Trable s Nebelvírem (CZ - HPFF)

Doupě

Kapitola 14 - 21. 1. 2016

Molly Weasleyová bylo podle Shailenina názoru parádní ženská. Ji, Will a Harryho uvítala jako válečné hrdiny a hned je poslala na snídani.

Shay ji i trochu litovala, že se musela o své syny tolik strachovat, ale nakonec to stálo za to.

„Ta snídaně je výborná, paní Weasleyová, ani moje máma neumí ta vajíčka tak výborně," pochválila ji Shay. Naučila se lidem říkat jen to nejlepší, tak si jí totiž budou vážit, nebo v to aspoň doufala. A hlavně jim chtěla dělat radost. Paní Weasleyová byla z toho, co řekla, tak šťastná, že jí nakonec přidala ještě jednu porci míchaných vajíček a nenechala ji zvednout od stolu, dokud nesnědla aspoň dva krajíce chleba s máslem a chleba s máslem se salámem. Will po ní jen házela ublížené obličeje. Pamatovala si, jak sotva týden před záchrannou akcí Shay říkala stejnou větu právě jí.

Soví pošta přišla, když už byl dole i Percy a Ginny. Percyho znala Shay ze školy, ale Will neměla tucha, kdo to je. Byl to starší bratr Weasleyových a prefekt, jak později zjistila. Shay viděla Ginny prvně a ihned se jí ta roztomilá stydlivá holčička zalíbila. Trochu jí připomínala její starší sestru.

S Weasleyovic rodinnou sovou přišly ještě dvě jiné a Shayina Parr, která honem přiskočila k Ronovi a dožadovala se odvázání kousku pergamenu z nohy.

„To je moje zpráva, že jdu pro Harryho," vysvětlila mu Shay. „Parr letěla asi první k Hermioně.

Dala své sově ždibec míchaných vajíček ze svého talíře a čistou vodu, aby se osvěžila, než po ní poslala zprávu pro rodiče, že jsou s Will v pořádku a co nevidět se vrátí domů.

„Jak se ale dostanu zpátky?" zapřemýšlela. Bylo jasné, že paní Weasleyová nikomu nedovolí znovu letět kouzelným autem, a ani nevěděla, v jaké části Anglie se nachází a kterým směrem je Londýn.

„Dobré ráno, rodino!" ozvalo se od vchodových dveří, které zrovna zaklaply za nově příchozím. Shay se dovtípila, že to byl Artur Weasley, hlava rodiny a otec Weasleyových.

„Dobré ráno, tati," odpověděli mu sborově.

Artur zasedl do čela stolu a přejel všechny své syny pohledem a usmál se. „A kdopak jsi ty?" všiml si prvně Harryho.

„Já jsem Harry Potter, pane," představil se. Když paní Weasleyová ztropila scénu, že jejich synové v noci letěli až do Kvikálkova a přivezli s sebou tři cizí děti, Artur si konečně všiml i Shay s Will.

„Ty musíš být ta zmijozelská dívka," konstatoval poněkud suše.

„Jsem Shailene Cooperová," začala zdvořile. „Asi vám o mě už vyprávěli?" podivila se trochu a vrhla nevraživým pohledem po dvojčatech. Oba chlapci vypadali plně zaneprázdněni svou vlastní snídaní.

„Ano, Fred s Georgem se zmínili. Ron o tobě také pěkně mluvil."

Shay zmizel z obličeje zamračený stín a rozlil se po něm úsměv, přímo se začala culit. Takže o ní mluvili? Fred s Georgem se na ni stále nezadívali, ty prázdné bílé talíře, jejichž obsah už dávno ležel na dně jejich žaludku, jim připadaly zajímavější.

„Pane Weasley," promluvila Shay po chvíli ticha přerušovaného jenom žvýkáním a polykáním, „nevíte, jak se máme dostat zpátky do Londýna? Sice jsem rodičům poslala sovu, ale včera jsme odešly tak narychlo a oni se o nás určitě musí bát."

„Ale jistě, klidně vás tam i přemístím," nabídl se hned pan Weasley, ale jeho manželka se na něj tvrdě podívala a rázem to zamítla.

„Ne, Arture, to nedovolím. Byl jsi celou noc na nohách, ty si teď akorát potřebuješ zdřímnout. Navíc mohou dívky použít krb," namítla paní Weasleyová.

„Víte, my doma nemáme krb zapojený na letaxovou síť, jestli by nevadilo, že byste nás přemístila?" zkusila to Shay. Vždycky se chtěla někam přemístit, zmizet na jednom místě a na druhém se objevit? Nemohla se dočkat na své sedmnácté narozeniny, až to bude moci konečně zkusit.

Will se na to ale tvářila nedůvěřivě. „To zní jako kouzla. Co je to přemístění?"

„To je," začala vysvětlovat Shay, „když se z jednoho místa dostaneš na druhé, skoro ve stejný okamžik."

„Máš na mysli teleportaci?" ujistila se Will.

„Teleportace je mudlovský vynález, že?" zapojil se hned pan Weasley. Dívky přikývly.

„Tak to mi víc asi vyhovuje ten latex. Co to vlastně je?" obrátila se na paní Weasleyovou.

„Cestování krbem," vysvětlila jí žena.

Will se zhrozila. „Jedno lepší než druhé. Můžu jet vlakem?" zakvílela nakonec. Fred s Georgem se ušklíbli.

„Samozřejmě. Ale první vlak jede nejdříve v poledne, samozřejmě tu můžete chvíli zůstat," usmála se mile paní domu.

„Můžeme si mezitím zahrát famfrpál," navrhl Ron, což Harrymu očividně hned zvedlo náladu.

Nadšeně přikývli všichni, tak se Shay opatrně zeptala: „Můžu se na vás aspoň koukat?"

„Že se vůbec ptáš," zazubil se na ni Ron. Dokonce ji i překvapilo, že Fred s Georgem nic nenamítali. Možná na ni změnili názor, nebo v to aspoň Shailene doufala.

Will byla ze všeho tak mimo, že s nimi nakonec nešla. Byla dosyta fascinována domem. Paní Weasleyová jí ukázala, jak se u nich umývá nádobí – všechno jedním pohybem hůlky. Shay se jen trochu strachovala, aby jí Will nezáviděla a nezačala ji kvůli jejím kouzelným schopnostem šikanovat, nebo dokonce nenávidět. ale její čáry nepolíbená sestra sice vypadala fascinovaně, ale ve vnitřku duše věděla, že ten svět není pro ni.

Navíc její přítomnost vyhovovala neukojené zvědavosti pana Weasleyho, který se jí i přes výslovný zákaz Molly stejně stihl zeptat, co to je cirkulárka, než ho paní Weasleyová poslala do ložnice si po dlouhém dni odpočinout.

Sledovat celou bandu nebelvírských, jak si přihrávají balon, který měl představovat Camrál, aniž by kolem poletovala Zlatonka, nebo dva neposedné Potlouky nebylo tak zajímavé, ale Shailene se to líbilo. Skoro se jí ani nechtělo domů. Jenže věděla, že musí.

Omlouvám se moc, tahle kapitola má jen a pouze 900 slov, ale i tak doufám, že v ní najdete zalíbení :)

Těším se na vás při další kapitole!

HroznejNerd (aka Julie)