Dcera Pána zla (HP FF) REKONSTRUKCE

Kapitola 5. - Draco Malfoy

Moc vám děkuju za všechny votes a komentáře, moc mě to potěšilo, ale čekala jsem, až budu spokojena s číslem počtu přečtení. :) V dnešní kapitole je něco málo o mudlovském původu, Malfoyovi, 'nudné' hodině se Snapem a překvapením na konci. :) Jako vždy budu ráda za každý názor i vote. :)

Sotva se doplazila zpátky na kolej a praštila s sebou do postele. Hlavu měla jako střep, bylo pro ni bolestivé mít i otevřené oči.

"Ta knihovna tě nějak zmohla," rýpla si hnědovláska z vedlejší postele. "Co jsi tam ty tři hodiny dělala?" zeptala se.

"To neřeš. Ibalgin nebo něco takového nemáš, co?" 

Scarlet nadzvedla obočí. "Iba-co?" optala se nechápavě.

"To je... taková zázračná mudlovská pilulka proti bolesti." odpověděla a zasyčela při dalším otřesu.

"Ty jsi napůl mudla?" zeptala se šeptem, jakoby to snad byl zločin. Černovláska přikývla. "Tak s tím se tu nechlub, někteří ze Zmijozelu jsou na tohle hodně hákliví. Obzvlášť tamhle Pensy." zašeptala a ukázala na dívku s krátkými tmavými vlasy, jenž seděla v hloučku spolužaček a nadšeně o něčem debatovaly.

"To je to tady takový problém?" oplatila jí šeptem. 

"Jednou tu byla holka, která měla oba rodiče mudly, před rokem. Terorizovali jí tak dlouho, dokud se z toho nezbláznila a neskončila u svatého Munga. Asi teď v září nastoupila na Krásnohůlky, tam je to jedno." vysvětlila.

"Aha." hlesla Caroll. Nemohla uvěřit, že se tu soudí něco jako krev. V mudlovském světě se řešilo oblečení a peníze, zatímco tady původ a schopnosti.

"Hele, večeře je za hodinu. Půjdem si zatím zahrát dolů šachy?" zeptala se.

"Já nikdy šachy nehrála." přiznala Carolline zklamaně.

"To nevadí. Pojď." vyskočila z postele a než se nedála, už ji táhla po schodech dolů do společenské místnosti. Několik studentů sedělo u krbu a četlo si, jiní zas probírali nejnovější klepy. Dívky usedly k jednou ze stolů a Scarlet vytáhla ze skříně krabici s šachy. Trochu jí objasnila, jak se to hraje a zahájily hru. Poklidnou atmosféru narušil příchod skupinky čtvrťáků včele s blonďatým klukem, jehož obličej rysově připomínal krysu. S hlasitým smíchem vrazili dovnitř jako velká voda a strhli na sebe všechnu pozornost. Několika nováčkům sedícím opodál z legrace sebrali knihy a bavili se nad tím, jak se je zoufale snažili získat zpět.

"Kdo je to?" zeptala se Ann potichu, což ani nebylo kvůli randálu nutné.

"Draco Malfoy." odpověděla kamarádka zasněně.

"Tobě se líbí?" škádlivě do ní šťouchla loktem a zamávala prsty před obličejem ve snaze ji probudit z transu.

"Nech toho." pokárala ji tiše, ale začervenání skrýt nedokázala. A ani posmutnělý výraz. "Je to namyšlený čistokrevný spratek, co rád ubližuje druhým. Ale já věřím, že v něm je něco dobrého."

Na znamení pochopení jí stiskla ruku. "Zkusila jsi s ním promluvit?" optala se něžně.

Hnědovláska zavrtěla hlavou. "Ne, ten se baví jenom s tou Pensy." řekla opovržlivě její jméno.

"Takovýhle snobové jsou asi naprogramovaní, aby se našli. Nic si z toho nedělej. Třeba se stane zázrak, Pensy zavřou někam do sklepení, Draco dosáhne osvícení a bezhlavě se do tebe zamiluje." snažila se jí povzbudit a povedlo se. Hlasitě se rozesmály, až jim tekly slzy.

"Jo, třeba." potvrdila jí, když se trochu uklidnily. 

Zbytek týdne byl vcelku poklidný, nic výjimečného se nestalo. Dokonce ani otec ji nenavštívil, jak ve snu, tak ani v hlavě. Párkrát zašla se Scarlet do knihovny a projít se po školních pozemcích. S profesorem Snapem měla hodinu v sobotu, protože ten jediný den měl čas. Netrénovali však telekinezi, Severus před ní strčil sešit se slovy, ať si něco vypíše z knihy o kontrole mysli. Byla trochu zklamaná, ale i přesto poslechla. Nedovolila si odporovat, sám profesor vypadal, že toho má až nad hlavu. Přes komíny papírů naň skoro nebylo vidět, několikrát si musel dojít pro novou lahvičku s inkoustem a pravou ruku měl od něj téměř černou. Mohla i zahlédnout, jak se mu klíží oči a párkrát mu málem spadla hlava.

"Nechcete si odpočinout?" zeptala se starostlivě, už se na jeho počínání nemohla dál dívat. Neodpověděl, ani se na ni nepodíval, dělal, jakoby tam vůbec nebyla. Naštvaně se zaměřila na jeden štos papírů. 'Vzleťte!' , opakovala si v duchu. Mírná zlost jí to jenom ulehčovala a několik papírů se poslušně zvedlo do vzduchu. Začaly se točit okolo ní i okolo Snapea, pár kusů z jiné hromádky se přidalo.

"Přestaňte." přikázal potichu, opětujíc jí pohled. Čarodějka zatnula nehty do opěradel, aby zabránila záplavě bolesti, ale nepřestala se soustředit. Naopak je začala zrychlovat, až se jí z toho motala hlava. 

"Přestaňte!" poručil již nahlas, Caroll tentokrát poslechla a papíry se jako sníh snesly na zem. A ona za nimi. Příval utrpení byl silnější než kdy předtím, nikdy nezkusila použít tolik síly najednou. S přidušeným útrpným výkřikem se stočila do klubíčka rovnou na papírech. Snapeovy kroky zněly stokrát hlasitěji jako dusot stáda slonů. Ucítila jeho prsty, jak jí odhrnují vlasy z tváře a něco studeného přikládá k ústům. 

"Vypijte to." nakázal a nadzvedl jí hlavu, aby měla k lahvičce snadnější přístup.

Uposlechla a napila se. Chutnalo to příšerně. "To je odporný." řekla opovržlivě a profesor se krátce zasmál. To bylo úplně poprvé, kdy dal najevo nějakou silnější emoci. Překvapeně vzhlédla k jeho tváři a ještě stihla zahlédnout zacukání koutků. Bolest pomalu odeznívala a tak se klopýtavě zvedla a sedla si zpátky na židli. "Děkuju a... omlouvám se. Nechala jsem se unést." zašeptala provinile. On beze slov začal sbírat papíry ze země. Carolline si chtěla kleknout s úmyslem, že mu pomůže, přece jen to byla její vina, ale zarazil ji.

"Odejděte. Další hodina bude v úterý." řekl bez emocí a dál pokračoval ve sběru, aniž by se na ni podíval.

"Ale..." chtěla zaprotestovat.

"Odejděte." zopakoval tentokrát rázněji, vrátil se zpět ke stolu a k psaní. Dívka chvíli stála jako opařená, poté se ale sarkastickým tónem rozloučila a s kapku silnějším prásknutím dveří odešla. Byla rozčílená. Ten chlap byl lhostejná kostka ledu bez emocí a sebemenšího zájmu o cokoliv. Měla chuť se tam vrátit a od plic na naň zařvat. Jenže co by mu řekla? Že by mohl být víc 'lidštější' a přestat se chovat jako idiot? To by nedopadlo dobře. Ale rozhodla se přistoupit na jeho hru. Když on se mohl chovat jako ledový psí čumák, ona mohla taky. Už žádné ochotné vycházení vstříc a prozrazování tajemství. Pokud chce opravdu něco zjistit, bude si to muset vybojovat.

V pondělí se vybírali účastníci turnaje Tří kouzelníků, ale k udivení všech byli Ohnivým pohárem vybráni čtyři. Neznala toho chlapce z Nebelvíru, co se údajně přihlásil podvodem, ale tušila v tom cosi špatného. Blížilo se něco zlého a ona to cítila. Neuměla popsat jak, ale bylo to tak. A nemýlila se. Zanedlouho ji po dlouhé době navštívil ve snu její otec. Bez kápě, v celé své lidské kráse.