nad dnešním dnem. Už od rána něco viselo ve vzduchu a nebylo to nic dobrého. 

Dnešek byl typický letní den. Sytě modrá obloha bez jediného mráčku, mírný větřík, který alespoň trochu zmírňoval okolní dusno a rozpálené slunko. Ale přesto bylo na dnešku něco zlověstně mrazivého.

Zhluboka se nadechla, jak jen jí to korzet nejvíc dovoloval. Nesnášela tyto složité šaty s miliónem spodniček, nebo nedej bože krinolínou. Jenže jako správná dáma je nosit musela, a tak si jen útrpně povzdechla.

Selene seděla v křesílku kousek od ní a dokončovala svůj nejnovější obraz. Jako většina příslušníků rodu Edenů měla kouzelné umělecké nadaní, které spočívalo v tom, že pomocí obrazů, písní a básní dokázala předpovědět budoucnost a varovat před nebezpečím, či radostnou zprávou, nebo když kreslila něčí portrét tak nenakreslila tu osobu, ale její duši, přesněji řečeno její charakteristické vlastnosti.

Proto nebylo dobré znamení, když nervózně odložila štětec a vystrašeně špitla ,,Emmo?"

Jak nejrychleji jí to její šaty dovolily, přiběhla k ní. Selene nervózně zírala na právě domalovaný obraz. 

Na obrazu byl zámecký park s královským zámkem. Vypadal úplně identicky jako ve skutečnosti jen s nepatrným rozdílem. Oblohu na obraze pokrývaly těžké bouřkové mraky. To nebylo dobré znamení.

,,Co myslíš, že to znamená?" zeptala se jí Selene. ,,To netuším, ale rozhodně to nebude nic dobrého." odpověděla jí Emma.

...bývalá pevnost Sant Vertn...

Užíval si výhled na okolní lesy, oproti jeho cele to byla příjemná změna. Už se nemohl dočkat až celou zemi zachvátí panika. Nejmíň do pěti hodin se zpráva o jeho útěku dostane ke králi, škoda, že neuvidí výraz v jeho obličeji, až se to dozví. Na tváři se mu objevil obvyklý úšklebek.

,,Pane?" Nevrle se otočil na svého sluhu, neměl rád, když ho někdo rušil v přemýšlení.

Muž před ním se hluboce uklonil až se svými mastnými, šedými vlasy dotkl země. ,,Vaše domněnka se potvrdila budou ji převážet za tři dny, na vaše přání jsem najal toho Imrla, čeká na vás na západní věži." vychrlil ze sebe sluha jedním dechem aniž by se narovnal.

,,Přestaň se klanět Kurte", řekl povýšeně a muž před ním se narovnal ,,až nabydu zpět svou ztracenou sílu a stanu se pánem Ovrienu budou se mi klanět všichni jeho obyvatelé. Teď na to není čas, jdeme pozdravit starého přítele." 

...jídelna královského paláce, Eden... 

,,Chutná vám bažant a la kuře?" zeptala se královna u večeře. Všichni přikývli a dál se věnovali jídlu.

Král se rýpal ve svém talíři, Selene vystrašeně těkala očima jsem a tam, královna se ze všech sil snažila začít rozhovor, Selenin bratr August IV. každou chvíli mrkl na Emmu a ta ho zarytě ignorovala.

Spíž se snažila přijít na to, před jakou hrozbou se je Selenin dar snažil varovat. Jako princeznina hlavní strážkyně měla většinou o všem přehled, ale teď už se nějakou dobu nic nedělo. 

Ucítila jak jí něco přejelo po koleni, chvíli nic, a pak znovu. Vzhlédla od talíře a střetla se s Augustovýma fialovýma očima. Sladce se na něj usmála a při tom mu, pod stolem, dupla na nohu. Jeho obličej se bolestivě svraštil a Emmin úsměv ještě víc rozšířil.

,,Ehm, ehm," odkašlala si královna. Všichni se na ni podívali. ,,Máme pro vás s králem velkou novinu."  

Emma ucítila, jak se vedle ní Selene napla, nejspíš má strach, že to bude něco hrozného, napadlo ji, ale královna vypadala spíš šťastně. 

,,Ta novina se týká především tebe Selene," natahovala dál královna ,, už je ti šestnáct a s tátou si myslíme, že nastala vhodná doba." A sakra tohle může znamenat jen jedno, došlo Emmě.

,,Pamatuješ si prince Nicka z Ovrienu?" pokračovala královna. Celá jídelna mohla slyšet, jak Selene polkla než odpověděla ,,Matně."

,,Potom ma..." ,,Neprotahuj to." Přerušil ji král a otočil se k Selene. ,,Princ požádal o tvou ruku a protože jste se dlouho neviděli za pár dní odjíždíte i s Emmou do Ovrienu.