Stay With Me [FF with Harry Styles]

19. Část

Charlotte

Probudili mě ostré paprsky Slunce, které proudili oknem. Pomalu jsem vstala z postele a přešla do koupelny. Vzhlédla jsem do zrcadla a zhrozila se sama sebe. Opuchlé červené oči, rozcuchané vlasy a kruhy pod očima. Tohle byl jiný člověk, který byl natolik zlomený a jenom přežíval. Tohle nebyla ta Charlotte, která žila okamžikem, rozdávala úsměvy a užívala si život naplno. Tato dívka tu už bohužel není.

Po tváři mi steklo pár slz, když jsem zabloudila myšlenkama k.....Harrymu. Jedinou otázkou bylo proč. Proč zrovna já? Jediné co můžu je se uklidňovat větou "Něco zlé je pro něco dobré" ale upřímně..moc to nepomáhá.

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud teplé vody. Říka se, že sprcha uvolňuje napjaté svaly, ale proč mi přijde, že jsem napjatá ještě víc než předtím? Měla bych přestat myslet.

***

,,Charlie, zlatíčko, měla by jsi už vyjít mezi lidi. Pomůže ti to, neměla by jsi být pořád zavřená doma, co kdyby jsme si udělali dámskou jízdu? Uvidíš budeš se bavit a přestaneš myslet na to, co se stalo" povzbudila mě mamka, jen jsem zavrtěla hlavou a napila se jablkového džusu.
,,Lottie! Tohle už musí přestat!" výhružně se na mě mamka podívala ,,Tohle nejsi ty. Jsi silná osobnost a všechno překonáš. Měla by sis s Harrym konecně promluvit a všechno si vyříkat. Ten kluk na tom není o moc líp než ty. Už to jsou tři týdny, je čas si s ním promluvit. Každý den sem volá, chodí nám od něj dopisy, copak ti nestojí ani za to si s ním promluvit? Neříkám aby jsi mu odpustila nebo aby jste se dali zpátky dohromady jen chci aby jste si to vyjasnili a mohli se pohnout v životě dál buď spolu nebo bez sebe" Promlouvala mi mamka do duše. Vím, že má pravdu, ale já ještě nejsem připravená. Nejsem připravená mu čelit. Nejsem připravená mu odpustit. Budu vlastně někdy připravená? ,,Promiň mami, ale ...já prostě nemůžu, nejsem tak silná osobnost jak si myslíš. Nezvládnu to a upřímně ani nevím jestli mu dokážu v tváří tvář čelit" utřela jsem si slzy a utekla zpátky do pokoje, kde jsem se následně zamkla. Nechala jsem slzám volný průběh. Vím, že má matka pravdu, vím že mi chce pomoct, ale je těžké se tomu postavit. ,,Jsi srab Charlotte" řekl můj vnitřní hlas.

***

Když mi taťka přes dveře oznámil, že jedou nakoupit, počkala jsem než odejdou a šla dolů do kuchyně, kde většinou bývá pošta. Byl tam velký štos obálek a všechny byly od jedné osoby. Harry Styles. Váhavě jsem vzala první dopis a otevřela ho a začala číst.

Lottie, moje Lottie,

nedokážeš si představit, jak moc mi chybíš. Kéž by jsi mi dala šanci to vysvětlit. Opravdu to není tak, jak si myslíš, že to je. Nikdy bych tě nepodvedl Charlotte. Miluju tě. Nedokázal bych ti ublížit, jsi to jediné na čem mi záleží, nikdy jsem nikoho tak nemiloval jako tebe....

Nedokázala jsem to dál číst. Opět mě popadl hysterický pláč ,,Co to semnou krucinál děláš Stylesi!!" vykřikla jsem a sesunula se k zemi. Už nemůžu, bolí to. Tak strašně moc to bolí. Domem se rozezněl zvonek a já se snažila rychle uklidnit a utřela jsem si slzy.

Došourala jsem se ke dveřím a otevřela je. Zůstala jsem v šoku stát a koukala na osobu, která stála přímo přede mnou. Nemohla jsem se hnout z místa jako kdybych byla přilepená k podlaze.

,,Harry?...." přiměla jsem se vyslovit jeho jméno.

*****

Ahoj!!!

Já vím, že jsem slíbila, že příběh dopíšu do konce května, ale nevyšlo mi to. Moc se Vám omlouvám a strašně moc mě to mrzí. Musím se přiznat, že poslední dobou jsem opravdu přemýšlela jestli má cenu tento příběh dopsat, protože jsem přes 3 měsíce nic nepřidala, ale nakonec jsem se rozhodla, že když jsem s tím začala tak to dokončím. Přece jenom tento příběh pro mě moc znamená, protože je můj první.

Snad mi to odpustíte a budete dál číst. Zbývají 2 díly do konce a ty opravdu v nejbližší době napíšu. Doufám, že jste si užily prázdniny a načerpali jste síly do dalšího dlouhého školního roku.

Mám Vás moc ráda a děkuju všem co tu zůstali semnou a stále mě podporují. Děkuju moc a užijte si díl, který je bohužel smutný.

Pa. ♥