Cinna: Včera jsem si to moc užil, Ellie :)
Ellie: To i já...:')
Cinna: Měli bychom si to rozhodně někdy zopáknout ;) 3:)
Ellie: To rozhodně! :3
Cinna: Co zítra o půlnoci?
Ellie: Ti by šlo! :3
Haymitch: *Potají šmíruje jejich konverzaci.*
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Haymitch: Effie!
Effie: Sedím vedle tebe. Stačilo by se otočit a mluvit se mnou.
Haymitch: Ne, moc práce.
Effie: Tak co se děje?
Haymitch: Naše dcera se stýká s tím Cinnou!
Effie: Haymitchi, vždyť to nemá cenu hrotit. Je to ještě holka. Víš kolik takových bude?
Haymitch: A-ale,...Effie...
Effie: Nech ji. Chováš se jako v Romeovi a Julii nebo, jak se ten román jmenoval.
Haymitch: Ale, vždyť je to ještě moje malá holčička. :'(
Effie: Samozřejmě, že je. Ale musíš se smířit s tím, že už nejsi jedinej mužskej v jejím životě, který jí zajímá.
Haymitch: *Povzdechne si.* Tak dobrá. Ale jestli jí ten kluk ublíží...!
Effie: To víš, že jo ty můj hlupáčku. Pokud je po tatínkovi, tak jí rozhodně neublíží. Toho se neboj.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Lidičky moji zlatí, tohle je konec. Opravdoví konec. Už mě opravdu dál nic nenapadá...Asi k tomu nebudu dělat poděkování, protože to není příběh jako takoví...Tak to shrnu rychle sem. Zase bych vám chtěla moc, moc, moc, ale fakt moc poděkovat nikdy jsem netušila, že to bude mí takovýhle úspěch :) Děkuji za krásnou podporu a za všechni, co mi píšete jak do zpráv, tak sem a všude jinde do komentářů...Opravdu mě to moc těší a hřeje u srdíčka. Děkuji ještě jednou.
