My Little Curly Boy (new update)

2. díl

Third Person's POV

Jakmile oba dojedli a starší brunet sklidil nádobí do myčky, nastalo ticho, které po pár minutách přerušil Harryho třesoucí se hlásek, když se rozhodl promluvit, i když moc dobře věděl, že mu to modrooký zakázal. Měl tolik otázek, na které se ho chtěl zeptat, tak moc toužil po vysvětlení.

„Pro-oč jsem tady?" špitl a podíval se brunetovi do očí, avšak ten odvrátil pohled a tiše vydechl. „Prosím odpovězte mi," pokračoval mladší, ale odpovědi se mu nedostalo. Místo toho k němu onen neznámý muž přišel, chytil ho za bradu a navázal oční kontakt. V jeho očích se odrážela zloba a Harry začal litovat toho, že promluvil. „Dovolil jsem ti snad mluvit?! Myslel jsem, že jsi mě pochopil," sykl a jeho stisk nabral na síle, což donutilo zelenookého chlapce bolestě syknout. „Omlouvám se," zamumlal mladší a cítil, jak se mu do očí derou slzy. Tak moc se bál. „Měl by sis uvědomit, že pravidla se neporušují, Curly," vydechl starší brunet a otřel slzy, jež stékaly po chlapcově jemné tváři. „Dnes tě ještě nepotrestám, ale příště už nebudu takhle hodný," řekl a vypadalo to, jako by ho kudrnáčkovo chování mrzelo, poté si ho vyzvedl do náruče a odnesl ho dolů do zrekonstruovaného sklepa.

„Sladké sny," políbil uplakaného přivázaného chlapce do jeho kudrlinek, které voněly jako kokos díky šampónu, který chlapec používal, jelikož vůni kokosu zbožňoval. Poté ho starší ještě pohladil po tváři a pár minut ho pozoroval, než se rozhodl odejít do jeho ložnice, ale jakmile se chystal zavřít dveře od kudrnáčkova pokoje, uslyšel tichý vzlyk, jenž ho donutil zastavit se. „Neplakej, Curly, tvoje oči si nezaslouží být opuchlé a červené od pláče, kterým stejně nic nezmůžeš," vydechl a mladší se na něho podíval. „Řekněte mi alespoň, jak se jmenujete. Pro-sím," špitl zelenooký a modrooký se rozhodl, že tohle mu sdělit může. „Jsem Louis," usmál se a s těmito slovy odešel, nechávajíc Harryho v temnotě a samotě.

Louis' POV

Když jsem se ráno probudil, svítilo sluníčko a ptáci vesele skřehotali. Tohle místo bylo opravdu kouzelné a krásně čisté, jelikož poblíž nebyla žádná továrna a lidé sem zavítali akorát v období houbaření. Miloval jsem to tady, miloval jsem tu přírodu kolem. Dokonce i sousedé byli velice příjemní lidé, ale moc často jsem je nevídal, protože většinu času trávili dole ve městě v jejich malém bytě a sem jezdívali pouze o víkendech, kolikrát ani to ne. Ne že by mi to nějak vadilo.

Provedl jsem ranní hygienu a po osvěžující sprše jsem se vydal, samozřejmě už oblečený, za Harrym, který kupodivu ještě spal. „Vstávej, Curly," pohladil jsem ho po tváři a on pomalu otevřel oči. „Asi potřebuješ na záchod, co?" zeptal jsem se a on horlivě pokýval hlavou. Jen jsem se nad tím zasmál, odcvakl jsem pouta od provazu kolem jeho rukou a vzal jsem si ho do náruče, míříc s ním do koupelny, která byla spojená se záchodem.

„Nedělej blbosti, ano?" pohladil jsem ho po kudrlinkách, když jsem ho rozvázal a on poslušně vyčkával na studené zemi, očekávajíc moje povolení a rozkazy. „Zajdi si na záchod, osprchuj se a pak na mě zavolej, ju? Osušky jsou dole ve skříni a vezmi si vše, co potřebuješ," usmál jsem se na něho a zavřel jsem bílé dveře s rozmazaným sklem, nechávajíc ho v koupelně o samotě a dopřávajíc mu soukromí. Nechtěl jsem před ním vypadat jako nějaký úchyl, i když si to o mně už nejspíš myslel.

Harry's POV

Svlékl jsem se do naha a oblečení jsem si poskládal na hromádku, kterou jsem si položil na šedý koš vedle umyvadla. Poté jsem zacpal špunt ve vaně a pustil jsem vodu, již jsem nastavil na vhodnou teplotu. Mezitímco se na vana napouštěla teplou vodou, jsem si odskočil na záchod, kde jsem vykonal malou potřebu. Měl jsem pocit, že mi snad praskne močový měchýř, a kdybych si brzy nedošel na záchod, nejspíš bych to pustil do kalhot.

Když byla vana dostatečně plná, vypnul jsem vodu a vlezl jsem do ní. Voda mě příjemně hřála a moje svaly se díky ní pomalu uvolnily, takže jsem mohl krásně relaxovat a přemýšlet o tom, co se vlastně stalo. Potřeboval jsem odpovědi, potřeboval jsem vědět, proč mě unesl, ale bál jsem se ho na cokoliv zeptat. Nechtěl jsem Louise naštvat. Louis, tak nádherné jméno a majitel tohoto jména byl taky velice krásný, ale díky tomu, co mi provedl, jsem veškerou moji náklonnost k němu potlačil a jediné, co jsem k němu cítil, byly strach a nenávist. Jak bych taky mohl cítit něco jiného k člověku, který mi vzal svobodu? Musel bych být nemocný, kdyby moje pocity vůči jeho osobě byly kladné.

***

V tichosti jsem snídal a Louis si četl noviny. Naservíroval mi na talíř palačinky s rybízovou marmeládou, a i když jsem hlad neměl, snažil jsem se sníst alespoň půlku, abych ho nenaštval. To bylo opravdu to poslední, co by mi tak ještě scházelo, protože jak jsem zjistil, naštvaný Louis byl také nepříčetný a velice hrubý Louis.

Když poznal, že už toho víc nesním, vyhodil zbytek palačinek do koše a uklidil nádobí do myčky, kterou následně zapnul, a znovu si sedl ke stolu naproti mě, s úsměvem na rtech si prohlížejíc moji maličkost. Nebylo mi to ani trochu příjemné, ale mlčel jsem a sklopil jsem pohled na moje prsty, se kterými jsem si nervózně hrál. „Jsi opravdu nádherný," řekl, ale já jsem se nadále koukal na moje ruce, ignorujíc jeho kompliment. „Můžeš mluvit," šeptl, čímž si získal můj pohled a já jsem se rozhodl konečně zjistit důvod jeho počínání. Byl jsem připravený téměř na všechno.

První důvod toho, proč jsem tady, a jenž mě napadl, byl ten, že za mě bude požadovat výkupné. To je snad hlavní motiv únosu, ne? Také mě napadlo, že má nějakou zvláštní úchylku, která se týká uvěznění nějakého člověka, jeho povyšování se nad ním, stanovení pravidel, které bude muset onen unesený jedinec dodržovat, a jeho případné ovládání. Ale ani ve snu by mě nenapadl důvod, který mi po mém dotázání, sdělil. V ten moment se veškeré moje naděje, že budu zase volný, rozplynuly jako ranní mlha.

Je mi do pláče, když se dívám na ten počet přečtení a hvězdiček. Na první aktualizaci této povídky bylo skoro 38K přečtení a 3.7K hvězdiček, každý díl měl kolem 2K přečtení a 100 až 150 hvězdiček, takže se mi nedivte, že mě tak mrzí nynější malý počet. Nemůžu za to, že se mi příběh smazal, tak to prosím pochopte a vžijte se do mojí situace, která se některým jeví jako směšná, ale mně opravdu ne, protože psaním tohoto příběhu jsem trávila několik měsíců. Budu moc ráda, když pošlete tento příběh dál, dáte mi hvězdičku a napíšete komentář :).