My Little Curly Boy (new update)

10. díl

Louis' POV

Když jsem se ráno probudil, Harry už byl vzhůru a v tichosti mě pozoroval, mezitímco sluneční paprsky osvěcovaly jeho tvář, jež byla potlučená a polepená náplastmi, ale i tak byla stále nádherná. „Dobré ráno," usmál jsem se na něho a chtěl jsem ho pohladit po tváři, ale nakonec jsem si to rozmyslel a svou ruku jsem položil zpátky na měkkou matraci. „Dobré," vydechl Harry, krčíc obličej ve zvláštní grimase, „mohl bys mě prosím rozvázat, potřebuju na záchod." „Jo, jasně," vydechl jsem a pomalu jsem začal osvobozovat jeho zápěstí z provazu, který za ty hodiny trochu povolil, ale i tak byl stále hodně utažený, takže jeho rozvazování mi zabralo poměrně dost času.

„Děkuju," pípl Harry, jakmile jsem ho po několika minutách pracného rozvazování konečně osvobodil z věznění provazu a on se dal pomalu do sedu, přičemž bolestně zakňučel. „Bolí to moc?" špitl jsem a on jen smutně pokýval hlavou na znamení souhlasu. „Promiň," vydechl jsem a vstal jsem z postele, obcházejíc si ji a míříc k tomu nebohému stvoření. Zvedl jsem jeho bradu a navázal jsem oční kontakt, ale sotva jsem tak učinil, moje srdce se sevřelo bolestí. Vypadal tak zničeně a ztrápeně. V jeho očích se třpytily slzy a byly lehce opuchlé kvůli pláči, který jsem zavinil.

Několik minut jsme na sebe mlčky hleděli, ale pak jsem udělal něco, co Harry nečekal, ale nikterak se nebránil, za což jsem byl moc rád. Věděl jsem, že už mi nevěří a že má ze mě strach, ale chápal jsem to. Měl k tomu oprávněný důvod.

Opatrně jsem si ho vyzvedl do náruče a odnesl jsem ho do koupelny, kde jsem ho pomalu postavil na zem. Harry se lehce pousmál a poté malými kroky došel na záchod, zavírajíc za sebou dveře, aby měl soukromí. Já jsem si mezitím sedl na okraj vany, jenž mě mírně zastudil, a čekal jsem.

Harry's POV

Vykonal jsem malou potřebu a poté jsem malými krůčky odcupital k němu. „Chceš se umýt?" zeptal se mě, jakmile zvedl svůj pohled a znovu navázal oční kontakt. „Jestli můžu, tak ano. Moc rád," špitl jsem a nejistě jsem přešlápl, klopíc pohled k zemi. „Proč bys nemohl? Ha-azz," vydechl a přešel ke mně, vtahujíc si mě do objetí. „Omlouvám se, tak moc mě to mrzí," špitl a já jsem si položil hlavu na jeho rameno. „Mě to taky moc mrzí," šeptl jsem smutně. „Už ti nikdy neublížím, slibuju," pohladil mě po zádech a já jsem se lehce zachvěl. „Do-bře, věřím ti," přitulil jsem se k němu a ucítil jsem jeho dech na mém krku, díky čemuž mi po celém těle naskočila husí kůže. Opravdu jsem mu věřil. Byl jsem totiž naivní a myslel jsem si, že to byl jen nějaký jeho zkrat, ale to už zase předbíhám.

„Mohl bych se vykoupat s tebou?" zašeptal mi do ouška po dlouhém objímání a já jsem kladně pokýval hlavou. S úsměvem na rtech se ode mě trochu odtáhl, ale hned nato si mě vyzvedl do náruče jako princeznu a došel se mnou k prostorné moderní vaně, opatrně mě pokládajíc na její dno. Poté se naklonil ke kohoutku, zapínajíc vodu, a když nastavil vhodnou teplotu, zacpal špunt a z poličky vytáhl nějaký přípravek do koupele. „Doufám, že miluješ vůni melounu," usmál se, otevírajíc onen přípravek, a já jsem mu úsměv s tichým „ano" milerád oplatil.

Jakmile byla vana více jak z poloviny napuštěná teplou vodou, jež byla ovoněná melounem, Louis zastavil vodu a vlezl si za mnou do vany tak, že jsem se mohl pohodlně opřít o jeho hruď. „Jak se cítíš, broučku?" špitl a políbil mě na rameno. „Lépe," usmál jsem se a ještě víc jsem se na něho natiskl.

***

„Bo-že, Loui," zasténal jsem slastí, jakmile si moji chloubu zasunul do úst o něco hlouběji a svou rukou se přesunul na moje vnitřní stehno, lehce ho hladíc polštářky prstů. Cítil jsem neuvěřitelnou rozkoš a blížící se orgasmus, po kterém jsem nyní toužil víc než po svobodě. „Já už-," vzdychl jsem a silně jsem si skousl spodní ret, zavírajíc oči a vyvrcholujíc do jeho šikovných teplých a vlhkých úst.

Po mém delším vydýchání a odpočinku se ke mně naklonil, lehce líbajíc moje rty a hladíc moje mírně kulaté bříško. Nebyl jsem tlustý, byl jsem docela hubený, ale odjakživa jsem měl menší špíček a na kluka i docela velké boky. „Jsi moje překrásné štěstí," pousmál se, když rozpojil naše rty a pohladil mě po tváři. „Vážně si myslíš, že jsem pěkný?" špitl jsem, hledíc do jeho modrých očí, které byly tmavší než obvykle. „Copak ty si to o sobě nemyslíš, Curly?" zeptal se poněkud smutně. „Já nevím," špitl jsem, „nepřijdu si moc pěkný." „Ale no tak, vždyť jsi víc než jen pěkný, jsi překrásný a nikdy jsem neviděl nikoho krásnějšího," řekl tiše a znovu spojil naše rty. Byly to pomalé a něžné polibky doprovázené lehkými doteky a mazlením. Měl jsem moc rád tohoto něžného Louiho. Měl jsem ho víc než jen rád. Já jsem jej miloval celým svým srdcem a někde hluboko uvnitř jsem byl šťastný, že můj útěk nevyšel.

Third Person's POV

To ráno si kudrnatý chlapec uvědomil city, jež choval ke staršímu muži s nádhernýma modrýma očima a oříškově hnědými vlasy, které nosil chaoticky rozcuchané, ale přitom dokonale upravené, poněvadž to tak mělo být. Harry si uvědomil, že to, co k tomuto muži, jenž mu tak moc ublížil, cítí, je láska. Čistá a kouzelná láska, avšak to ona později zničila kudrnáčkovu křehkou duši a dostala ho na úplné dno.

Láska je jako růže. Dostane nás až do kolen svou krásou a jedinečností. Její vůně nás zasáhne jako šíp, a čím více se bráníme, tím více se nám zabodává do srdce. A když už to nejméně očekáváme, otřese námi jako hurikán. Pomalu, ale jistě se dostaneme do zajetí, z něhož již není návratu.

Omlouvám se, že jsem díl nepřidala včera, ale měla jsem problémy s Wattpadem :(. Teď už je ale vše v pořádku, takže nebudou žádné pauzy v přidávání. Pokud bude na tomto díle dost hvězdiček, přidám dneska ještě jeden díl, a jestli bude i na něm dost hvězdiček, tak přidám ještě jeden :). Jak jste zvládli první den ve škole? Já jsem si ráno musela dát tři cíga, abych tam vůbec došla :D, a pak to tam bylo fakt divný. Ironií je, že jsem si poté šla sednout s bývalou třídou, od které jsem v únoru odešla, protože jsem přecházela z gymplu na pedagogickou školu. Jsem ráda, že jsem přešla, protože miluji psychologii a na gymplu se neprobírá do hloubky, ale někteří spolužáci mi občas chybí. Moje nynější třída je fajn, ale jsem s nimi teprve půl roku, kdežto oni jsou jako třída už dva. Snad brzy zapadnu úplně, už teď mě berou a jsme o dost lepší kolektiv než na gymplu, ale někdy prostě vzpomínám na staré časy, kdy jsem byla na gymplu se všemi ještě v pohodě, a nebyla jsem nemocná, a je mi pak smutno. Uvidíme se u dalšího dílu. Napište mi, co si zatím o tomto příběhu myslíte a jak proběhl váš den. Mám vás ráda ♥.