Stín smrti | Shadow of the death (13+)

chapter 6. part 1.

"Neee!!" zakřičím, když mi Angee málem spálí vlasy svou zbloudilou ohnivou koulí. "Soustřeď se trochu! Promiň ale nechci být kvůli tobě holohlavá! Terč máš pokud vím na druhé straně!" Hodím po ní káravý. pohled. Koukne se na mě omluvným pohledem a na to vedle mě vzplane strom. Achjo...tohle ještě bude na dlouho... Povzdechnu si. Nikdy jsem se s novorozeným démonem nepotkala a už vůbec jsem ho neučila sebekontrole...a podle toho to taky tak vypadá.

"Já už toho mám dost! Končím! Tohle nemá cenu...stejně se to nikdy nenaučím!" Kolem ní vzplály další stromy a ona jen frustrovaně rozhodila rukama. Nechápavě se na ní podívu. "Cože? To snad nemyslíš vážně?! Ty to chceš teď vzdát? Po tom co nám dalo tolik práce?!" Chvíli na mě nezaujatě kouká. Nakonec přeci jen protočí očima a mrští ohnivou kouli po terči, vzáleného zhruba 50 metrů daleko od nás. Tentokrát trefí s po terči zbyde jen hromádka popela...teda pokud se to tak dá nazvat...radostně si zavýsknu. "Joooo! No vidíš to! Já to říkala že jednou to vyjde!" Angee vyskočí do vzduchu radostí. Jenže kdyż tak udělá, z jejích rukou omylem vyletí další ohnivá koule, která dopadne těsně za Mallarocka poklidně pasoucího se s Andorrou opodál. Teb leknutím vykopne a odběhne opodál. Pak se otočí a frustrovaně zafrká.

Obě se dáme po chvilce ticha do smíchu. Mallarock se na nás díval pohledem, který říkal: hele...to vůbec není vtipné. A to mě rozesmálo natolik, až jsem začala smíchy brečet.

Po chvilce, kdy jsme se stále rozdýchávaly z toho smíchu, Angee náhle zvážní. "Sice to bylo vtipný ale...co kdybych ho doopravdy  trefila...z tohoto bych už ho nevyléčila...ani já a ani nikdo jiný..." Dám jí ruku ns rameno. Náhle mě napadne jedna věc. "Hele...ta koule...dopadla fakt hodně blízko něj ale...všimla jsi si nějakých popálenin? Nebo známek, že ho něco bolí? Je nepravděpodobné, aby byl naprosto nezraněný...minimálně srst na nohou mu to sežehnout muselo..." Otevře pusu v překvapení. "Počkej." zavrtí nechápavě hlavou. "Takže mi chceš říct...že Mallarock je ohnivzdorný?" zvedne obočí a já se zadumaně zamračím. "Jo...myslím že jo...dávalo by to smysl...koni ohnivého démona by oheň neměl ublížit...." Jde na ní vidět, že po mých slovech se jí viditelně ulevilo.

Ani jsem si nevšimla, že už se pomalu ale jistě začalo stmívat. Podívám se směrem ke slunci, které už skoro úplně zapadlo za vrcholky kopců. Celé okolí nyní dostalo úplně jinou atmosféru. Les se zbarvil do tmavých barev a kolem začaly poletovat světlušky a zjevovat se první zbloudilé duše. Nejspíš tady umřelo hodně lidí...tolik mrtvých duší, které byly násilně zabity a nikdy nenašly věčný klid...budou tu bloudit, dokud se duše jejich vraha nerozplyne...všechno to jsou mladé dívky...jejich ztrápené kvílení se s ozvěnou nese lesem.  Za ta léta co tu jsem, jsem si již na duchy a jiná stvoření zvykla...od té doby co jsem "umřela" vídám často i spoustu jiných stvoření...měla jsem tu čest seznámit se i s několika vlkodlaky i Hejkaly. Otočím se na Angee.

Z pohledu Angee

Les se najednou ponořil do tmy a kromě světlušek, se tu začaly zjevovat duchové mladých děvčat, zhruba v mém věku. Vytřeštila jsem oči. Nikdy jsem nic podobného neviděla.  Ty mrtvé dívky tak naříkaly, až mi z toho přejížděl mráz po zádech. Měla jsem strach.  NA jednu stranu je to paradox...jsem PREJ démon...pekelné stvoření, ale mám strach z duchů. Pohlédnu na Ignissu. Ta se na to vše divá s takovým klidem, který mě až překvapuje.  Pohled mi oplatí. "Neboj..zvykneš si...tyhle jsou neškodné...jsou mnohem horší potvůrky." řekne povzbudivě a mrkne na mě. "Tak pojď...půjdeme" řekne s úsměvem. 

Lesem se náhle začne ozývat dívčí křik a mužské nadávky. Obě dvě se zarazíme. Směrem k nám jdou 4 mužské siluety a vlečou mladou dívku, které mohlo být sotva 15. Zbloudilé duše začnou kvílet ještě víc. Zlobily se. Cítíla jsem jejich hněv...

Honem jsme naskočily na koně a poodjely kousek dál tak, aby nás neviděli. Slezly jsme a schovaly se za malou skalku co stála opodál.  Stromy kolem ještě pořád hořely, z mého tréninku, a tak sme měly dobrý výhled. Už byly skoro na místě a já spatřila jejich tváře. Zůstala jsem tam stát jako opařená. Najednou se mi v  hlavě přehrálo vše co se stalo. Teď mi vše začalo do sebe zapadat. Obraz se najednou rozjasnil a já se opět objevila v realitě. "Zabij je...." Přikázal mi nějaký šeptající hlásek v mé hlavě...Najednou jsem ve svém nitru ucítila takovou agresi, zlobu a touhu zabíjet, jakou jsem nikdy v životě nepocítila. Podvědomě jsem si všimla, vyjeveného výrazu Ignissy. Zavrčela jsem a pomalým krokem se vydala k těm mužům.

Tak...konečně další čáááást :3 Sice měla být vydána už na Vánoce...jenže došlo k určitým problémům a byla vydána až teď....no snad mě za to nesežerete a bude se vám to líbit. :) S pozdravem Ignissa :)