Bradavice

Dopis✉

Parvati Al Liwingston. Ano takhle se jmenuji. Mám dlouhé, zrzavé, vlnité vlasy pod zadek. Jsem štíhlá a vytáhlá. Mám široké plné rty a ledově modré oči. Je mi 15 let a čekám na odpovědi ze svých škol na které jsem se hlásila. Ano vím že mají přijít až za týden, ale já prostě nemůžu dospat. Sejdu dolů po schodech našeho domu v Londýně a sednu si k snídaní. Táta na mě koukne a řekne "Ty ses hlásila na nějakou školu dějin?" Nechápavě se na něho podívám. "Prosím?" Táta mi podá dopis. Zažloutlý dopis zapečetěný ještě hodně starou pečetí na které je erb s nějakými zvířaty. Když pečeť rozlomím vytáhnu z dopisu zažloutlý pergamen na kterém stojí
Dráha Parvati Al Liwingston. Byla jste zařazena do školy čar a kouzel v Bradavicích. Je to jedna z nejprestižnějších škol. A to jedna z nejlepších v Evropě. Poté co jste svojí kamarádce nechala zničehonic zmizet její nový pár bot, a potom když jste se rozčílila a svému otců obarvila knír na rudou barvu se zjistilo že jste kouzelnice. Pokud stojíte o to naučit se toto ovládat přijeďte prosím Bradavickým expressem který staví na nádraží King's Cross nástupiště 9 a 3/4 . Tento vlak odjíždí v 11:00. Jízdenka je přiložena v obálce. 25.8 si pro vás přijede nějaký profesor, který vás dovede do Příčné ulice kde si nakoupíte potřeby na hodiny v Bradavicích.

Fascinovaně jsem četla tyto řádky. Mamka vešla do kuchyně a zničehonic zůstala stát a koukat na tu obálku. Táta se zeptal "Co v tom dopise stojí?" Dopis přisunu k tátovi jakože si ho má přečíst mamka se v tu chvíli probudí a jde tátovi, aby si dopis také mohla přečíst. V kuchyni náhle nastane hrobové ticho. Asi po pěti minutách se zeptám. "Myslíte že je to pravda?" Mamka automaticky přikývne. Jaktože má takovou jistotu?
"Příčná ulice,Bradavice,nástupiště 9 a 3/4, škola čar a kouzel.... Co to má sakra znamenat?!"
Mamka na mě koukne otevře pusu a po chvíli ji zase zavře. Nakonec odpoví "Nevím" ale to mě moc nepřesvědčila. Spíš naopak. Počkat kolikátého dnes je?! Ano! 25.8! Dnes si sem přijdou! V tu chvili zazvoní zvonek. Nikdo se chvili nehýbe a když zazvoní ještě jednou, rozhodnu se že půjdu otevřít. Ve dveřích stojí divně oblečený muž.
" Parvati Al Liwingston? Jsem profesor Mumray a přišel jsem pro tebe abych ti všechno vysvětlil, ale hlavně abych tě vzal do příčné ulice. Dopis už jsi dostala že? Nebo se pletu?"
Koukám na nej s otevřenou pusou. Takže ten dopis nebyl jen hloupý vtip? Pomalu přikývnu.
"No výborně, to ušetří mnoho práce." Usměje se. "Tak se obleč ven si peníze a půjdeme. Doporučoval aby jsi si vzala asi tak 500 mudlovských peněz, které u gringotových necháme rozmenit za galeony. Což jsou naše peníze. Tak honem,honem, dnes musím stihnout ještě tři studenty z mudlovské rodiny a jednu už tady máme." koukne za sebe "No tak, rychle hýbej se!"
V tu chvíli se proberu. A zajdu do kuchyně kde vše řeknu rodičům, kteří zde pořád sedí a hledí do dopisu. Mamka vzhlédne a podá mi 900 'mudlovských peněz' jakto nazval ten muž. S díkem jsem si je vzala a šla se ještě rychle obléknout. Vyšla jsem ven a profesor mě přivítal slovy "No,tady jsi, uz jsem se bál že nepřijdeš!" a k tomu se trochu zachechtne. Nastoupím do malého auta, a říkám si jak se podle jeho představ sem vejde šest lidí. Otevřu dveře, a zjistím že to auto je vskutku velikánský. Sednu si naproti nějaké dívky. Obě jsme tiše. Nakonec přisedne i profesor.
"Tak co, jak se těšíte do Bradavic?" řekne "Když jsem já, dostal svůj dopis, tak hrozně moc jsem se tam těšil. Já jsem tedy samozřejmě nejsem mudla, jsem křížený, ale kouzlech už něco věděl, že?" zasměje se. Dlouhou dobu nikdo nic neříká, a potom auto zastaví. Profesor vystoupí a za takových dvacet minut dorazí další student. Takhle to proběhne ještě dvakrát. V autě je nás pět a s profesorem šest. Profesor opět promluví. "Teď, když už jste tu všichni, bych vás rád představil. Takže toto" ukáže na dívku vedle mě " Je Susan,potom nalevo od ní je Jacob a vedle Jacoba se Tera. Dále vedle mě je Max a vedle Maxe je Parvati." koukal na nás jako bychom se náhle měli udusit v obětí toho druhého. Všichni jen dále koukali na jeden určitý bod který si našli už předtím, a nebo koukali po sobě. Ale nikdo se nezačal seznamovat. Auto opět zastavilo a profesor nás všechny poslal ven, kam šel s námi. Vešel první do nějaký ošklivé hospody, kam podle mého otce NIKDY nemám ani vkročit. Omlouvám se tati. Řekla jsem si v duchu a uchechtla se. Vážně jsem já i moje matka tak naivní? Vážně podle mě, a podle ní existují kouzla?! Nevím.... Vejdu do hospody, ale jdu dál aniž bych zasedla k nějakému stolu. "Ahoj Tome! Hele půjdeme tady s děckama, do ulice, dobře?" Vykoukne skrz zeď nějaký průhledný muž. Možná duch. Ne to ne... Dívka jménem Susan vyjekne, a Jacobovi se v očích mihne strach, ale ten hned zmizí. Já umím naštěstí své emoce dobře zastírat,ale... Taky jsem se bála. "Dobře" odpoví duch, a potom zase zmizí. Jdu s tím profesorem dál. Projdeme dveřmi a před námi je cihlová zeď. Profesor vytáhne klacík- možná hůlka. Uchechtnu se. Jak naivní. Dvakrát se dotkne cihlové zdi a cihly se začnou preskládávat. Všichni na to koukáme s otevřenou pusou. Před námi se objeví vchod. Vejdu tudy a přede mnou je ulice. Je tady spoustu obchodů. Čtu názvy obchodů. Kouzelný zvěřinec, Zmrzlinářství Florena Fortescue, Prvotřídní potřeby pro famfrpál, Ollivandrovi výrobci hůlek, Gringottova banka....
"Tak nejdříve půjdeme do Gringottovi banky aby jste si mohly vyměnit peníze za galeony, potom vás už nechám aby jste si koupili co máte na seznamu napsané. Vzali si všichni ten seznam?" Všichni začali hledat po kapsách ten kus pergamenu. Když už ho všichni měli v ruce ozval se opět profesor.
"Výborně, tak tedy pojďte " usměje se. Vstoupíme do obrovského domu. Všude jsou malí človíčci a tváří vcelku nepříjemně. Proběhne mi mráz po zádech.
"Tak kdo jde první?" řekne profesor a opět se usměje. Nikdo se ani nepohne, tak vykročím vpřed. Preofesorovy se ještě více zvednout koutky úst. "Dobře, tak mohla by jsi mi dát prosím peníze abych ti je vyměnil?" Podám mu peníze které jsem dostala od mamky. A on mi po chvíli podá galeony, nebo jak říkal jak se jejich měna jmenuje. "Děkuji" lehce se usměju.
"Teď jestli chceš už můžeš jít nakupovat věci podle seznamu který držíš v ruce"
Přikývnu, a vyjdu ven. Kouknu se na seznam. Řekla jsem si že nejdřív dojdu pro hůlky. Ta asi budu u toho Ollivandra. Otevřu dveře obchodu. Je tam nějaká dívka a právě máchla hůlkou. Moje vlnité zrzavé vlasy mi celé zezelenaly a zmokly. Zhluboka se nadechnu. Dívka se na mě koukne a zalapá po dechu.
"Jejda promiň!"
Rychle sáhne po jiné hůlce a máchne s ní. Teď mi vlasy zmodrájí,ale alespoň uschnou. Dívka opět zalapá po dechu. Rychle vezme další hůlku, a zase s ní máchne. Rozsvítí se světlo z konce hůlky.
Potom zamíří na mě. Zavře oči jako by si přála aby mi neudělala ještě něco horšího.
Po chvíli slyším jak někdo vydechne. Nejspíš úlevou. Doufám v to. Pomalu otevřu oči, a do ruky si vezmu pramen vlasů. Odechnu si. Jsou jako dřív. Nějaký muž mi pokyne "Budete si také vybírat hůlku?" usměje se. Přikývnu. Přijde ke mě dívka která na mě doteď koukala.
"Moc se omlouvám, já jsem Emily Srange."
Dívka s krásnými blonďatými, až skoro bílými vlasy a tmavě modrýma, výraznýma očima.
"Dnes jsem dostala dopis,a ty? Ještě jednou se moc omlouvám za ty vlasy. Tohle je moje sestra Anneste."
Její sestra ke mně natáhne ruku. Má hnědé vlasy na mikádo. Oči oříškově hnědé. Je v celku vysoká, stejně jako její sestra.
"Já jsem Parvati Al Linwingston" řeknu.
"Nechceš jít s námi nakupovat věci do školy?" zeptá se Emily
"Ráda" řeknu.
Anneste se usměje.