Království Eden

3.kapitola

... o čtyři hodiny později, pevnost Sant Vertn...

Nejdřív byl naštvaný. Imrl poslal místo sebe svého učně a on potřeboval, aby jeho plán proběhl bez chybičky. Pak si toho učně vyzkoušel a ukázalo se že je to výborný bojovník. Dokonce lepší než Imrl. Jmenoval se Viktor a kdysi chodil na Brokát, což byla trochu ironie vzhledem k tomu čím se stal. 

Zrovna teď Victor s bandou jeho přívrženců čeká ve skaudléské dolině, aby mu doručil balíček díky kterému se stane právoplatným vládcem celého Ovrienu a potom i sousedních zemí.

Na tváři se mu objevil úšklebek, při představě výrazu v obličeji jeho adoptivního otce.

...královský kočár, na cestě mezi Edenem a Ovrienem...

,,Vyprávěj mi nějakou historku z Brokátu, prosím Emo."

Seděli naproti sobě a už byly minimálně tři hodiny na cestě. Probrali už všechny témata od Seleniných nejnovějších návrhů, po všechny kluky, kteří dolézali za Emou. Až se dostali k princeznině nejoblíbenějšímu tématu, historkám z Eminy školy.

,,Dobře, ale vyprávěla jsem ti jich tolik, že nevím jestli jsi tuhle už neslyšela." Selene jen zavrtěla hlavou. ,,Kdyby, tak ti řeknu, vyprávěj."

Emma se usmála. ,,Pamatuješ na toho kluka s kterým jsme se nesnášeli? No tak tohle se stalo, když jsme se učili lukostřelbu. Jak víš nejsem v ní moc dobrá, ale do té doby jsem ho většinou ve všem porazila a on to nenesl zrovna nejlíp. Neustále mě ponižoval a říkal, že holka nemá na brokátu co dělat. V lukostřelbě byl poprvé lepší a chvástal se tím celý týden. Cvičila jsem s Karlem a i když jsem se už strefila do terče, pořád ne do jeho středu. Jednou v noci jsem nemohla spát, tak jsem se odplížila do tělocvičny a uviděla jsem Viktora jak cvičí hod dýkou. Chvíli jsme se na sebe zaraženě dívali a pak jsme si šli každý po svém. Já jsem ho, ale po očku sledovala." Rozhodně ne kvůli těm jeho zářivě zeleným očím. Emma se lehce začervenala. ,,Držel tu dýku totiž úplně špatně. Jelikož mi to s lukem pořád moc nešlo, tak jsem mu trochu poradila. Odsekl mi ať se nestarám, sebral si věci a odešel. Druhý den jsme měli volný trénink. Zase házel dýkou a tentokrát, když si myslel, že se nedívám to hodil podle mojí rady, trefil se. Viděla jsem ten jeho šťastný úsměv, ale pak to rychle zamaskoval. Já s lukem vůbec nepokročila a měla jsem sto chutí ho rozmlátit o zem. Pak s jedním kamarádem procházeli kolem a on mu hlasitě vykládal "Jestli to bledý pako (mě) někdy napadne, upevnit si postoj a vyrovnat loket než vystřelím". Když odešli zkusila jsem to a trefila  se. Myslela jsem, že potom už nebude tak otravný, když jsme si vzájemně pomohli, ale ještě se to zhoršilo. Vlastně mi za to nikdy nepoděkoval." Zamyšleně ukončila své vyprávění.

,,Ale tys mu taky nepoděkovala. Připadáte mi dost podobní." Opáčila Selene. Emma potlačila jednu zmatenou vzpomínku z posledního ročníku na Brokátu a rychle se to snažila zamluvit. ,,Hele, na čí si straně?" Řekla naoko uraženě. Obě se rozesmály. 

Kočár v tu chvíli prudce zabrzdil. Emma to díky svému výcviku ustála, ale Selene spadla na podlahu. ,,Co se to děje?" zeptala se ze země. Emma na malou škvírku odhrnula závěs a podívala se ven.

Přes cestu ležel kmen stromu. Zrovna se k němu sbíhali vojáci z gardy, která je na cestě doprovázela, aby se podívali jestli se dá objet. Emě na něm připadalo něco zvláštního, pozdě si uvědomila, že kmen nebyl vyvrácený ani zlomený, ale useknutý. 

K jejich kočáru mířil starý podkoní Arnošt. Emma uslyšela svištivý zvuk ještě dřív než viděla jeho původ. Arnošt se zastavil asi pět kroků od dvířek. Zmateně sklonil hlavu a prohlédl si šíp, který mu trčel z hrudi a kolem kterého se začala rozpínat krvavá skvrna.  

Emma honem strčila Selene na podlahu kočáru, ze které se před chvílí zvedla. ,,Zůstaň u země jasné?!" nařídila jí. Pak honem, z jednoho z mnoha pouzder ve svých speciálních šatech navržených Selene, vytáhla nůž a znovu vyhlédla z okna. Arnošt ležel na zemi. Mrtvý. Obě jeho ruce pevně svírali šíp, jako by si ho chtěl vytáhnout.

Zarazila se. Ten šíp. Vždycky si na své šípy vyřezával překřížené vroubky, aby si je odlišil od ostatních. ,,A Sakra."