*prosím nečtěte to*
*kromě pár kpop narážek v tomhle vážně není nic dobrého*
*nemám v plánu tenhle příběh pokračovat. je pitomý, děj je mělký, zápletka nedává smysl a celé je to blbost, ale snažím se hi spravit. čtěte na vlastní nebezpečí.*
Téměř se...
Ráno jsem se probudila se strašně provinilým pocitem. Já nikdy nehlasovala pro BTS na Soribada! A ta druhá týpka je taky někde pryč! Nad svou sobeckosti stále žasnu! Rychle jsem vskočila z postele, seběhla schody a užuž jsem hledala klíče od auta, ale všimla jsem si osoby ležící na gauči. Úlevně jsem se zasmála, když jsem poznala Rin. Odběhla jsem do kuchyně, ušlehat syrový vajíčka s pepřem a odnesla jsem je do obýváku. ,,Už nikdy nebudu pít!'' promluvila zkroušeně Marina, když ode mě přebírala onen lektvar. Se znechuceným výrazem vypila obsah sklenice a dodala: ,,Další důvod, proč tolik nechlastat.'' ,,Víš že to ve skutečnosti nefunguje, že ne...? ,,Vím." ,,Dobrou chuť,'' popřála jsem jí sarkasticky. Najednou mi začal zvonit telefon. Na displeji svítila tetina fotka. Roztřeseně jsem hovor přijala. ,,Haló?'' vysoukala jsem ze sebe. ,,Ahoj Linn! Promiň za tu zprávu, asi tě vylekala, že?'' tetin hlas zněl dost odlehčeně a klidně, takže se jí asi nic nestalo. To, ale nijak nepřevyšovalo fakt, že mi v noci napsala neskutečně divnou esemesku. ,,To víš, že jsi mě vyděsila! Nemáš nejmenší tušení, jak moc jsem se o tebe bála!'' po tváři mi stekla jedna osamělá slza, kterou jsem si hned otřela hřbetem ruky. ,,Zlatíčko, promiň. Chris mi v odpoledne zavolal, že potřebuje s něčím pomoct, tak jsem za ním hned jela. Teď asi budu nějakou dobu pryč, ale nejpozději do konce prázdnin bych měla být doma,'' ujistila mě a já si úlevně oddechla. Nejspíš se vážně nic nestalo. ,,Tak fajn, už jsem klidná. A jen tak mimochodem... proč ti strýc volal? Nějaké lovecké záležitosti?'' vyzvídala jsem. ,,Nějak tak,'' přitakala teta, ,,hele, už budu muset končit. Měj se hezky a nic nevyveď!'' rozloučila se a hovor ukončila. Ale počkat! Rychle jsem odběhla do obýváku a zkoumala každičký centimetr konferenčního stolku. Jak jsem si myslela, tetin telefon už na něm neležel. Asi se pro něj pak vrátila, nebo co. Pak mě, ale napadla další otázka. ,,Jak ses sem vlastně dostala?'' zeptala jsem se Rin. ,,Nějakej moc milej kluk mě sem odvezl. Říkal, že tě zná,'' pokrčila rameny. ,,Jakej ,moc milej kluk'?'' chtěla jsem podrobnosti. Klidně to mohl být nějaký psychopat! ,,Na jméno si nevzpomenu, ale měl takový ,rozcuchaný' hnědý vlasy, v tom smyslu, že je měl nagelované tak, aby vypadaly rozcuchaně, košili a džíny. Jo, a říkal, že je tvůj soused,'' pokrčila rameny a snažila se z kelímku dostat poslední zbytky jogurtu. ,,Aha! Takže tě sem odvezl ten týpek se kterým nějak hodně často navazuji interakce, i když to je esenciálně nesmyslné? Hm, dobrý vědět. Ale teď otázka na jiné téma: seznámila ses na tom večírku s někým?'' hladověla jsem po odpovědi. ,,Ehm,... já si z toho večírku nic nepamatuju,'' přiznala a zadívala se na špičky bot, které jako zázrakem neztratila. ,,Ou... Tak promiň no.'' ,,V pohodě,'' mávla nad tím rukou,ale pak se místností rozneslo vyzvánění jejího telefonu (který, mimochodem, taky nestihla ztratit). Když se zadívala na obrazovku, obličej se jí stáhl. Neprozrazovala nejmenší náznaky emocí. ,,Co je?'' zeptala se chladně volajícího. ........ ,,Na to jste měli myslet, než jste mi začali všechno přehazovat a nutili mě, abych sama sebou pohrdala,'' vyprskla, a mě tak nějak došlo, že mluví se svými rodiči. To mě donutilo se zvednout a odejít do jiné místnosti. U tohohle jsem být nemusela.
Zavřela jsem se v koupelně a můj pohled upoutalo zrcadlo. ,,Čau, Bris,'' pozdravila jsem černovlásku, kterou jsem viděla namísto odrazu. ,,Bris?'' nechápala. ,,Jo. Tenebris je moc dlouhé,'' objasnila jsem. ,,Aha. Co tu děláš? Pochybuju, žes přišla na pokec se svou temnou stránkou,'' uchechtla se. ,,Co tě přivádí k tomuto názoru? Nejsem žádná nenávistná bestie!'' uraženě jsem našpulila spodní ret a založila si ruce na hrudi. ,,Ne-e, jen občas,'' mrkla na mě Tenebris ze zrcadla. ,,Damn, holka, nemrkej na mě, jinak se tu rozplynu! Imma get the hell outta here. Nashle!"rozloučila jsem se rozpačitě. Jakési moje druhé já na mě mrkat nebude. Nuh-uh girlfriend. V pokoji jsem se pohodlně uvelebila na posteli, popadla jsem rozečtenou WINGS concept knihu, ze které jsem už s pomocí google překladače přeložila skoro pět stran. Žel bohům však neumím korejsky, tak jsem knihu rozesmutněle zavřela a šla si do skříně najít nějaké oblečení. Spokojila jsem se s černými džíny a bílým tričkem. No co, musím jít ve stopách memelorda Jeongguka. Jen ty timberlandy mi chybí. #liekdisifucrieveritim Odebrala jsem se do koupelny, podívala jsem se do zrcadla, a zděsila se. Tentokrát ne, kvůli nějaké debilní ohnivé auře, nebo cizímu odrazu, ale čistě svému vzhledu. Ohnivé vlasy přesně odpovídaly své barvě a jakoby se úplně vysmívaly zákonům fyziky. Svíjely se mi kolem hlavy, jako něco mezi hady a plameny. Každý prameny si žil svým životem a přísahala bych, že se i hýbaly. ,,Panebože,'' zaúpěla jsem a pustila se do rozčesávání. Nakonec jsem si z vlasů uvázala úhledný drdol. Ale s těmi nebyl největší problém. Nejhorší to bylo s očima. Řasenku jsem měla rozmazanou a rozteklou, kvůli nadměrnému horku, které jakožto Fénix produkuji, takže jsem vypadala jako Beyoncé v tom jednom videoklipu, jen triliardkrát ošklivější a chudší. Co na to říct, já bych se mohla s klidem přihlásit na miss Ameriky. Popadla jsem vatový polštářek, nalila jsem na něj odličovací vodu a snažila se sundat to hnusné svinstvo. Trvalo mi celých deset minut, než jsem si uvědomila, že to nebyla řasenka. Prostě mám jen úžasné kruhy pod očima. Když jsem vyšla z koupelny, zaregistrovala jsem, že na posteli sedí Rin a něco horlivě datluje do telefonu. A už na sobě oblečení z večírku, po noci na gauči pomačkané. Byla oblečená ve svém svetru s Nirvanou a mých džínech, ale to mi bylo tak nějak jedno. Ať si je klidně nechá, stejně se do nich už ani zaboha nevlezu. ,,Co je?'' zeptala jsem se jí. ,,Rodiče. Už se s tím prý smířili a moc chtějí, abych se vrátila domů, protože jim chybím,'' usmála se a v jejích hnědých očích zářily snad všechny hvězdy vesmíru. ,,Tak to je úplně na houby, prptože se s tím nemají 'smíři' ale normálně tě přijmou, ale jestli jsi šťastná ty, tak je ki to jedno!'' vtáhla jsem ji do medvědího objetí. ,,Jo je, ale pusť mě, nebo se udusím,'' vysoukala se sebe. ,,Ou, promiň,'' uchichtla jsem se nervózně a uvolnila své vražedné sevření. Rin jen mávla rukou a pustila se do bádání po klíčích od svého auta. A já, jakožto milosrdná samaritánka, jsem jí samozřejmě pomohla. ,,Mám je!'' zvolala jsem vítězně, po nalezení klíčů pod pohovkou, v obýváku. ,,Díky Bohu!'' zajásala Marina a sebrala mi klíče z rukou. ,,Ale já nejsem žádný Bůh,'' ohrnula jsem nad jejím poděkováním nos. ,,Já vím. To je taky důvod, proč bych se k tobě nikdy nemodlila,'' uculila se. ,,Vypadni už prosím z mého domu." U jejího auta jsme se rozloučily a já pak sledovala, jak zatáčí za roh a ztrácí se mi z dohledu. Otočila jsem se na podpatku a vešla zpět do domu. Jenže, někdo mi málem způsobil infarkt. Konkrétně má pošahaná sestřenice s napnutým lukem a šípem v tětivě. ,,Allison?!''vyjekla jsem zděšeně.
yo. taky vás dohání k šílenství ten kousek písničky na konci power??? gahhh je už chci slyšet celý ten track. (update: už to vím... #fakefan) každopádně.... potřebuju další blackpink comeback. jakože, hned, protože, kdo by nechtěl víc od těchto nádherných bohyní:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
