Ztracený přítel

Ze sna do sna

                  

Steve za sebou spěšně zavřel dveře z chodby do pozorovací předmístnosti a znemožnil tak vyčítavé a zvídavé pohledy ostatních členů týmu. Krátce se zastavil u jednostranné průhledné stěny a sledoval Buckyho, který napůl seděl a napůl visel z postele za připoutané pravé zápěstí. Lomcoval pouty a drásal si nehty kůži na předloktí.

„Ježiši." zamumlal Steve poděšeným hlasem. Dál nemeškal, bez zaváhání si nechal u vchodu sejmout sítnici a vešel do nemocničního pokoje. Bucky k němu s úlekem vzhlédl. Dlouhé mastné vlasy se mu lepily na upocený obličej, sípavě dýchal a se Stevovým příchodem zacouval trochu pod postel. Jako raněné zvíře pomyslel si Steve. Zastavil se hned za dveřmi a jen počkal, až se za ním automaticky zavřou a zajistí. Nehodlal nic riskovat. Kdyby Bucky utekl, jen by to přililo do  poháru Starkových záminek, jak Buckyho zneškodnit.

„Bucky..." oslovil lítostivě vyzáblého muže a sledoval, jak se posunul ještě více pod postel, až pokud mu to spoutaná ruka dovolila. Paže v poutech svítila krvavou červení a mazala bílé prostěradlo na boku nemocniční postele, jak se o ní spoutaný otíral. Steve spatřil hluboké škrábance, jak na buckyho ruce, tak na protéze, která nahradila původní kybernetickou paži. Protéza měla zničený organický povrch vypadající jako dokonalá kopie kůže. Rýhy od nehtů sahaly až k mechanickým částem a odhalovaly drobné písty a trubky, které rukou pohybovaly.

Kapitán vykročil k příteli, ignorujíc jeho další pokus zmizet pod postelí. Přistoupil až k lůžku a zatáhl za plastové pouto na Buckyho zápěstí. Ani se nehlo. Steve se silou pokusil pásek rozervat, ale byl příliš pevný. Všiml si, že buckyho prave zápěstí vězí v prapodivném úhlu. Při snaze o útěk si jí Bucky vykloubil.

„To snad ne..." zanaříkal Steve a znovu se pokusil pouto roztáhnout. Marně. Na jednom z displayů však pípla kontrolka a zápěstí se samo uvolnilo a osvobodilo Buckyho ruku. Steve se podezřívavě podíval na poloprůhlednou stěnu, uviděl ale jen odraz nemocničního pokoje.

„Bucky..." sklonil se k příteli pod postel a napřáhl k němu starostlivě ruku. Když uviděl, že jeho přítel se odtahuje ve snaze uniknout z jeho dosahu, zase ji stáhnul. „Bucky, kamaráde...vzpomínáš...vzpomínáš si na mě?"

Bucky na něj úkosem pohlédl zpod postele a začal se v sedu kolébat, vyvrknutou bezvládnou ruku schovanou v klíně.

„Bucky, jsem Steve. Vzpomínáš si?" naléhal Steve. Burnesovy rty se bezhlesně pohybovaly, ale kapitán nedokázal určit, co se snaží říct.

Zariskoval a po čtyřech se posunul až k němu. Cítil, jak jeho tělo sálá horečkou a vibruje v mohutných záchvěvech třasu ještě zmocněném psychotickém kolébání se dopředu a dozadu.

Byl tak nervózní, že zadržel dech a naklonil se až úplně k jeho obličeji ve snaze zachytit, co Bucky říká.

„Nemám ruku, ta ruka není moje. Nemám ruku." opakoval Bucky stále dokola přerušován chvěním a sípáním a bezděčně začal znovu nehtem rýpat do sveho leveho uměleho  předloktí.

Stevovi se oči zaplnily slzami lítosti. Nedokázal je zadržet ani se o to nesnažil a nechal je kanout po tváři. Chytl Buckyho nenechavé prsty, aby mu zabránil v dalším sebemrzačení. Na dotyk Bucky okamžitě zareagoval. Ohnal se po Stevovi loktem a udeřil ho do obličeje tak, až se praštil z druhé strany do temena. Naučený pohyb. Výcvik si pamatoval. Rodgers se chytil za nos a hned cítil, že se mu dlaň plní krví. Zlomil mu nos. Navalilo se mu, protože mu značné množství červené steklo až do hrdla. Potlačil zvratky, stoupající žaludkem a ještě stihl volnou rukou chytit Buckyho, který se snažil vydrápat zpod postele. Burnes neváhal a ohnal se po Stevovi nohou. Útok kapitán odrazil a ve snaze mu ještě víc neublížit, ho co nejjemněji strhnul na zem.

Pak se se zasyčením otevřely dveře a Kapitán na malý okamžik spatřil Clinta s foukačkou. Ohlédl se zpět na Buckyho, který si z ramene vyrval zapíchnutou šipku, obrátil oči v sloup a upadl do spánku.

„Promiň, kámo. Rozkaz..." zamumlal Clint, odhodil foukačku a zvedl omluvně ruce vzhůru. Za Hawkeyem do místnosti vrázoval Stark stále ještě navlečený v Iron man obleku.

„To je snad zlý sen. Proč? Proboha proč Starku?" zavrtěl nevěřícně Steve hlavou. „Měl jsem to pod kontrolou! Už jsem ani nedoufal, že se probere!!!" zuřil Steve a skočil po Tonym. V půli cesty ho však zadržel Clint a tiše zašeptal. „Prosím, Steve...Nech to být..."

„Ne neměl si to pod kontrolou, Steve. On tě napadl. Měl jsi ho uspat a neudělal jsi to. Nevíme, čeho je schopný. Rozhodli jsme se tě zbavit velení. Všichni." řekl s kovovým zabarvením a namířil na něj dlaň ve výhružném gestu. Repulzní světlo zasvítilo zlověstně Kapitánovi do tváře.