Když jsme s tetou snědly velkou porci hranolek, nasedly jsme do auta a zamířili směrem bytovému domu ve, kterém bydleli můj strýc a sestřenice. Byly jsme pozvané na večeři, takže jsem byla docela nervózní, že něco pokazím. Teta jakbysmet. Pořád mi opakovala, že jestli se nebudu chovat slušně, vyřízne mi vlastnoručně jazyk.
,,CHÁPU!,'' bouchla jsem, když mi teta opakovala to samé snad po dvousté čtyřicáté první. Pak jsme se ještě převlíkly. Teta mi pořád opakovala že vypadám jako irská reklama na bulimii, tak mi podala z kufru džíny a černé triko s dlouhým rukávem. Nic moc, ale aspoň nevypadám jako velká koule látky.
,,Ta pojďme,'' odfrkla jsem uraženě. Jen tak mimochodem, ten zapadákov do, kterého jsme se musely přestěhovat, se jmenuje Beacon Hills. Horší jméno by mě nenapadalo. Majákové kopce? Jako fakt? Teta mě, ale vytrhla z přemýšlení o stupidním názvu města.
,,Pojď už!,'' křikla pět metrů přede mnou, u vchodu do bytového domu, kde bydleli strýc a sestřenka.
,,Vážně tam musíme? Já nejsem zrovna happy z toho, že budu muset sedět v jedný místnosti s holkou, který umřela máma,'' stěžovala jsem si.
,,Ano, musíme tam! Možná se ti to nelíbí, ale oni jsou tvoje rodina! Potřebují tě a Allison obzvlášť! Vždyť ta holka si prošla tím samým co ty!,'' rozkřikla se teta. Pak s klapáním podpatků došla ke vchodovým dveřím. Já se nedobrovolně vydala za ní.
S tichým klením jsem nastoupila do výtahu. Když se zastavil, teta došla ke dveřím s malinkou cedulkou Argent. S nervózním přešlápnutím na druhou nohu, zazvonila na zvonek. Otevřel je muž ve středním věku, s prošedivělými vlasy a ocelovým leskem v očích.
Když spatřil tetu a mě, po tváři se mu rozlil zářivý úsměv. Za ním se vynořila moc hezká, vysoká brunetka ve fialových šatech, světle hnědém cardiganu a sladěných kozačkách. Kolem krku měla drobný přívěsek s šípem. Usmívala se ještě přívětivěji než její otec.
,,Jaquline! Linneo! Tak rádi vás vidíme!,'' vítal nás strýc Chris.
Teta mu úsměv horlivě oplatila.
,,Chrisi! Pro pána, my jsme se tak dlouho neviděli! Allison, božínku ty jsi vyrostla! Linneo, pozdrav přece!,'' zaškaredila se na mě teta.
Já se trochu usmála a automaticky řekla ,,yo."
Strýc a Allison nás začali zvát do bytu.
,,Jsme tak rádi, že už jste přijeli. Allison se nemohla dočkat,'' opakoval pořád dokola.
Allison jen zakoulela očima. ,,Ale prosím tě! Nepřeháněj,''.
Došli jsme do jídelny a posadili se.
,,Přijely jste právě včas, večere bude za chvíli hotová. Jaquline, mohla by, jsi mi pomoct v kuchyni?,'' zeptal se tety z nenadání strýc. Já jsem podezíravě nadzvedla obočí. Proč radši nepoprosí Allison? Něco tu nehraje, pravděpodobně s ní chce probrat něco tajného...., pomyslela jsem si.
,,Ale jistě, Chrisi! Holky si alespoň popovídají a lépe se poznají. Přece jen, tři roky se neviděly!,'' souhlasila teta a odcupitala do kuchyně za svým bratrem.
Užuž jsem se chtěla zvednout a začít odposlouchávat, ale Allison mě zastavila.
,,Takže, Linn,''oslovila mě, jako před třemi lety, ,,Jak jde škola?,''. Nechápavě jsem pootočila hlavou.
,,Lissie.... Jsou prázdniny...?"
Allison se zahihňala. ,,Já vím,jsem prostě zvědavá,''.
,,Aha...,'' reagovala jsem nedůvěřivě. Pak mě napadlo, jak se téhle konverzaci bezrizikově vyhnout.
,,Můžu se zeptat, kde je koupelna...?,'' usmála jsem se nevinně.
,,První dveře napravo od kuchyně,'' odpověděla moje sestřenice.
Já se rychle zvedla a zaběhla za roh. Allison už mě nemohla vidět. Nenápadně jsem se postavila vedle dveří kuchyně, které byly pootevřené
,,...je jí sedmnáct! A je dost stará a vyspělá na to, aby poznala pravdu!,'' zlobil se hlas mého strýce.
,,Ano, ale ona... nemá potřebné vlohy! A ani není... není stejná jako mi dva nebo Allison. V Linn je cosi nadpřirozeného a nejsou to jasnovidné sklony! Prostě to cítím!,'' tvrdila stejně rozzlobeným tónem má teta.
Vůbec jsem nechápala, o čem se baví, ale šimrání v žaludku mě donutilo poslouchat dál. Byla jsem až moc zvědavá.
,,Jak si můžeš být tak jistá?!,'' nechápal její bratr.
,,Protože je dcerou své matky! A všichni víme, že ani ona nebyla jako my. A tím nemyslím, že měla potřebu se sebepoškozovat, ale to, že byla-!,'' říkala rázně teta, ale když jsem neudržela rovnováhu na svých dvou levých nohách, a zřítila jsem se k zemi, zmlkla a rozrazila kuchyňské dveře. Na tváři měla lehce maniakální výraz, který jsem si na ní spojovala s hádkou.
,,Linn,'' začala rádoby klidným hlasem, ,,Máme si o čem povídat,'''
ČTEŠ
Fénix ×TEEN WOLF FF× *editing*
Fanfiction*prosím nečtěte to* *kromě pár kpop narážek v tomhle vážně není nic dobrého* *nemám v plánu tenhle příběh pokračovat. je pitomý, děj je mělký, zápletka nedává smysl a celé je to blbost, ale snažím se hi spravit. čtěte na vlastní nebezpečí.* Téměř se...
