Bradavice

Studijní dvojice

Když jsem se ráno probudila byli 4:00 ráno. Už jsem dál nemohla spát. Vůbec jsem se nemohla dočkat na to, až začne vyučování! Když jsem se po několikrát marně pokusila usnout, vstala jsem a šla společenský místnosti, abych nerušila holky. Sebou jsem si vzala jen knihu lektvarů a zachumlala jsem se do deky. Musela jsem dávat velký pozor, abych po schodech o deku nezakopla. Když jsem sešla dolů, krb ještě hořel. Bylo to tady nádherné.
Zhluboka jsem se nadechla a sedla si na pohovku. Oheň v krbu krásně hřál, tak jsem ani nepotřebovala deku. Úžasně to tady voňelo. Přemýšlela jsem po čem, ale za boha jsem na to nemohla přijít. Když jsem na to konečně přišla, zjistila jsem že to je chyba. Smutně jsem povzdechla.
"Taky přemýšlím čím to tady tak krásně voní?" otočila jsem se a viděla toho kluka, kterému jsem pomohla vstát.
"Tomu klukovi jsi to pořádně nandala." usmál se.
"A já ti ještě neměl šanci poděkovat. Takže moc, opravdu moc děkuji."
"Za nic." usmála jsem se. "Jak se jmenuješ?"
"Kristian, ty jsi Parvati, že?"
Přikývla jsem.
"To jsem já. Jsem jako Robin Ho od! Zastánce všech, kteří to potřebují." oba jsem se rozesmali.
"Co čteš? Lektvary? Když jsem tu knihu otevřel poprvé, tak to do začátku školy bylo i naposledy. Hah. Mě baví spíš péče o kouzelné tvory."
Nic jsem neříkala, jen jsem se usmála. Cítila jsem, na mě jde zase spánek, a tak jsem se mu omluvila šla si ještě na chviličku lehnout.

Když jsem se probudila, viděla jsem jak si Amélie plete dva modré copanky, Victoria se nejspíš líčí a Esmeralda. Kde je.?... Něco se mi mihlo před očima. Esmeralda. Začala jsem se šíleně smát. Ja ji tu hledám a ona se mě tu snaží probudit.
"Co je?"
,,Nic jen jsem tě tady právě hledala."
"Dobře a už jsi vzhůru?"
,, Jo, to vidíš, ne?" zasmála jsem se.
"Jo, ale to že vstáváš jsi mi dnes řekla asi už pětkrát."
"Vážně?!"
"Jo" usmála se.
Oblékla jsem si habit, navoněla jsem se a z vlasů si udělala vysoký drdol.
"Mužem jít?" zeptala se nadšeně Amélie. Všechny jsme pritakali.
Když jsme scházeli ze schodů, někdo na nás zavolal zpoza zad. Teda spíš na mně.
"Ale! Sama královna hnusoty se tady objevila! Tak co, koho dalšího už jsi zaklela,hmmm?"
Otočila jsem se a koho nevidím?! Felix.
"Tak co chlapče, co tvůj chrup? A kde máš kumpány? Aha, jo vždyť ty ses dostal do špatné koleje. I když, technicky zato, není tady žádná kolej pro idioty a nafoukany nemehla, nemám pravdu?"
Felix dočista zrudnul.
"Klobouk se spletl. Toť vše. Ale u tebe se spletli hned od začátku. Ty bys neměla dostat ani ten dopis! A jak tak koukám, ty už sis našla taky svoje kumpány." kývl směrem k holkám.
"Dost ubohý, ostatně stejně jako jejich 'majitel'!"
"Víš tomuto," řekla jsem a ukázala na holky " se říkají kamarádi. Víš možná to také jednou poznáš, i když, jak se tak koukám, spíš ne."
"Hnusnej mudla promluvil." řekl a ironicky mi poslal pusinku. Parvati nádech a výdech. Nádech a výdech.
"Pojďte holky, jdeme."
"Jen si utikej! Hej, špinavej mudlo, koukej co umím za kouzlo!"
Neotáčela jsem se. Ignorovala jsem ho.
"Tabarum!" vyslovil a v tu chvíli jsem byla celá od bláta.
Pomalu jsem se otočila. V duchu jsem si říkala- nádech a vydech, nádech a výdech...
"Okamžitě to vrat!"
"Nevím jak, znám jen kouzlo a ne protikouzlo." řekl posměšně.
"Vážně?," přitakal "Jsi si jistý?" znova a už opatrněji přikývl.
" Tubarum!" vytáhla jsem hůlky a mávla s ní.
"Tak abych v tom nebyla sama. Holky půjdete se mnou do pokoje prosím?" usmála se na ně. Přikývli. Když jsem dorazila do pokoje, řekla jsem jednoduchý kouzlo. " Retrorsum! Super, můžeme zase jít."
Holky na mě s obdivem koukali, ale nic neříkali.

Když jsme došli (konečně!, asi po sto šedesátém osmém) do velké síně, zase tam byli ty čtyři stoly a na těch stolech bylo jídlo. Hodně jídla. Měla jsem velký hlad, protože jsem včera přišla o večeři. Tak jsme si sedli na jedno z volných míst a jedli a jedli, dokud nás nebolelo břicho. V tu chvíli k nám přišel onen prefekt James a dál nám naše rozvrhy. Tak jsme si chtěli dojít pro učebnice, ale on řekl, ať ještě chvíli počkáme a že dnes výjimečně, začíná vyučování v 10:00. Zanedlouho na stupínek přišel nějaký muž. Am mi řekla že je to náš ředitel a že se jmenuje Nicolas Krucál. Vypadal.. No.. Nějak určitě vypadal. Měl krátké vlasy a byl vysoký, ale jakou měl povahu jsem z něj nedokázala vyčíst. Leda tak, že byl tajemný.
"Prosím o klid. Tento rok je tu poprvé nové pravidlo. Každý žák, bude mít svou studijní dvojici. Děvče bude mít za dvojici chlapce a naopak. Oba budou ze stejné koleje. Budou mít společný všechny hodiny a vůbec, budou spolu trávit hodně času. Aby to bylo spravedlivé, máme tady něco jako tombolu a každé děvče které přečtu zr seznamu, sem přijde a vylosuje si jméno své studijní dvojce. Tak začneme Mrzimorem."
Ředitel říkal spoustu jmen, které jsem neznala. Poté pokračoval Havraspárem a Zmijozelem. Nakonec přišel Nebelvír. První přečetl asi tři jména které jsem neznala, poté však přečetl jméno Amélie. Ta šla a vylosovala si jméno kluka, kterému jsem včera pomohla se zvednout. Kristiana.
"Parvati Al Liwingston." zavolal ředitel. Šla jsem k tombole a vzala si papírek. Ředitel si ho vzal a nahlas přečetl jmeno. Jméno Felix Magnuse.
To sis holka sakra nemohla v té tombole víc zašátrat?!