Pomoc na prvním místě

5.Kapitola

Ne! To není pravda... musím být hrozně opilá. JÁ.JSEM.ASI.PARANOIDNÍ.NEBO.PRÁVĚ.VIDÍM.PAVLA.S.KAČKOU.JAK... SE LÍBAJÍ!!!!

Byl to hrozný šok. Píchlo mě u srdce. Za chvilku jsem ucitíla slzy jak mi stékají po tváří. Neměla jsem chuť si je utřít. Chtěla jsem aby všichni viděli moji bolest.

Utekla jsem. Nevím co mě to popadlo utíkat někam sama kde to vůbec neznám a k tomu ještě mírně přiopitá. Uslyšela jsem Jeho hlas. Ptáte se proč mu neříkám jménem? Protože kdybych měla jeho jméno vyslovit... asi bych se nejdřív musela vyblít a.. nemám sílu přemýšlet. Chci jen utéct. Někam hodně daleko.

"Emm! To nebylo tak jak to vypadalo." dohnal mě celý udýchaný. Silně mě držel za boky a za ruku. Musela jsem hodně zabrat abych ho od sebe odtrhla.

"Nech mě být!! Jak jako nevypadalo?! Líbal ses s mojí BÝVALOU nejlepší kamarádkou. Ty hajzle!" bylo mi blbě. Moc blbě.

Cítila jsem na sobě jeho pohled.

Pak jsem ale uslyšela další hlas. Vadim!! Málem bych na něj zapomněla.

Stála jsem na silnici celá zmáčená a rudá od mých slz a žalu.

Otočila jsem se na něj.

"Emmo! Je mi to tak líto." viděla jsem smutek v jeho očích.

Začala jsem znovu vzlykat. Cítila jsem se tak slabá. Nezvládla jsem stát. Mé nohy mě neunesly. Zlomily se mi kolena a já jsem upadla na zem.

"Jsi v pořádku?" pospíchal ke mě Vadim.

Viděla jsem všechno zamlženě. Pak už jsem viděla silné světlo a Vadímův výkřik ve smyslu:

"Pozor!!" pak už jsem viděla jen tmu.

--

Moc všem děkuju za pozitivní ohlasy <3 Proto jsem vám co nejdřív chtěla napsat další část :)) 

Tak snad se vám líbila *_* :D