Time Turner // Obraceč času [+Pobertové]

Kapitola 5.

Chvíli bylo ticho. Kdyby právě někdo upustil jehlu na zem, znělo by to jako výbuch sopky. Za okny právě foukal studený, listopadový vítr. Vrba mlátička se pod jeho náporem prohýbala, její paže létaly na všechny strany.

Nikdo se neměl ke slovům. Každému se v hlavě odehrávalo až moc na to, aby mohli vytvořit smysluplnou větu a vydat ji ze sebe.

Po pár okamžicích se nadechli všichni čtyři Pobertové a naráz vykřikli:

„Já to věděl, jsi Smrtijed!" James.

„Kdo sakra jsi?!" Sirius.

„Co proti mně sakra máš?" Peter.

„Odkud tohle všechno víš, Harry?"

Konečně někdo, kdo má rozum a neječí tu na mě... Povzdechl si Harry v duchu.

„Já-já... Nemůžu vám to říct." Řekl Harry a sklopil hlavu.

„To nemyslíš vážně? Vyhrkneš tu na nás takovouhle věc a potom řekneš ‚nemůžu vám to říct'? Tos teda uhod! Hned nám to vyklop!" Vykřikl James.

Harry jakoby se na židli zmenšil o pár centimetrů a snažil se s ní splynout. Věděl, on to věděl. Neměl právo tohle nikomu říct. Když on ale... Nemohl se udržet. Je to utrpení, zírat na svého tátu, na svoji rodinu a vědět, že oni vás neznají, nemají ponětí, s kým to mluví, koho osočují a koho nenávidí. A že James ho nenáviděl. Bylo to vidět z každého gesta, grimasy, která směřovala k Harrymu. Ať to bylo ve Velké síni, ve společenské místnosti, na chodbách. Z celého jeho bytí sršelo; nevěřím ti.

A to pochopitelně Harryho ničilo. Protože on byl jeho syn. A James to nevěděl.

„Už tak jsem vám řekl něco, co jsem měl zakázaný," řekl Harry.

Tentokrát se ozval Remus. „Zakázaný? Od koho? Proč?"

„Od Brumbála." Zašeptal Harry.

James se Siriusem si vyměnili znepokojené pohledy – nevěděli, co s tím má co společného Brumbál, a nelíbilo se jim to.

„Co do toho taháš Brumbála?"

Nevědel, kdo se na tu otázku zeptal. Jeho hlava byla plná myšlenek. Létaly, plynuly, všude v jeho hlavě. A Harry věděl, že to nedokáže. Měl rodinu před sebou. A potřeboval vědět, aspoň jednou v životě, že ho má někdo rád. Že někomu na něm záleží. Že je pro někoho důležitý.

A tak se rozhodl.

„Řeknu vám všechno, co chcete vědět-" začal Harry. Byl ale přerušen.

„Tak už mluv!" Vyjekl Sirius.

„Půjdeme ale za Brumbálem." Dokončil Harry, lehce podrážděný Siriusem.

„Proč?"

„Protože on u toho musí být." Odvětil chlapec klidně.

„Fajn, mně to nevadí." Řekl Remus a obrátil se na své přátele. Ti chvíli váhali, nevěděli, jestli přítomnost Brumbála bude ta pravá. Ale nakonec kývli. Zvědavost a podezřívavost vůči Harrymu  byla až moc velká.

„No tak fajn." Řekl James.

„Finite incantatem," ozval se Remus. Harry cítil, jak se jeho zápěstí uvolnila. Proto vstal, nevšímajíc si dalších chlapců v místnosti, a rozešel se ke dveřím. Směr byl jasný – ředitelova pracovna.

><><><><

Cesta trvala pár minut, protože byli v odlehlé části hradu a ředitelna byla vcelku daleko.