My Little Curly Boy (new update)

5. díl

Harry's POV

Poslušně jsem naškrábal brambory, mezitímco Louis vykouřil snad polovinu krabičky. Hnusily se mi cigarety a nechápal jsem, jak si někdo může dobrovolně ničit své zdraví a tělo. Vždyť bychom se měli o naše tělo starat a s láskou a něhou ho udržovat, aby vydrželo mladé a krásné co nejdéle. Jenomže někteří si ho místo toho ničí tabákovými výrobky nebo jinými návykovými látkami.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě, když mi podal vínově červenou misku a já jsem do ní naskládal oloupané zemáky. „Proč kouříš?" odpověděl jsem mu otázkou. Mlčky vzal onu naplněnou misku a položil ji na kuchyňskou linku, poté si zapálil další cigaretu a s úšklebkem na rtech se na mě podíval. „Proč tě to zajímá?" zeptal se a nasál další dávku kouře. „Protože mě zajímá, proč se dobrovolně ničíš," vydechl jsem a nakrčil jsem nos, poněvadž mi vydechl kouř do tváře. „Cože?" „Slyšel si," šeptl jsem a naštvaně jsem se na něho podíval. „Nejsi nějaký drzý?" podíval se na mě s pozvednutým obočím. „Nejsem drzý, jsem upřímný a to je rozdíl," špitl jsem a on mě nevěřícně sledoval.

„Kouřím, protože mi to chutná a protože mi to pomáhá," řekl po chvíli a moji odpověď nejspíš ignoroval. „Pomáhá? Jak ti to pomáhá?" „Lépe se mi zvládá stres, a když jsem naštvaný nebo smutný, jdu si zapálit a hned se cítím o něco lépe," oznámil mi a znovu si vložil cigaretu do úst, nasávajíc další dávku jedu. „Aha," šeptl jsem a zadržel jsem dech, protože jsem si myslel, že mi to opět foukne do obličeje, ale kupodivu ode mě odvrátil svou lehce zarostlou tvář a teprve potom vydechl mnou nenáviděný šedý obláček. „Děkuju," usmál jsem se a on přikývl, znovu si potahujíc a otáčejíc se na druhou stranu.

***

„Co by sis přál?" zeptal se mě, když jsem dojedl oběd a on začal sklízet použité nádobí ze stolu. „To, co si přeju, mi splnit nedokážeš," šeptl jsem smutně a lokty jsem se opřel o stůl, pozorujíc ho, jak skládá nádobí do myčky, jež se zdála být téměř plná. „Víš, že tě pustit nemůžu," vydechl, věnujíc svůj pohled béžovému talíři, který zrovna opatrně vkládal do spodního košíku myčky. „Můžeš, jenomže ty nechceš," opravil jsem ho a on se na mě otočil s pohledem, ze kterého jsem nedokázal vyčíst žádnou emoci. „Máš pravdu, nechci," potvrdil mi moje slova a já jsem si bezmocně složil hlavu do dlaní, ukrývajíc tak před ním moje slzy.

Louis' POV

Pomalu jsem k němu přešel a pohladil jsem ho po vlasech, které byly stále zatočené do nezbedných kudrlinek. „Jednou mě možná pochopíš, Harry," řekl jsem tiše a on mi věnoval uplakaný pohled, navazujíc oční kontakt. „Jak bych tohle mohl někdy pochopit?" šeptl a já jsem mu polštářky prstů přejel přes jeho rty, které byly mírně načervenalé díky polibkům, které jsme si vyměňovaly na rozkvetlé louce. „Prostě se musíš snažit," vydechl jsem, berouc si jej do náruče a míříc s ním do mojí ložnice.

Pomalu jsem ho položil na matraci, ulehajíc vedle něho. „Jsi tak nádherný," šeptl jsem a otřel jsem mu slzy, které nepřestávaly stékat po jeho hebké tvářičce. „Prosím," vzlykl a jeho oči se vpíjely do těch mých, „prosím pusť mě, nikomu o tom neřeknu," vydechl a určitě chtěl pokračovat v prosení o jeho propuštění na svobodu, ale já jsem ho umlčel mými rty, které jsem něžně přitiskl na ty jeho.

Chvíli zůstal nehybný jako kámen a pouze čekal, až se nabažím jeho rtů a přestanu s líbáním těch jeho nespolupracujících polštářků, ale když jsem ani po pěti minutách nepřestal a moje ruce jsem přemístil na jeho boky, které jsem začal hladit, jemně se vpil do mých rtů a začal mi polibky oplácet, jazykem žádajíc o jejich prohloubení. Vítězně jsem se usmál a moc rád jsem splnil, oč mě žádal, s menším chvěním v bříšku a radostným ohňostrojem, který se odehrával v mojí mysli.

***

Third Person's POV

Dva chlapci, dvě těla, dvě rozdílné duše. Zelenooký toužící po svobodě a starém životě, který mu byl jeho věznitelem odepřen, modrooký toužící po spojení jejich těl v jedno. Několik hodin proleželi tito dva chlapci v objetí poznáváním těla toho druhého, avšak k nějakým intimnostem nedošlo. Ne, že by to starší brunet nechtěl, byla to věc, kterou si přál nejvíc na světě, ale respektoval kudrnáčka, který se při jeho snaze vysvléct mu tričko, schoulil do klubíčka a začal plakat, prosíc o čas, který mu slíbil. A Louis to chápal, ačkoliv věděl, že nedokáže odolávat touze po nedotčeném těle mladšího chlapce dlouho, chápal to, a tak ho jen políbil do kudrnatých vlasů, obmotávajíc ruku kolem jeho těla a přitahujíc si ho k sobě.

„Ještě chvíli na tebe počkám, květinko moje," pošeptal Louis Harrymu do ouška a následně ho na něj políbil. „Děkuju," špitl mladší a úlevně si oddychl, přemýšlejíc o tom, jak by dokázal od modrookého, který ho má neustále pod dozorem, když není spoutaný nebo nějak přivázaný, utéct.

Je fajn číst staré díly a oživit si tak dění celého příběhu. Zítra přidám dva díly a v tom sedmém, který přidám večer, se konečně dočkáte Larry sexu :D. Snad se vám tento díl líbil a vy u něj zanecháte hvězdičku, popřípadě komentář.