Pomoc na prvním místě

10. Kapitola

"Haló?" ozval se mi tak známí ale zároveň tak cizí hlas.

"Vadime?"

"Emmo! To-to jsi t-t-y?" zakoktal se.

"Kdo jiný by se ti ozval po tak dlouhé době?"

Slyšela jsem smích z druhé strany. "Musím tě vidět."

"Já tebe taky." řekl rychle.

"Takže?" čekala jsem na odpověď. Jenže Vadim ja na jiný mentální úrovni.

"Co?" začala jsem se smát jako blázen. Tak hrozně mi chybělo jeho pomalé myšlení.

"To setkání." znovu jsem se zasmála.

"Jo.Aha.promiň.Já.Jen."

"Jseš prostě mimo." doplnila jsem ho.

"Prostě.. jen jsem tě dlouho neslyšel a.. je to.."

"Otravný?" doplnila jsem ho.

"Báječný!"

Musela jsem se uculit. "Já můžu hned zítra. Co ty?"

"Jasně. Pro tebe kdykoliv, Emmo." cítila jsem jeho vřelý úsměv.

"Tak jo.. já už-už-už musím. Měj se rád jsem tě viděl teda slyšel.."

"Jojo.. to já tebe taky." zasmála jsem se. "Ahoj." Už jsem to chtěla tímnout, ale v tom se ozval: "Potřebuju tě."

---

---

*zítra*

"Ding-dong"

"Jdu tam!!!" zařvala jsem na rodiče. Celý den jsem se nemohla dočkat na Vadima. Nemohla jsem ještě stoprocentně chodit takže jsem spíš kulhala ke dvěřím.

Dnes jsem si oblékla úplně obyčejné oblečení. Zase jsem nechtěla, aby to vypadalo.. úplně.. nevím, jak už jsem zmiňovala nejsem jako holky, které by u kluků jako je třeba Vadim si oblékla něco mimořádného. Nechci prostě vyznít jako "jsem jen tvá" ..

Měla jsem na sobě legíny, černé tričko a přes to lemovanou košili.

Otevřela jsem dveře plná očekávání.

Vadimovi to moc slušelo. Měl zase rovnátka, které mu přidávali na té roztomilosti. Uculil se, když mě spatřil. Ten jeho úsměv. Sakra. A pak že nejsem jako ostatní holky. Byla jsem červená až po zadek.

"Ahoj fešáku." řekla jsem ironickým hlasem.

Zasmál se. "Ahoj kočko." oplatil mi to.

"Pojď můžem jít ke mně do pokoje, jestli teda nemáš něco jiného v plánu." nadzvedla jsem obočí.

"Pro tentokrát ne."

Vešli jsme do mého pokoje, sedli jsme si na moji postel a vykládali si jako normální kamarádi o svých každodeních problémech.

Jeho společnost mi fakt chyběla. Něco povídal o škole. Já sledovala ty jeho úžasné oči, které žádné jiné nenahradí.

Naše oči se setkali. Zničeho nic už jsem na něm ležela vztříc nových a nových polibků. Byli krásné, vášnivé, sladké.. dokonalé.

Najednou do pokoje vešla mamka a načapala mě jak se s Vadimem líbáme na posteli. Super.

"Ehm.. nechci vás nijak rušit, ale.." Byli jsme červení od ucha k uchu.

"Tak já už asi půjdu. Zavolám ti." mrknul na mě když se máma nedívala. Já se nahnula k něho uchu a zašeptala: "Pokračování příště."

--

--

Děkuju všem za obrovskou podporu a za 2K reads! <3