Království Eden

2.kapitola

...O tři dny později...

,,...a malířský kufřík? Co stojan? Máš ty šaty, které jsem ti navrhla na zbraně?" Selene pobíhala po svých komnatách tam a zase zpátky, ujišťovala se jestli má všechno potřebné na cestu do Ovrienu. Emma znuděně posedávala na zábradlí a čekala až konečně pojedou. 

Selene se velmi rychle přizpůsobila svatbě s princem Nickem, ale Emma jediná si všimla, jak kdesi hluboko v sobě maskuje smutek a snaží se všechny kolem oklamat dobrou náladou. Inu, kdo by si chtěl taky brát namyšlený princátkovský pako, že? s úšklebkem na rtech seskočila ze zábradlí, nastal čas vyrazit.

,,Emo! Jdeš?!" Křikla směrem k vrcholku schodů. Za chvíli bylo slyšet rychlé klapání podpatků a Emin podrážděný hlas ,, Jak si dokážeš všechno tak rychle sbalit a být si jistá žes nic nezapomněla?"

Emma se otočila a při pohledu na svou kamarádku, ověšenou dalšími dvěma kufry a malířským stojanem v podpaží, se musela rozesmát. ,,Snadno. Než se sbalíš ty, mám čas si všechno ještě pětkrát zkontrolovat."

,,Velmi vtipné, pomůžeš mi?" Vzala jí stojan a jeden kufr ,,Proč ti to vlastně neodnese služebnictvo?" ,,Všichni se s námi chtějí rozloučit, čekají na nás na nádvoří a kvůli téhle prkotině jsem je nechtěla volat." Odpověděla jí nepřítomně Selene. 

Šly zrovna dolů po schodech, když se princezna zastavila ,,Emo? Myslíš, že tohle znamenal ten obraz?"

Emma se na ni nejistě obrátila a tiše odpověděla ,,Nejsem si jistá, temné mračna jsou až moc zlé znamení pro zásnuby, podle mě za tím bude něco horšího a tohle je jen začátek."

Selene přikývla a její zachmuřený výraz se změnil v úsměv ,,Víš po pravdě už si na prince Nicka nevzpomínám a na chvíli mě napadlo jestli to nemá něco společného s ním." ,,Myslíš, jako že ti sebere všechny štětce, tužky, pastelky jen abys ho nemohla znovu nakreslit?" zasmála se Emma, zatímco Selene zmateně svraštila obočí. 

Emma začala vysvětlovat ,,Byl tu na návštěvě předtím než mě poslali na Brokát mohlo nám být tak pět a jemu, myslím sedm. Jeho otec mu vyprávěl o nadání rodu Edenů a on si usmyslel, že namaluješ jeho portrét a tím vlastně i jeho osobnost. Nechoval se k tobě, ale moc hezky tak ses mu chtěla pomstít. Nakreslila jsi místo jeho obličeje krocana a on pak zrudnul zlostí, že vypadal opravdu jako krocan, pamatuješ?" kdyby nenesla kufr a stojan, válela by se po zemi smíchy. 

Zato Seleninou tváří se nejdřív mihl výraz pochopení, zlosti, škodolibé radosti a studu, začervenala se. ,,Neříkej mi, že si mám vzít jeho!" Emin vysmátý výraz mluvil za vše.

...stejný čas, královský palác, Ovrien...

,,... a jako dezert chce kuchař upéci pistáciový dort s citrónovým krémem, který je princeznin oblíbený." Král Edward spokojeně přikývl. Princezna Selene měla dorazit během následujících dvou dnů, takže přípravy na její příjezd teď byli v plném proudu. 

Většina lidí měla z toho sňatku radost. Zaručoval mír mezi Edenem a Ovrienem. Navíc byla Selene ve své zemi známá jako velmi laskavý člověk, což se doneslo i k jeho poddaným, které uklidnilo, že se nejedná o nějakou namyšlenou princezničku. Král sám byl nejvíc nadšený z toho, že patřila k té polovině edenského rodu s  kouzelným darem. Ne jako ten její bratr, který se mnohem víc zajímá o krásné dívky a válečné taktiky. Pomyslel si král ponuře.

Paradoxně nejmenší radost z nadcházejícího sňatku měl ženich. Jeho syn, princ Nicolas. Ten, hned jak se to dozvěděl vykřikl něco o tom že "si nebude brát někoho, kdo ho zesměšnil, natož nějakou bláznivou malířku" , pak vyrazil na dlouhou projížďku do lesů a když se vrátil tak se mu vyhýbal, jak čert kříži. 

Teď už to bylo čtvrtý den co syna neviděl. Nedělal si s tím starosti, Nick už byl takový, ta svatba mu jen prospěje. Teď řešil mnohem větší problém. Z nejpřísněji střežené věznice v Západní propasti unikl nejobávanější vězeň, jeho ne...

Dveře sálu se rozletěli dokořán. Stál v nich Nick. 

,,Pro dnešek toho bylo dost Ctirade." Rádce se poslušně uklonil a odešel. Král se zaměřil na prince, nic se na něm nezměnilo snad až na ten znechucený výraz, to byla novinka. ,,Nicku! Co tě přimělo přijít mě pozdravit?" 

Princ přimhouřil oči ,,Ty dobře víš co. Ta pitomá svatba s tou malou červenovlasou čmáralkou." 

,,Ale no tak synu neviděli jste se 11 let, ani jeden z vás neví jak ten druhý vypadá, neměl bys jí dát šanci? Koneckonců ona o tobě nejspíš taky nemá to nejlepší mínění." Vyčetl mu král.

,,Tss..." Pak se Nickovou tváří mihl triumfální výraz. ,,Tak dobře, vsadíme se. Odložím všechny předsudky stranou a budu se k ní chovat co nejlíp, ale jestli se ukáže, že je stejná, jak jsem si myslel, tak zrušíš svatbu."

,,Platí." Řekl král bez váhání. ,,Cože?" Tohle princ nečekal. Jeho otec se nikdy nerozhodoval tak rychle, za tím něco bylo.