My Little Curly Boy (new update)

11. díl

Odpuštění je jedním z největších důkazů lásky, ale někdy tím nejhloupějším činem.

Third Person's POV

„Loui, koukej, padá hvězda," usmál se mladší chlapec, jenž se právě choulil v bezpečné a teplé náruči svého staršího přítele, přičemž se oba dva koukali na nebe plné jasně svítících hvězd. „Přál sis něco, Curly?" šeptl postarší brunet s modrýma očima, jež občas připomínaly rozbouřené moře, avšak teď byly klidné a plné něhy. „Ano," špitl kudrnáček tiše a modrooký si mladšího chlapce ještě víc, pokud to teda bylo možné, přivinul k sobě.

„Řekneš mi, co sis přál?" zeptal se Louis po pár minutách ticha, jež přerušovalo pouze cvrkání cvrčků schovávajících se v rozkvetlé louce a občasné zafučení letního větru, který byl na ono roční období poněkud chladný. „Ne," usmál se mladší a svá očka upřel na malý vůz vyobrazený z několika nočních zářivých teček. „Proč ne?" vydechl Louis a snažil se navázat kontakt se smaragdovýma očima, avšak ty jeho snahu ignorovaly a nadále se věnovaly noční obloze plné překrásných zářících hvězd. „Protože kdybych ti to řekl," pohlédl Harry do pomněnkových očí, „nesplnilo by se mi to," usmál se něžně a znova pohlédl vzhůru, pozorujíc tu nádheru.

Vesmír byl pro zelenookého bruneta velmi fascinující. Už jako malý chlapec pozoroval všechna ta světýlka a přál si je vidět z menší vzdálenosti, avšak později mu došlo, že už by to nebylo ono. Takhle malinká byla prostě nejkrásnější. Kolikrát zůstal vzhůru dlouho do noci jen proto, aby je mohl pozorovat, byl jimi naprosto očarován.

„Není ti zima, broučku?" šeptl starší, když se kudrlinka lehce zachvěl a na jeho těle mu vyskočila husí kůže. „Trošku," přiznal kudrnáček a během chvíle se ocitl v Louiho bundě, jejíž teplo se rozprostřelo po celé jeho pokožce. „Ale tobě bude zima," vydechl Harry a podíval se do modrých očí. „Nebude, neboj se," usmál se Louis, hladíc svůj zelenooký poklad, a poté spojil jejich rty v něžném polibku. Starší brunet miloval kudrnáčkovy rty, byly tak měkké a jemné, sladké a poddajné. Miloval ho celého, ale Harryho rty byly po něho jako droga, které se nehodlal vzdát. Nikdy.

„Mi-lu-ju t-tě," zamumlal zelenooký tichounce do Louiho ramena, když po pár jemných polibkách ležel zase po jeho boku, tisknouc se k němu a vdechujíc jeho vůni. „Harry, není ti rozumět, když máš pusinku zabořenou do mého ramena," uchechtl se modrooký a nadzvedl kudrnáčkovu bradu, navazujíc oční kontakt. „Copak si říkal, broučku? Povídej," usmál se Louis a tělo mladšího bruneta zaplavila mírná panika. Možná není nejlepší nápad, aby sdělil Louimu své city, a tak mu dal život šanci, aby zvážil svá slova. Třeba je příliš brzo. „Já... já t-tě... víš... mám tě moc rád," dostal ze sebe zelenooký a na tváři staršího se objevil láskyplný úsměv. „Taky tě mám moc rád," špitl Louis a pohladil Harryho po tváři, „ani nevíš, jak moc."

***

Později toho večera, když se oba promrzlí vrátili domů, se vydali rovnou do ložnice modrookého a vzájemně se svlékli, hladíc tělo toho druhého. Oba dva milovali, když se jich ten druhý dotýkal, když konečky prstů nebo rty laskal jejich vášní rozpálenou kůži.

„Tak krásný," vydechl Louis, jakmile položil zády mladšího chlapce na postel, jež voněla jako levandule, a poté se nad něho opatrně vyhoupl, obdařujíc ho motýlím polibkem. „Zbožňuju, když se tě můžu dotýkat," vydechl modrooký a pohladil kudrnáčka po bříšku, míříc k jeho chloubě, díky čemuž mladší zavřel oči. „Miluju, když díky mně pociťuješ rozkoš a stenáš moje jméno," pokračoval brunet s modrýma očima a letmými polibky laskal Harryho krček, přičemž lehce uchopil kudrnáčkův úd do ruky a prsty obkroužil jeho růžovou špičku. „Lou-ui," zasténal mladší a jeho tělíčko se mírně prohnulo díky onomu doteku doprovázeného kontroly-zbavující slastí.

Jakmile byl kudrlinka blízko vyvrcholení, přestal Louis v pohybech rukou nahoru a dolů a místo toho vnikl do Harryho nitra svými šikovnými prsty, tlačíc je od sebe, aby si ho dobře připravil. Nechtěl, aby ho to bolelo. Navíc kudrnáčkova dírka byla ještě dosti citlivá po včerejší noci, kdy si Louis tvrdě vzal jeho tělo, ignorujíc jeho hlásek prosící, aby přestal přirážet.

***

A když se po delší přípravě, kterou starší brunet věnoval vstupu mladšího chlapce, konečně spojila jejich těla v jedno, byl to pro oba jeden z nejkrásnějších zážitků na světě. Dokazovali si tímto splynutím city, jež cítili k tomu druhému, a i když se před sebou snažili skrýt opětovanou zamilovanost, jejich milování bylo láskou okořeněné a oba chlapci to poznali. Avšak ta tři kouzelná slůvka si neřekli. Zaplavily je strach a zbabělost a díky nim zažil chlapec se smaragdovýma očima spoustu špatného a jeho křehká dušička utrpěla hluboké bolestné šrámy.

Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezením. Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi, jako spíše tím, že je schopen létat. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován. Žít nemilován je, jako když ptákům zastřihnou křídla.

Tento díl má pro mě takové zvláštní kouzlo. Jsem s ním opravdu spokojená a doufám, že i vy budete. Děkuji za 3K přečtení a za komentáře u 10. dílu (neodpovídám na všechny, ale každý si čtu). Moc jste mě potěšili :).