Death Valley|L.H.

Prologue

Travestie; 2:38 pm; 6.2. 2036

„Neměla bys nikam chodit," poučila mě už poněkolikáté za tu dobu, co jsem před ní stála s rucemi překříženými na hrudi. Docela ji chápu, poslední dobou je zvláštní, ale přesto jsem z ní vypáčila její důvod. V celé Travestii zničehonic začali mizet teenageři a moje máma má o mě prostě starost. Touto dobou se to stává každým rokem, já párkrát za tu dobu venku byla, ale stále jsem tu. Nikdo neví, co se s nimi děje, nikdo z nich se ještě nevrátil a to už se děje 6 let. Před pěti lety, jsem tímto způsobem ztratila svého jediného kamaráda, který byl něco jako můj bratr. Tehdy mu bylo 14 a mně 12.

„Mami, věř mi," zakňučela jsem jako malé štěně, které chce jídlo. Nesouhlasně zavrtěla hlavou a podle jejího výrazu jsem usoudila, že mám prohráno. Naštvaně jsem svěsila ramena a s bouchnutím dveřmi, jsem opustila kuchyň. Schválně jsem začala dupat po schodech, když jsem byla na cestě do svého pokoje.

„Charity, půjdeme si něco zahrát?" zeptala se mě má mladší sestra, když jsem kolem ní procházela do svého pokoje.

„Nemám čas," zavrčela jsem a hlasitě bouchla dveřmi. Přešla jsem do zadní části pokoje, kde jsem zavřela okno, aby mi do pokoje nelétaly sněhové vločky, které zrovna samovolně padaly z nebe a následně dopadaly na parapet, kde byl opřený polštář a rozložená deka, an niž jsem se chystala lehnout. Po cestě jsem si vzala ze stolu rozečtenou knížku a otevřela ji na stránce, kde jsem měla pokračovat. Opřela jsem si hlavu o studenou bílou zeď a jen tak se zaposlouchala do rytmu padajících vloček. Sem tam jsem přesunula svůj pohled ven, abych zjistila, jak to venku vypadá.

O pár hodin později

Byla jsem skoro u konce šestnácté kapitoly, když se z mé koupelny ozvalo zvláštní zašramocení. Zamyšleně jsem svraštila obočí, poslouchajíc jestli se zvuk znovu zopakuje nebo jestli se mi to jen zdálo. Po pár vteřinách se zvuk znovu ozval a mně to nedalo, a tak jsem se vydala do koupelny. Opatrně jsem otevřela dveře a porozhlédla se po místnosti. Musela se mi to zdát. Otočila jsem se na patě, abych se podívala, kolik je hodin. Hodiny na zdi ukazovaly, že je něco po osmé večer, a proto jsem se rozhodla, že se půjdu umýt. Přešla jsem k umyvadlu a pustila studenou vodu. Předklonila jsem se a několik sekund jsem si umývala obličej. Když jsem si myslela, že by to stačilo, vypla jsem kohoutek a nahmatala vedle sebe ručník. Pomalu jsem se narovnávala, zatímco jsem si utírala obličej.

V celé místnosti bylo neuvěřitelné šero a přísahala bych, že tu předtím nebylo. Pomalu jsem zavřela oči a ručník ohodila na umyvadlo. Otevřela jsem je a hned na to vyjekla, když jsem za sebou v odrazu zrcadla spatřila osobu v černé kapuci. Nemohla jsem se pohnout, nevnímala jsem nic jiného než byl můj křik o pomoc a to, jak osoba odněkud vzala kapesníček, vztahujíc ho k mým ústům. Do očí se mi nahrnuly slzy a dech zrychlil, když neznámý přiložil onen kapesníček s nějakou tekutinou na mé rty a následně jej po dobu několika chvil držel na stejném místě.

Jediné, co si pamatuju byly jeho oříškové oči, které byly vidět v odrazu a pak jen jen tmu.

*-*-*

•Joo, je to tu. Příběh, na který jsem se těšila ze všeho nejvíc a nemohla se dočkat jeho zveřejnění... Vím, že to zní egoisticky, ale tento příběh mi zatím přirostl nejvíc k srdci, a proto se o něj chci s vámi podělit. Navíc jsem egoisticky unešená svým coverem, ale who cares? :D

•Tenhle příběh je celkově smyšlený, Travestie NEEXISTUJE  a celé se to odehrává v budoucnu kolem roku 2036 :)

•První díl výjde 15.9.2015, protože 14.9. mám vstupní písemku, na kterou se potřebuju naučit :/

•Trailer bude zveřejněný v průběhu několika dnů :)

•Své pocity a názory ohledně story můžete psát do komentářů :)

With Love,

Gee ♥