Ztracený přítel

Lov minulosti

Voják se proplétal davem lidí. Napětím nakrčené čelo skrýval pod modrým kšiltem baseballové čepice. Každou chvíli úkosem pohlédl do výkladní skříně obchodů, jež míjel. Nezajímalo ho však zboží, které nabízely ani vyzáblé figuríny oblečené předraženými kusy oděvů nesmyslných barev a tvarů. Jeho pohled vyhledával odraz muže v černé kožené bundě a černém zimním kulichu staženém hluboko do očí. Jeho cíl pomalu míjel stánky trhovců, stejně jako on však ignoroval to, co nabízely k prodeji.

Muž v černém v jednom okamžiku vzhlédl jeho směrem a voják odtrhl pohled od jeho odrazu a pomalým krokem změnil výchozí pozici. Když ušel několik desítek metrů, odvážil se opět obrátit pozornost k jedné z výloh. Odraz mu napověděl, že jeho cíl stojí stále na stejném místě a baví se s jedním z prodejců. Možná tohle byla ta správná chvíle.

Vojákovi se zachvělo chřípí v nose z mohutného nádechu, kterým oživil své plíce ve snaze uklidnit nervózní mysl. Hledání trvalo několik dlouhých měsíců. Několik měsíců plných neúspěchu, ale také utajování a lží. Jeho cíl byl vrahem mnoha lidí a jeho kolegové by neváhali s jeho likvidací. Musel ho najít sám. Pokud ho dopadne, třeba se mu podaří...

Voják zaskřípal zuby ve snaze vyhnat rozjařené myšlenky. Ještě jednou vzhlédl, aby se ujistil o cílové pozici, ale odraz v zrcadle muže v černé bundě nenašel. Stres mu do žil napumpoval andrenalin. Nedokázal si pomoci a otočil se čelem přímo do davu. Zmateně se rozhlédl a pak se jejich oči setkaly. Stál několik metrů od něj. Zdálo se, že čas kolem nich se výrazně zpomalil. Jeho cíl vytáhl jednu ruku z kapsy u kožené potrhané bundy, přiložil si kovový ukazovák před obličej a varovně zavrtěl hlavou.

Voják jeho výhružku pochopil. Vezme oběti, pokud bude muset. Přikývl na znamení, že rozumí a dal přitom sotva viditelné znamení osobě stojící hned za cílem. Ten neváhal a vystřelil.

Muž v černém se prohnul silou nárazu směrem k vojákovi. Několikrát sebou cuknul díky elektřině, která mu prolétla v silných výbojích tělem.

Steve se konečně probral z ochromení, které mu jejich úspěšný zásah způsobil a rozeběhl se k oběma mužům. Viděl, jak si muž v černém sahá na záda a strhává proudové náboje. Otáčí se k jeho spojenci, dvěma údery pěstí ho posílá k zemi a dává se na útěk.

Steve se i přes touhu následovat ho, zastavuje u ležícího parťáka.

„Žiješ, Same?" ujistil se, odtrhl oči od osoby proplétající se davem a položil ruce na Falconův po vzduchu lapající hrudník.

„Chyť ho!" vydechl s námahou Sam a strhl ze sebe netrpělivě jeho dlaně. „Rychle! Běž!"

Steve přikývnul a nechal svého přítele o samotě. Rozeběhl se směrem, kde se za černou koženou bundou uzavíral dav jako rozčeřená voda.

Návštěvníci trhu mu překáželi v cestě a on je netrpělivě odstrkoval. Částečně mu pomáhalo hlasité křičení „Pozor!" a „Pryč z cesty!". Ale jeho cíl stále zvyšoval svůj náskok. Odhazoval za sebe vše, co mu přišlo pod ruku, včetně lidí, kteří s úděsem a křikem padali Stevemu k nohám. Musí si pospíšit, než zase někomu ublíží. Steve v duchu zanadával. To jsou ty zpropadené moderní technologie! Neboj se, Starouši, určitě to bude fungovat! Stark a jeho sliby.Měl to vyřešit postaru. Spolehlivě. Ne čekat, až ten jistě neozkoušený Starkův hypermoderní nesmysl zhatí jeho několikaměsíční pátrání.

V jeho dohledu se mihla černá šmouha, která mu k nohám svrhla kočár i s malým dítětem. V poslední chvíli jej Steve zachytil před dopadem na zem a popostrčil ho i s kočárkem pryč z cesty.