Trable s Nebelvírem (CZ - HPFF)

Spěšný vlak z Bradavic

Kapitola 4 - 24. 12. 2015

Byl konec roku. Havraspár vyhrál famfrpálový pohár, což mu ovšem nepomohlo a školní pohár získal Zmijozel. Shailene to potěšilo, ale vypadalo to, že zbytek Síně je ‚radostí bez sebe'. Tleskal jen málokdo a i na toho se ostatní tvářili jako na kyselý citrón. Nebo taky shnilou ponožku.

Shailene však byla ráda. Skamarádila se s Gemmou a pár vybranými Zmijozelskými, kteří nebyli tak nafoukaní jako Oliv. Třeba Gemmin kamarád Tony Larrson vypadal na docela pohodového kluka. Navíc si potají tak, aby to Oliv nezjistila, dopisovala s Jennou. Jenna měla malého puštíka, který nebyl dost velký na dlouhé lety, ale aby někoho na pozemcích našel, byl velký dost. Třeba když se Shay za teplého jarního dne usadila u jezera, aby procvičovala přeměňování, a puštík jménem Gizel - původně to byla Gizela, než Jenna zjistila, že to je ten puštík a ne ta puštice - jí sedl na rameno, napsala jí třeba, že se odpoledne sejdou v knihovně, aby společně studovaly, nebo si prostě stěžovala na Oliv. Bylo to pěkné přátelství, ale moc času na opravdové povídání nebylo.

Na zpáteční cestu se oblékla do mudlovského oblečení, které za celý školní rok nevytáhla. Dala si záležet, aby na ní nebylo poznat, že je čarodějka. Nebyl to takový problém, vzhledem k tomu, že v mudlovském světě vyrůstala.
Bonus byl, že to štvalo Oliv. Ta byla tvrdohlavá, ale odhodlaná nedat najevo, jak moc jí štve, že se Shailene chová, jakoby se za svůj dar styděla. Což nebyla pravda, ale Oliv si to myslela a nenechala si to od nikoho vymluvit.

Jako Shailenina matka... To byl také oříšek. I když se jí celý rok vyptávala, co se vlastně stalo, že přestala kouzlit, nedostala z ní ani ťuk. Ani slovo, ani písmenko. Matinka její dotazy přeskakovala a dělala, že se jí na nic neptala. Odpovídala jen na dotazy ohledně svého bratra, Jamese, o kterém se Shailene dozvěděla téměř před rokem.

Nesmíš to však nikomu prozradit, varovala ji matka pokaždé. A tak si Shay schovávala poštu do díry v matraci, tam si byla jistá, že ji ani Oliv, kterou jednou přistihla, jak jí čmuchá ve věcech, rozhodně nenajde. Vyprávěla jí o jejím životě v Bradavicích, jaký byl její mladší bratr, ale cokoliv konkrétního od čtvrtého ročníku se k Shailene nedostalo. Jen, že její bratr si nakonec vzal svou vysněnou lásku, měli dítě a pak je zabil zlý černokněžník. A že Shailenin bratránek je o dva roky mladší než ona, vychovává ho jeho mudlovská teta se strýcem a dalším bratrancem, a že víc o něm neví. Ale Shay byla ráda, že má dalšího čarodějného příbuzného. Byla rozhodnutá, že ho někdy musí navštívit.

A podle všeho, byl slavný. Kdykoliv se kohokoliv zeptala na Harryho Pottera, každý jí odpověděl, že porazil „Ty-víš-koho" a že je to Chlapec, který přežil. To byl podle všeho všeobecně známý fakt.

Do kupé ve vlaku se usadila s Jennou a jejími třemi kamarádkami, které ze začátku na Shailene pohlížely s mírnou nedůvěrou, ale když zjistili, že je neuštkne, nebo je neprokleje, uvolnily se a daly se s ní normálně do řeči.

Shailene už je znala, ačkoliv ony neznaly ji, Jenna se o nich několikrát zmiňovala. Jmenovaly se Rebeka, Chloe a Demetra. Rebeka měla tmavě hnědé krátké vlasy, které jí končili u ramenou, měla na sobě žluté šaty a na krku řetízek s malým modrým kamínkem. Chloe byla trochu drobnější blondýnka, která byla podobně oblečená jako Shailene, jen měla bledě modrou sukni. Demetra to vyřešila lehce, nechala si na sobě školní hábit. „Nemám se za co stydět," pronesla sebejistě. Shailene to trochu brala jako narážku, ale přešla to bez ozvání se.

„Nechápu, jak tě mohli zařadit do Zmijozelu," pronesla Rebeka, když jim hrad zmizel z dohledu. „Jsi vtipná, chytrá a v pohodě. Pokoušela jsem se bavit s tou blonďatou, Warrenovou. V hlavě měla vymeteno a starala se jenom o prestiž." Poslední slovo Rebeka pronesla s trochou nechuti. Taky se tvářila, že právě žvýká citrón.

„Mně nevadí, že jsem ve Zmijozelu," řekla Shay. „Mám to tam docela ráda. Máme příjemnou společenskou místnost. A Gemma, to je prefektka, je taky docela fajn!"

„Tak ne všichni Zmijozelští musí být nutně zlí," zastala se jí Jenna.

„Moje babička chodila do Zmijozelu a můj dědeček do Nebelvíru," přidala se Demetra. „U nás v rodině se hraje na to, kdo je jaký, ne kam patří, nebo patřil. I kdyby mamka kydala hnůj, tak by si ji můj tatínek vybral," prohlásila přesvědčeně.

Ozval se hlasitý dupot a Shailene periferním viděním uviděla proběhnout něco zrzavého, černého a pak znova zrzavého. Domyslela se, že to jsou Lee, George a Fred. Omluvila se havraspárském děvčatům a vyšla do chodbičky. Zahla doleva a pokračovala, dokud je v jednom kupé nenašla napůl sedět napůl ležet chechtající. Lee se skoro zajíkal smíchy, slzy si utíral rukávem. Zrovna, když otevírala dveře, říkal: „To si bude Diggory pamatovat ještě spoustu let!" pak se zarazil, když si všimnul, kdo přišel. „Jé, ahoj."

Fred se na ní podíval jako první. Shailene to viděla jako ve zpomaleném filmu. Úsměv mu zamrzl a on se posadil normálně do sedačky a zadíval se z okna. Jeho bratr udělal něco podobného.

„Ahoj kluci," pronesla tiše. „Můžu si přisednout?"

„Když chceš," ozvalo se lhostejně od okna.

„Jak si přeješ," byla druhá ozvěna.

Lee na ni byl trochu milejší. „Jasně, že můžeš. Jen tady pánové musí přestat dělat herečky."

„Se Zmijozelem se nekamarádíme," pronesl Fred povýšeně. Skoro mu přeskočil hlas. Shay se mu zadívala do očí, ale svým pohledem uhnul. Přemítala, jestli se jenom přetvařuje, nebo to myslí vážně. Jestli se opakování lži, že Zmijozelští jsou všichni špatní, v jeho očích nestalo pravdou.

„Teď zníš jako moje spolubydlící Oliv. Taky má taky tak pisklavý hlásek," poznamenala k Fredovi. Georgii zacukal koutek, ale chtěl podpořit bratra, a tak držel basu.

Po chvíli, která se zdála dlouhá jako hodina, trapného ticha Shailene prudce vstala. „Chováte se jak malí," a s prásknutím posouvacích dveří kupé odešla. Setřela si malou slzu, která jí smáčela tvář a vrátila se do kupé za Chloe, Jennou, Rebekou a Demetrou.