Trable s Nebelvírem (CZ - HPFF)

Rodinná seance

Kapitola 9 - 29. 12. 2015

Shailene se už nepokoušela Marcuse více provokovat a tak na všech trénincích zůstávala tichá jako šedá myš. Všechno řekla Gemmě, ale ta se musela zapřísáhnout, že to Tonymu neřekne, protože by se určitě na Marcuse naštval a o něco by mu udělal. Nebo hůř, něco by Marcus udělal Tonymu.

Navíc se Jeremy, Tonyho dvojče, s Marcusem přátelil. To by vedlo ke sporům v rodině, a pro Tonyho by to určitě nedopadlo dobře.

S blížícími se Vánocemi začala Shay litovat, že si při zápase taky něco nezlomila, protože práce měla až nad hlavu. Protože s Havraspárem měli rozličné rozvrhy a jenom jednu hodinu týdně, přičemž to byla zrovna hodinka historie s profesorem Binnsem, měla Shay jen málo času na povídání a většinou si i o přestávkách dělala úkoly, které ještě nestihla. Jestli si něco nemohla dovolit, tak to bylo nestíhání. Každý den zůstávala do půlnoci vzhůru nad knihami ve zmijozelské společenské místnosti a každé ráno vstávala před svítáním, aby za svitu hůlky, nebo občasně svíčky dodělala to, co večer nestihla. Když se k tomu přičetly tréninky, kdy je Marcus nutil běhat kolem hřiště klidně i několik desítek minut, musela Shay přiznat, že už se nemůže dočkat, až se školy na chvíli zbaví.

Gemma s Tonym to měli podobně. Shay si všimla, že mnohdy zůstávají vzhůru ještě déle, než ona a píší ještě delší eseje, než ona měla za úkol a mnohem drobnějším písmem.

Týden před Vánocemi ráno u snídaně přišla Shay pošta. První dopis byl ve fialové obálce, kterou pokaždé posílala Will, dokonce voněl jako její parfém. Musela toho do něj nalít aspoň polovinu, když vydržel vonět celou cestu až z Londýna. Shay ho otevřela a potichu četla.

Drahá, nejdražší sestřičko,

chtěla bych tě informovat, že na Vánoce - prvně po několika letech - budu doma a moc bych si přála, kdybys přijela také i s naším bratrancem Henrym.

Shay se ušklíbla, Will pořád nebyla s to zapamatovat si Harryho jméno. Buď to dělala schválně, aby ji dráždila, nebo měla velký problém s pamětí, protože se o něm Shay v dopisech zmiňovala často. Doufala v to první.

Vím, že spolu moc nejste, ten spor mezi tvojí a jeho kolejí teda stále nechápu, ale to nevadí.

Předej mu tedy ten druhý dopis, který přišel, je v něm pozvání, které psala mamka. Dala si na něm záležet, tak prosím dohlédni, že to nikde za rohem nevyhodí.

S láskou,

tvoje milovaná a milující sestra

Shay se sama pro sebe usmála. Jestli to Harry přijme, nebude tam žádný Fred s Georgem, aby Shay zabránili v tom se s ním bavit, a aby si aspoň trochu užila své rodiny.

Celou snídani pak seděla jako na jehličí a čekala, až Harry dojí. Když se konečně i s tím malým Weasleym zvedl, udělala totéž Shay a vyběhla za nimi ven.

„Harry!" zavolala za ním. Otočil se a mírně se usmál, kdežto Ron se zamračil. Shay ho ale ignorovala.

„Ahoj," pozdravil jí Harry. Od té doby, co ho na zápase chytila, k ní byl vstřícnější a někdy jí na chodbě - veřejně, před všemi spolužáky - odpověděl na pozdrav a usmál se.

„Tohle ti posílá máma, teda moje máma... však víš, co myslím," strčila mu do rukou pozvánku v obálce. „Byla bych moc ráda, kdybys přišel. Moje sestra Willow by tě taky ráda viděla," zamrkala na něj a pak odběhla pryč, aby se vyhnula pohledu malého Weasleyho.