Kapitola 5

431 42 5
                                    


Zbytek zápasu jsem se více méně nezapojovala, což předpokládám, že byla super zpráva jak pro Harryho, tak pro zbytek týmu. Moje myšlenky se honily hlavou a přemýšlela jsem o všem, kromě volejbalu. Vlastně jsem ani nerozumněla, proč chce Harry vidět můj přívěsek. Já vím, že Anna říkala, že chce poznat svoji spřízněnou duši, ale to je vážně tak zoufalý?

Většina teenagerů mého věku se rozhodli tak, že budou svůj přívěsek skrývat, aby mohli randit s kým chtěli, aniž by měli ten divný pocit, jestli je ta osoba jeho spřízněná duše nebo ne. Přesně tak jsem si myslela, že se bude chovat Harry. Neuměla jsem si představit, že se bude držet jenom jedné osoby, navíc v jeho věku to snad ani není možné. Zejména mě. Nemyslím si, že jsem na to připravená. Kruci, vždyť bych za celý svůj život měla jen jednoho přítele.

Když učitelka pískla a oznámila konec hry, moje hlava se zvedla od mých starých Nike bot. Moje oči sledovayi, jakým směrem jde Harry. Jeho krutý výraz, který měl, když odcházel se svými přáteli z tělocvičny, mi jasně napověděl, že jsme prohráli. Zrovna když jsem si myslela, že se za ním přestanu dívat, jeho oči se setkaly s mými. Ještě před tím, než prošel velkými železnými dveřmi, které vedly ven z tělocvičny, mrkl na mě.

Pospíchala jsem druhým směrem do holčičích šaten a stále jsem přemýšlela, jestli se mám Harryho nějak zbavit nebo jestli mu mám ukázat svůj přívěsek a už to neřešit. Věděla jsem, že mě asi ke konci dne najde a bude ho chtít ukázat, tak jsem došla na to, že by bylo hloupé ho odkopnout. Navíc by to moje nervy ještě prohloubilo.

Rychle jsem otevřela svojí skříňku a rychle ze sebe zhodila úbor a oblékla normální oblečení. Celým tělemprošel pocit nervozity, moje ruce byly spocené a moje zuby začaly proti mé vůli drkotat. Vlasy jsem si pomocí rukou učesala. Svoje sportovní Nike boty jsem sundala a nahradila je sandály.

Pomalu jsem se vydala do hlavní chodby. Netrvalo dlouho a moje oči našly Harryho, jak se opírá o skříňku a hledí na telefon.

,,Nemyslel jsem si, že to zvládneš'', díky jeho tónu hlasu jsem poskočila. Jeho oči se ani na chvíli neodtrhly od telefonu.

,,Myslel jsem si, že se schováš v dívčích šatnách až do začátku další hodiny'', pokračoval a konečně se odtrhl od obrazovky mobilu.

,,No, jsem tady, ne?'', nervózně jsem řekla, ale snažila jsem se svoji nervozitu zakrýt, jak nejlépe to šlo.

,,Ano jsi'', pousmál se.

,,Teď, mohl bych vidět tvůj přívěsek?'', jeho trpělivost pomalu mizela. Pomalu jsem vytahovala svůj přívěsek zpod lemu trička, ale stále jsem ho svírala v dlaních, aby ho neviděl.

,,Už mi ho konečně ukaž Harley'', zabručel a popošel ke mně.

Začala jsem od něj couvat, ale on mě rychle chytil a strhnul moji ruku z přívěsku. Oči se mu na chvíli rozšířily a jeho smaragdy se skoro zbarvily do šeda. Pak se mu zase vrátily do původního stavu.

,,Už vím, proč jsi mi ho nechtěla dříve ukázat'', zašeptal, jeho oči byly stále přilepené na přívěsku.

V tu chvíli moje oči studovaly jeho obličej. Jeho opálená pokožka a růžové rty snad ani nemohly patřit takovému kriminálníkovi, jako je Harry. Žádná nedokonalost, žádná vráska, nic. Byl jakýmsi způsobem úžasný.

Jeho oči pomalu našly ty moje a zadíval se mi do nich.

,,Jak dlouho víš, že jsem tvoje spřízněná duše?'', tišše se zeptal.

,,Od dnešního rána'', šeptla jsem.

Harry se napnul a skrčil obočí.

,,Moje kamarádka Layla mi to řekla.''

Harry kývnul a pak se pohledem vrátil k mému přívěsku.

Hala se pomalu začala plnit studenty, kteří se na nás udiveně dívali. Harryho ruka stále držela můj přívěsek až do té doby, dokud jsem si ho nevzala zpět. Zastrčila jsem ho za límeček trička. Harry opět pokrčil obočí.

,,Musíš ho ukazovat lidem, babe'', zašeptal a svými chladnými prsty se dotknul mé kůže na krku, aby přívěsek vyndal zpod trika. Jeho prsty mi způsobily husí kůži.

,,Promiň'', zamumlala jsem.

,,Neomlouvej se'', zasmál se. Vzal moji ruku a propletl svoje prsty s mými. Po pár sekundách jsem  povolila a přidala jsem se k němu.

Jeho rty se pomalu přiblížily k mému uchu a jeho horký dech mi opět vytvořil po těle husí kůži.

,,Chci, aby si s tebou lidé nezahrávali, protože jsi jenom moje. A neboj se, ukážu jim, že je to pravda'', zašeptal.


***

Ahojte, další kapitola na světě! :) Budu se snažit za tento víkend přidat dvě, ale nevím, jestli to zvládnu. Omlouvám se za chyby :)

Každopádně, jak se vám líbí můj překlad? Snažím se co nejvcí to předělat do češtiny, aby to díávalo smysl, no některé fráze jsou na zabití :D

Doufám, že se vám příběh zatím líbí, protože věřte, že vás ještě zaujme! :) 

Jinak děkuju za přečtení a mějte se hezky, u další kapitoly ahoj ! :) <3


Keeper [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat