Keeper [CZ]

Kapitola 7

V krku se mi udělal knedlík z těch pohledů Layla a Anny, které se stále dívaly za mě.

,,Jde ke mně?'', zeptala jsem se.

Layla kývla a já jsem se zhluboka nadechla. Najednou se vedle mě objevil tmavý stín. Samozřejmě se objevily i ty jeho kudrnaté vlasy.

,,Ahoj Harley'', usmál se na mě a opřel se o náš stůl.Jeho pohyb posunul stůl, stejně tak jak Anninu láhev s vodou.

,,Čau'', zamumlala jsem a podívala jsem se mu do očí, které byly bez emocí.

,,Měla jsi dobrý první den?'', zeptal se ale jeho hlas zněl sarkasticky.

I přes to jsem odpověděla. ,,Jo''.

Rukou si prohrábl vlasy. Pousmál se a svými rty se přiblížil k mému uchu.

,,Půjdeme si sednout k jinému stolu, aby jsme tam mohli sedět jenom ty a já, dobře?''.

Naklonila jsem hlavu od něho pryč.

,,Radši bych seděla tady, Harry'', řekla jsem a otočila jsem se na něj. Podívala jsem mu do jeho očí, které byly temné. Věděla jsem, že nás Layla i Anna pozorují.

,,No tak, tvoje kamarádky to budou chápat'', zašeptal Harry úplně ignorující moji zdvořilou odpověď.

Anna mě svým jemný hlasem přerušila. ,,Klidně s ním běž, Harley. To je v pohodě''.

Věděla jsem, že pokud s ním nepůjdu, bude s tím pořád otravovat. Beze slov jsem si stoupla od svého oběda a překřížila jsem ruce na prsou. Usmála jsem na na Laylu a Annu a ony mi úsměv oplatily.

Harry vstal a na jeho tváři hrál spokojený úsměv. Pak mě popadl za ruku. Vedl mě k prázdnému stolu. Celou dobu se na nás všichni dívali a jejich zlé pohledy mi doslova propalovy krk. Harry si sedl naproti mě stejně tak jeho pohled.

Dívala jsem se na svoje ruce a na svoji manikúru, která mi přišla zajímavá.

Všechno bylo mezi námi až moc tiché, dokud Harry nepromluvil.

,,Nemáš hlad?'', to bylo vše, na co se zeptal.

Zatřásla jsem hlavou.

,,Paní Gordonová nám nadělila na přivítanou koblihy, děkuju, jsem v pohodě''.

,,Taky nejsem hladný'', zamumlal a hodil na stůl tašku, která byla asi úplně prázdná. Z malé kapsy vytáhl telefon.

,,Potřebuju tvoje číslo'', řekl a podal mi svůj telefon.

Zvedla jsem obočí a z Harryho kamenného obličej konečně zmizel ten pohled a usmál se.

,,No?'', řekl.

,,Co no?'', zasmála jsem se.

,,Nenapíšeš tam to svoje telefonní číslo?'', taky se zasmál a olízl si svůj kroužek ve rtu.

Usmála jsem se.

,,Nejdřív chci odpovědi''.

,,Odpovědi?'', zasmál se a podepřel si bradu rukami.

,,To bude zajímavé''.

,,Je pravda, že jsi byl ve vězení?'', zeptala jsem se. Moje slova mi vypadla z úst rychleji, než jsem očekávala. Zamžoural na mě.

,,Ano.''

,,Na jak dlouho?''

,,Na 80 dní.''

,,Za co jsi tam seděl?''

,,Záleží na tom?''

,,Samozřejmě.''

,,Bil jsem se.''

Znova jsme se podívala na svoje nehty.

,,Proč se ke mně chováš tak zatraceně chladně? Je to všechno kvůli tomu vězení, že? Babe, vždyť jsem nikoho zkurveně nezabil'' křičel aniž by mu záleželo na tom, jestli nás uslyší celá jídelna. Nemohla jsem si pomoct, ale v jeho hrubém hlase jsem slyšela pobavení.

,,Nechovám'', řekla jsem.

,,Ano chováš!'', zasmál se. Cítila jsem, že se mi vysmívá.

,,Prosím přestaň být tak hlasitý, děláš tady scény'', zamumlala jsem.

,,Sleduj mě Har''.

Nemohla jsme si pomoct a zasmála jsem se.

,,Har?''

,,Ano, Har.''

Nakrčila jsem se. ,,No všechno lepší jak ,,babe.''

,,Ty víš, že ,,babe'' bude vždy moje nejoblíbenější.'' Obrátila jsem oči v sloup, přičemž jsem mu dávala svoje číslo do jeho kontaktů.

,,Takže, jak moc jsi toho chlapa zbil?'', zeptala jsem se a vrátila mu telefon zpět.

,,Nemůžeme se o tom bavit někde jinde a nejlépe někde v soukromí?'', zabručel a skrčil obočí.

,,Fajn, dobře'', řekla jsem a překřížila nohy jednu přes druhou.

,,Máš divný kamarádky'', zasmál se Harry, když změnil téma. Jakmile spatřil, že mi jeho komentář nepřišel vůbec vtipný, semknul rty do úzké linky.

,,Když je poznáš, jsou milé'', bránila jsem je.

,,Vím už teď, že mě nemají rádi'', zabručel.

,,No, nemáš zrovna dobrou reputaci'', řekla jsem a vytáhla si z batohu láhev vody.

Harry zůstal potichu asi minutu než znova promluvil.

,,Nikdy z kluků tě dneska neobtěžoval, že jo?'', zeptal se a já jsem pozvedla obočí.

,,Ne'', jednoduše jsem odpověděla.

Harry kývnul a vzal mi láhev z ruky.

,,Dobře''.

,,Řekneš mi, až tě bude někdo otravovat, že jo?'', zeptal se.

,,Ano'', vyplivla jsem, protože mi jeho otázky už lezly na nervy. Ale hádám, že jsou moje odpovědi pro něj asi důležité.

,,Co děláš dneska po škole?'', zeptal se a napil se z mojí láhve.

,,Úkoly'', odpověděla jsem.

,,Vážně?'', zasmál se.

,,Ano'', odpověděla jsem a podívala se na něj.

,,Můžu se stavit?'', zeptal se a já jsem na něj pohlédla.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad'', konečně jsem odpověděla po chvilce klidu.

,,Proč ne?'', zeptal se. Jeho hlas byl upřímně uražený. Moji oči cestovaly až k jeho hrudi, na které se mu odrážel jeho přívěsek.

,,Můj táta, on-''.

,,Jsem tvoje spřízněná duše, Harley, nezajímá mě, co si myslí'', přerušil mě.

,,Já vím, jen''.

,,Ne, nezajímá mě to. Chci ho poznat''.

,,Hlavně buď milý'', prosila jsem.

Harry rty se srolovaly do opravdového úsměvu.

,,Budu se snažit co nejvíc to půjde, ikdyž ,,být milý'', není zrovna moje parketa.''

,,Díky. Může být opravdu tvrdý, je tvrdý oříšek.''

,,Musíš se uklidnit, Harley. Všechno bude dobrý'', uklidnil mě a jeho hlas byl vážně upřímný, víc, než jsem čekala.

Povzdechla jsem si.

,,Doufám, že máš pravdu.''

,,Já mám pravdu vždycky.''