Stín smrti | Shadow of the death (13+)

Chapter 3. part 2.

....Zavrčela jsem a odhodila ho dozadu na postel. Svůdně se na něj usměju, přijdu k němu a pak si na něj roznožmo sednu. Pohladím ho po tváři. "Ale, ale...copak ste se mnou měli v plánu...ha?" Opět nahodí ten odporný úsměv a chytne mě za boky. Já se mu ale vysmeknu a opět si stoupnu. Chytnu Steava za triko a taktéž ho odhodím za Mickem na postel. Začnu přecházet po karavanu tam a zpátky jak nejelegantněji jen dokážu. Oni mě se zájmem sledují, div jim neukapávají sliny. "Takže pánové..." začnu a svůdně si olíznu rty a podívám se na ně. "Chtěli by ste mě co?" zeptám se podezíravě. Pohledem zklouznu na provazy, valející se v rohu pod stolem. Oba se jen uchcechtnou. Prohrábnu si rukou svou modrou hřívu. "Můžete mě mít...ale pod jednou podmínkou..." Rozšířili se jim oči v očekávání, že ode mě dostanou co chtějí. "Povídej!" řekne nedočkavě Steave. "Řekněte mi chlapci....co jste celý dnešek dělali?" Lehce se pousměji. Zarazí se. Tuhle otázku ode mě nečekali, ale i tak dělají jako by se nic nestalo."To co vždycky...seděli sme tady, popíjeli pivo...zapálili si cigárko...hráli karty..." řekl Mick a Steave to kývnutím potvrdil. Překvapuje mě, jak mohou z tak klidným svědomím tohle říkat. "Ale vážně? Mno...mě se zdá, že už jsem vás někde viděla...a myslím...že to bylo zrovna dneska...na jedné farmě..." Maličko znervoznili ale stále dělali jako by nic. "To ste si nás určitě musela splést...my byli celou dovu tady a..." už jsem to nevydržela a skočila mu do řeči. "A kde ste vzali přívěsel mojí matky?! A naušnice mích sester! Proč leží u vás na poličce!" Postupně jsem zvyšovala hlas. Mick vytáhl pistol a vystřelil. Já ale rychld zareaguju a kulku, kterou vystřelil jsem chytila palcem a ukazováčkem. Rozzuřeně hodím kulku na zem. Náhle se z nich vytratil všechen klid a nahradil ho strach. Vzala jsem provazy a než vůbec stačí zareagovat, sedí svázaní. Najednou začnou ti dva křičet strachy, a já cítím, jak se mé tělo opět proměňuje...ale tentokrát ne v pumu. Náhodně se podívám do zrcadla, a zjistím, že to je mé staré já.... Výborně...aspoň ví, s kým mají tu čest. "To...to...to není možné! T-ty si přece mrtvá! Zabili sme tě tam ty děvko!"
"Kurva zmlkni Micku! Vždyť ona nás zabije!" Hlas mu selhal. "Nooo...upřímě...mím prvním nápadem bylo vás zabít stejným způsobem, jakým ste zabili mou rodinu...." začnu s vysvětlováním a nepřestávám pochodovat tam a zpátky. Náhle se ale před nimi zastavím, dám si ruce za záda a mírně se k nim nakloním. "....ale protože vy ste jen 2....a jich bylo šest...musíte trpět 3x víc než oni....aby to bylo vyrovnané." řeknu a mrkna na ně. Dostanu nápad. Ze stolu vemu nůž a začnu si ho se zájmem prohlížet. Oba už věděli, co je čeká a Mick se ze strachu pomočil. Přejdu prvně ke Steavovi a roztrhnu mu kalhoty. Pak vemu nůž. Steave na mě řve ať to nedělám, ale já se jenom uchechtnu a začnu řezat. Usekávám mu z nohy jednotlivé plátky masa. Libuji si v jeho bolestivém řvaní a sténání a nadávání Micka. Vše ignoruju. A náhle dostanu ještě lepší nápad. Holýma rukama Steavovi zlomím čelist, aby nemohl odporovat a po malých kouscích ho začnu krmit vlastním masem. Jeh o polykací reflex funguje na jedničku. Pokračuju až do doby, dokud místo lýtka není holá kost.
Pohled mi padne na další nástroj,na stole, kterým byly nůžky. Vezmu je a zapíchnu je Steavovi do přirození. Ten to už nevydrží a upadne do bezvědomí. "Achjooo" povzdechnu si smutně. "Zabáva skončila..." A s těmito slovy mu vytrhnu srdce z hrudi a ještě tepající mu ho vložím do úst. "Dobrou chuť." Podívám se na Micka zkoprnělého strachem. "Aaaa teď ty brouku." U něj sem se rozhodla zabít ho jinak, než jeho kamaráda, aby netušil co ho čeká. Vezmu kleštičky a začnu mu vytrhávat jeden nehet po druhém. I z tak malých ran vytéká zpousta krve. Když tuhle část svého dílka dokončím, začnu hledat co bych ještě mohla použít. Nakonec jsem našla takovou tu kyselinu, kterou se čistí odpad. "Ne...ne! Prosím! No tak...pusť mě! Dám ti cokoliv! Cokoliv co budeš chtít!" Jen zavrtím hlavou. "Na to jsi měl myslet dřív než si je zabil...Stálo vám to za to? Stejně ste toho krom pár kousků zlata nenašli...." Nasypu si na ruku pár krystalků a nasypu je do čerstvých ran na prstech a do očí. Je to zvláštní...tohle mučení...jeho řev v agónii mě uspokojuje a přináší mi radost. Hněv už úplně ustoupil a já se v tom mučení začala vyžívat.
Jeho oči už byly úplně rozleptané a odkapávala z nich krev. Je čas přistoupit k fázi číslo 2....

Z pohledu Micka....

Nic nevidím!!! Ta mrcha mi nasypala do očí kyselinu. Náhle jde slyšet bouchnutí dveřmi. Konečně odešla...žiju!!! Ztěžka oddechuji a přemýšlím, jak se dostat z těch provazů. Najednou Někdo rozrazí dveře. Ale ne...je zpátky... Začnu sebou zuřivě zmítat, i když vím, že to nemá smysl. Nevím co má v plánu. Ale vím jen jedno...chci umřít než abych trpěl pod její rukou! Najednou mě otočí na břicho a stáhne mi kalhoty. A najednou.... Mi strčí rozpálené železo do konečníku. Zajíkám se bolestí a nakonec se konečně propadnu do té sladké temnoty. Je tohle konec??
Najednou se objevím někde jinde...otevřu oči a hrůzou zdřevěním. Přede mnou se vyjeví hrozná scéna. Vidím sebe, s železnou tyčí zapíchnutou v prdeli a useknutou hlavou. Tak už jsem mrtvý... Opět mě pohltí temnota. Rozhlížím se kolem, ale nikdo a nic tu není...jen černo černá tma.
Z dálky ke mě začnou přicházet nějaké postavy... "To ne..t-to ne! Jděte ode mě!" Zavřeštím. Jsou to ONI. Všichni které sme se Steavem zabili pro prachy. Začali se po mě sápat. "Ty děvkooooo!" Zakřičím naposled, než se na mě vrhnou...

Ahoj! Tak pro dnešek jsem se rozhodla psát i z pohledu našeho "milého" Micka aby byla nějaká změna...co myslíte. Byl pro ně trest spravedlivý, přehnaný, nebo naopak nedostatečný?? :) -Ignissa-