Bradavice

Příčná ulice

Přistoupila jsem k pultu, k muži který už na mě čekal s třema krabičkami na stole. Podal mi jednu z nich. Vyndala jsem z ní hůlku a s tazavým pohledem jsem koukla na muže.
"Máchněte s ní"
Udělala jsem tak.
Z hůlky vylítly rudé jiskry a udělali díry ve stropě. Rychle jsem jí zandala do krabice zpět. Muž mi podal druhou krabici. Vytáhla jsem z ní hůlku a máchla s ní. Krabice od této hůlky začala hořet až z ní zbyl jen šedý prah. Hůlku jsem položila na stůl a od muže si vzala poslední, třetí krabici. Vytáhla jsem z ní hůlku a opět s ní máchla, načež všechny kravice vylétly z regálů až na jedinou. Muž k té krabici přešel a vzal jí do ruky. Poté co si přečetl jméno hůlky, začal si mumlat.
"Všechno tomu nasvědčuje... Ale je to přece jen prvák, a k tomu všemu mudla... Ne,ne.... To není možné.... Tohle bych čekal nanejvýš u nějakého zkušeného kouzelníka.... Ale prvák?!... Pravda,pravda... Ani u staršího kouzelníka bych to nečekal.... No tak to prostě zkusíme.... Stejně je to hloupost, takže se to nevyvede.... Nemám být z čeho nervózní.... Snad.... Snad to tak je...."
Muž mi podal krabici. Já ji vzala, otevřela a sebrala z ní hůlku. Ještě jsem se ohlédla na muže, který na mě starostí v očích pohlížel a potom jsem s hůlkou máchla.

Najednou se z konce hůlky rozsvítilo nejdříve modré světlo. Světlo se ale měnilo. Po modrá přicházelo fialové, po fialové červené,žluté,zelené,oranžové. Poté dlouhou dobu z hůlky vyzařovalo černé světlo,a to se potom proměnilo na bílé. To světlo bylo tak silné že jsem musela zavřít oči.
Když jsem oči opět otevřela světlo už nebylo tak syté. Ale stále svítilo. Pohlédla jsem na muže, který teď s otevřenými ústy pozoroval mojí hůlku. Z muže jsem se ohlédla na dívky. Obě vypadaly stejně ohromeně jako ten muž. Nastalo dlouhé hrobové ticho.
Po dlouhé chvíli se muž zhluboka nedechne, a promluví
"To je neuvěřitelné! Jediná hůlka s dvouma jádrama na světě. Dvanácti palcová, s jádrem žíně z jednorožce a fénixova pera. Jediná vyrobená hulka.... Ano,ano. Vsadím se že vy dokážete pozoruhodné věci. Tak jest."
Hůlku jsem si vzala a společně Emily a Anneste zašla do Krucánků a kaňourů kde jsem si koupila vše potřebné učebnice, a i učebnice které na seznamu sice nebyly, ale Anneste mi je doporučila. Od děvčat jsem se dozvěděla že do Bradavic míří jenom jedna z nich, a to Emily. Totiž, řekly mi že exustují ještě nějaké školy čar a kouzel. A jedna z nich je škola Krásnohůlky, kam se tedy hlásí Anneste. Říká že je to na truc rodičům. Ona a Emlily jsou totiž z kouzelnícké čistokrevné rodiny, která už po staletí chodí do Zmijozelu. Emily podle mně doufá že se do zmijozelu nedostane, ale nahlas to neřekla.
Jejich otec je profesor lektvarů v Bradavicích, a ředitelem zmijozlské koleje.
Poté jsme šli k madam Malkinové, kde na mě nechala ušít hábit, u prodejce kotlíku jsem si koupila potřebné kotlíky na lektvary. Také jsme zašli do kouzelného zvěřince.
"Já bych chtěla sovu a nebo nějaké kotě" řekla Emily.
"Já také. Nebudu vám nic nalhávat, žába, ani krysa mě moc neláká." usměju se.
"Chápu" řekne Anneste.
Otevřu dveře obchodu,a tam se pere kočka a sova. Obě jsou zrzavé. Počkat, zrzavá sova? Je krásná. Bezmyšlenkovitě řeknu
"Tak tyhle dvě si beru"
Anneste na mě koukne jako na blázna.
"Vždyť se perou, a dokonce to vypadá, že se přímo nenávidí!"
"Názor nemíním změnit. "
Přešla jsem k pultu a koupila si obě zvířata. S děvčaty jsem se potom rozloučila, jelikož už jsme měli vše nakoupené, a tak jsem šla pyšně domů, s jedním koťátkem a jednou sovičkou, kteří po se sobě pomstichtivě sápali.