Trable s Nebelvírem (CZ - HPFF)

Kouzelný svět

Kapitola 2 - 10. 12. 2015

Shailene byla připravená na všechno. Ale ne na jízdu ve vratkém vozíku podzemím s malinkatým, opravdu prťavoučkým mužíčkem, co byl údajně skřet.

Když jí paní Cooperová Příčnou ulici popisovala, Shay si myslela, že to bude více jako Oxford Street, ne jako... No Příčná ulice. Skřety si taky rozhodně nepředstavovala jako malé mužíky. I když ohavnost měli přesně podle jejích představ.

„Trezor 687," oznámil skřet, když se skřípěním zabrzdili. Stěny byly lepkavé a Shailene byla zima. Nečekala, že bude potřebovat kabát, když byla polovina prázdnin a na Londýnské poměry bylo opravdu teplo. Se sukní a krátké košili je prostě zima, naštěstí jí maminka přibalila svetr. Sama jeden na sobě měla. „Klíč prosím," ozval se znovu skřet. Klíč, který mu podaly, byl miniaturní, spíš jako klíček k zámku na holčičím deníčku oproti masivním dveřím. Shailene si říkala, že to snad ani není možné, aby takový malinký klíč mohl otevřít tak masité dveře. Ona masa železa se ovšem bez jediného hlesnutí otevřela a Shailene, skřeta i její matku ozářila jemná a pableskující záře zlata. Shay byla schopná pouze otevřít pusu. Tolik peněz na jednom místě snad v životě neviděla!

„Vezmi si šedesát galeonů, pár srpců a nějaké svrčky," přikázala jí matka. Shailene už věděla, že ty zlaté jsou galeony, stříbrné jsou srpce a bronzové jsou svrčky. Jen si pořád nedokázala zapamatovat jejich hodnotu. Jako když jeli na dovolenou a měli platit cizí měnou.

Honbu za věcmi, které potřebovala, jí usnadnila její matka. Věděla kde co je, kolik je přiměřená suma, co je zbytečnost a hlídala ji u pana Ollivandera, když si malá Shailene vybírala svoji první hůlku. Nebo přesněji, hůlka si vybírala ji.

Pan Ollivander Shay poněkud děsil. Byl to stařičký pán, trochu podivínský, ale jak si u všech všudy mohl pamatovat, kdo si jakou hůlku koupil?

„Tahle slečno, to by mohla být ta správná," zaskřehotal stařeckým, ale živým hlasem, když už mu na pultíku ležel dobrý tucet hůlek. „Dubové dřevo s žíní z jednorožce. Ohebná a poddajná."

Shay hned věděla, že to je ta pravá hůlka. Ostatní ji nepříjemně chladily, ale u této... bylo to něco zvláštního, jako by s ní hůlka navázala spojení. Jakési pouto.

Za hůlku zaplatili a tím jejich návštěva Příčné ulice skončila. Shailene ovšem byla více než unesena celým tím zážitkem, že jí to ani nevadilo a už se těšila do školy. Snad poprvé za svůj život byla něčím výjimečná. Nikdy nebyla ve škole ta nejoblíbenější, nikdy neběhala nejrychleji a nikdy nebyla ta nejchytřejší. Ale teď? Teď byla čarodějkou a to bylo něco, co nějaká Amanda Summersová nikdy nebude.

-------------------

Shailene seděla v kupé vlaku, který ji vezl na vysněnou školu do Bradavic, úplně sama. Nemohla uvěřit, jak rychle celé léto uběhlo, zahrabaná v kouzelnických knihách málem nevycházela z domu. Tolik zajímavých věcí! A to všechno ona bude umět. Byla rozhodnutá, že bude v ročníku nejlepší, i když vyrůstala stranou toho všeho. Prostě si všechno přečte, všechno se naučí a pak dostane nějakou úžasnou práci a bude žít úžasný život čarodějky.

Najednou se dveře kupé otevřely a dovnitř nakoukl nějaký cizí kluk. „Hej kluci, tady je volno!" zavolal někam za sebe a pak vpadl do kupé. Shay se na něj mírně zamračila, ale ani nemukla. „Jé promiň, ale strašně dlouho jsme nemohli najít volný kupé." To už se zpoza něj vynořili další dva kluci. Co Shailene zaujalo, bylo, že byli úplně stejní. Stejný tvar nosu, stejné kučeravé červené vlasy a snad dokonce i stejný počet pih na obličeji. Skočila by hlavou proti zdi, kdyby to nebyla dvojčata.