Death Valley|L.H.

Chapter 0.2|Three

Travestie - Death Valley ; 9. 2. 2036 ; 3:08 pm

,,Vstávej," ozval se odněkud hrubý hlas a já se nepohodlně zavrtěla. Moje hlava těžkla, jakoby jste do ní nasypaly hromadu střepů a poté je zabodávaly do každičkého nervu. ,,Něco jsem řekl!" mou pokožku potkala ledová voda a já se rychle vymrštila do sedu. Divoce jsem se rozhlédl kolem a snažila se vzpamatovat z toho šoku. Můj pohled zaujala vysoká mužská postava, která zrovna odcházela z místnosti.

Jenže teď už jsem nebyla v cele, ale v místnosti podobné chatce. Dveře s sebou hlasitě práskly a já urychleně vstala. Na každé straně byla postel s připraveným povlečením.

Otevřela jsem dveře a mé oči oslepil velký příjem denního světla. Zamrkala jsem a s rukou před očima se podívala kolem. Vypadalo to tu jako... tábor? Bylo tu několik chatek a celý prostor byl ohraničen stromy, možná i lesy.

Bylo tu hodně lidí v mém věku, kteří pobíhali kolem na jedno místo. Rozhodla jsem se běžet za nimi, i když mohe fyzička není zrovna nejlepší.

Dorazila jsem do jedné velké haly, kde všichni stáli rozděleni v řadách. Stoupla jsem si vedle nějakého černovlasého kluka s asiatskými rysy. Prostorem se ozval skoro ohlušující zvuk píšťalky, načež všechno utichlo.

Dopředu se postavili čtyři muži a já si je všechny prohlédla. Všichni byli bruneti, jen jeden byl špinavě blond. Měl ledově modré oči jako oceán, několika denní strniště a piercing ve spodním rtu. Vedle něj stál kluk s lehce kudrnatými vlasy. Naše pohledy se setkaly a já si hned vzpoměla, kdo to je.

Byl to ten, který mě unesl.

A zároveň ten, který mě uspal v cele.

Ušklíbl se a já zatnula zuby. Tentokrát jsem nic nedělala, jen se snažila spomalit svůj dech. Slova se ujal brunet s modrými oči.

,,Vítáme vás na zahájení výcviku. Jsme rádi, že se vás sešel tak hojný počet, i když ke konci tu nezbyde nejspíš ani třetina," uchechtl se a já nazdvihla obočí. To jakože nás někam pošlou nebo nás tu zabijí? Vážně skvělý smysl pro humor.

,,Teď vás rozdělíme do čtyř skupin, každý bude mít vlastního vedoucího," řekl brunet se zelenými oči, ,,budete po jednom chodit nahorua vytahovat si čísla, která symbolizují vaší skupinu. No a pak se všichni sejdete na domluveném místě a vedoucí vás seznámí s pravidly a dalšími potřebnými věcmi," dořekl a já sledovala, jak se všichni čtyři otočili, směřujíc nahoru po schodech.

Byl tam připravený stůl, na němž byla velká mísa a okolo čtyři židle, na které si posedali.

---

Travestie - Death Valley ; 9. 2. 2036 ; 3:52 pm

Mé hrdlo se sevřelo, když už zmíněný černovlasý kluk odešel nahoru, aby si vylosoval své číslo. Věděla jsem, že další budu já. Celou dobu jsem se modlila, abych si nevylosovala slupinu kudrnatého kluka, jenž mě nemá v lásce. Já ho taky ne.

Zvednula jsem svůj pohled ze země, když kolem mě prošel onen černovlasý luk a brblal si pro sebe něco nesrozumitelného. Měla bych si zjistit jeho jméno. Měla jsem pocit, že omdlím, bolest v mém břiše se zhoršovala, ale já se i tak rozešla ke schodům. Celou dobu jsem měla hlavu sklpoenu a dech se mi zrychlil jako nikdy předtím.

Došla jsem nahoru, kde všichni mlčky seděli. Svou roztřepanou ruku jsem vložila do misky s papírky a snažila se soustředit na svůj dech. Věděla jsem, že kudrnatý brunet do mě zabodával svůj nenávistný pohled.

,,Dělej, nemáme na tebe celý den," zavrčel a já se na něj vyděšeně podívala.

,,Nech jí být," zasyčel na něj brunet se zelenými oči. Hlasitě jsem vydechla a podala mu papírek, jelikož se mě zastal a získal si u mě jakousi důvěru. Usmál se a prohlédl si papírek. ,,Trojka," vydechl a já z kudrnáčovi tváře vyčetla zklamání. Že by se mé modlitby vyslyšely? Rychle papírek hodil zpět do misky a kluk se špinavě blond vlasy si zapsal mé číslo, které bylo na mé mikině.

Vlastně ani nebyla moje.

,,Počkej venku u ohniště," zachraptěl a já kývla.

To on mě musel mít v týmu...