Keeper [CZ]

Kapitola 1

Vzbudila jsem se díky jasnému rannímu slunci, které mi svítilo přímo do obličeje i přes krémové závěsy, které skrývaly otevřené okno v mém pokoji. Protřela jsem si unavené oči, dlouze jsem si zívla a líně jsem vstala z útulné postele. Prsty se mi zkroutily od studené podlahy z červeného dřeva.

Po špičkách jsem přešla do koupelny, kde jsem si sepnula vlasy předtím, než jsem přešla k chaoticky uspořádané skříni. Oblečení bylo nedbale poskládáno, zmačkaná trička byla pověšená na křivých ramínkách.

Prohrabala jsem oblečení, dokud jsem nenašla meruňkovou halenku, která měla na zádech krajku. K tomu jsem si našla černé džíny a stříbrné sandále.

Oblečení jsem hodila na svoji opálenou kůži předtím, než jsem šla zpátky do koupelny, kde jsem si udělala linky a nanesla dvojitou vrstvu řasenky. Dříve sepnuté vlasy jsem si navlnila, ofinu jsem si sepnula na bok a ještě jsem na líčka nanesla trochu tvářenky.

Seběhla jsem schody dolů do kuchyně, kde už seděl taťka a četl noviny. Usmála jsem se na něj, ale nevšiml si mě, protože byl příliš zaujat jedním komiksem.

,,Dobré ráno tati'', zamumlala jsem, zatímco jsem si chystala misku s cereáliemi. Nakrájela jsem na kostičky broskev a smíchala se zbytkem cereáliemi.

,,Dobré ráno, zlatíčko'', odpověděl a tiše si zakašlal.

,,Kde je mamka?'', zeptala jsem se cestou ke stolu. Taťka se podíval skrz noviny, dal si před ústa ruku a zakašlal.

,,Musela jít dřív do práce'', zamumlal a kývl na mě.

Rychle jsem dojedla cereálie a hodila misku do myčky.

,,Budu doma okolo 3'', zavolala jsem na taťku a popadla jsem tašku z ostrůvku v kuchyni.

,,Dobře zlatíčko,užij si první poslední den, uvidíme se pak'', zamával na mě a vřele se usmál.

,,Uvidíme se pak'', taky jsem se usmála, kývla jsem na něj a vyšla ven ze dveří.

Vydala jsem na slunečnou ulic. Auta rychle jezdila sem a tam, tak, jako vždycky. Cesta do školy mi trvala dobrých 10 minut, ale upřímně mi to nevadilo.

Jakmile jsem uviděla tu cihlovou budovu, zhluboka jsem se nadechla a to proto: zaprvé: protože to byl začátek nového školního a roku a zadruhé: byl to můj poslední rok.

Nemám moc ráda změny, upřímně, nenávidím je. Zvykla jsem si na střední školu a nevím, jestli jsem schopná pokračovat dál a opustit tuto školu. Bohužel jsem neměla jinou možnost, toto je prostě život.

Když jsem prošla velkými prosklenými vstupními dveřmi, hledala jsem svoje přátele, což netrvalo dlouho. Setkáváme se na stejném místě, každý den po dobu 4 let.

Seděli na malé lavičce vedle hlavní kanceláře. Jakmile mě uviděli, zamávali mi. V jejich očích byla ale více než panika.

,,Ahojte'', usmála jsem, sedla si vedle nich. Všichni se na mě podívali, jejich obličeje byly bledé.

,,Co je?'', zasmála jsem. Nemohla jsem si pomoct, ale vypadali tak vážně.

,,Tento rok bude noční můra'', Layla zasténala na druhém konci lavičky.

***

Tak jo, první část na světě :) Doufám, že je všechno v pořádku a taky doufám, že jsou ty věty srozumitelné. Pokud chcete další část, zanechte vote nebo koment :) xx

Nová část by měla být snad každý pátek\sobotu.Pokud se tak nestane, napíši vám popřípadě na skupiny o fanfictions na facebooku, nebo vám dám vědět u další části :) x