Keeper [CZ]

Kapitola 8

,,Takže, kdy se chceš teda stavit?'' zeptám se a váhavě se koušu do spodního rtu. Nemyslím si, že Harry rozumí tomu, do čeho se teď pouští. Prakticky si kope svůj vlastní hrob. Pokud ho můj taťka přivítá s otevřenou náručí, budu si myslet, že sním.

,,Co třeba v šest? Ne moc pozdě ani ne moc brzy,'' navrhne.

,,Dobře,'' kývnu a lehce se usměji.

Předtím, než ukončí náš oční kontakt, usměje se na mě. Pak se podívá na dřevěný stůl.

,,Co máš jako další hodinu? Je divný, že jsem tě na chodbě dneska neviděl.'' Zeptá se, znovu se napije z mé láhve vody.

Vezmu papír a projedu ho, abych viděla, co mám jako další hodinu.

,,Světová historie, učebna D-23.'' Odpovím a přečtu přesně to, co je na papíře.

,,Já jsem v učebně D-25, což je a jsem si jistý, vedle.''

,,Jo, myslím, že jo.'' Usměji se.

,,Můžeme tam jít teda spolu.'' Mrkne na mě.

Protočím oči a on se hlasitě zasměje.

,,Nepřijde ti to divný, že tak v 9. nebo 10. třídě, nepamatuju si, že bych tě tu potkávala? Zeptám se.

,,Jo, taky si napamatuju, že bych tě potkával.'' Pokrčí čelo.

,,Kde jsi byl těch pár let? Myslím kromě toho, že jsi....byl ve vězení.'' Harry se přestane usmívat.

,,No, po rozsudku jsem se musel přesunout do školy do jinýho kraje.''

,,A proč jsi se teda vrátil?'' Zeptám se.

,,Rodiče si stěžovali, že by ta cesta byla moc dlouhá.'

,,Nemohl sis prostě vzít třeba autobus?''

,,Můj dům je až moc daleko od všech tras autobusů a žádnej řidič by nebyl ochotnej pro mě tak daleko dojet.''

,,Oh, dobře.''

Harry se lehce zasměje.

,,Zníš docela naštvaně, že jsem zpět.''

,,Nejsem.'' Zamumlám.

Harry zvedne obočí, podívá se na mě a já si povzdechnu,

,,No tak, víš, že nejsem, jinak bych tě přece nepotkala.''

,,Já vím, já vím, jen si dělám srandu.'' Směje se.

,,Já vím, ale byl to asi osud, že jsi mě dneska ráno viděl na chodbě.'' Usměji se.

Harry se taky usměje,

,,Nebo jen špatný případ smůly.''

,,Není to smůla, někteří svoji spřízněnou duši ani nenajdou.''

,,Dneska jsi nevypadala, že by jsi se zmínila o tom, že jsem tvoje spřízněná duše.'' Nakrčí se, v koutku úst mu pořád hraje ten jeho úsměv. Pořád to beru vážně.

,,Co? Ne.'' Koktám.

,,Takže chceš říct, že jsi před volejbalem nevěděla, že máme stejný přívěsky?'' Zeptá se, ťuká prsty do stolu a čeká na moji odpověď.

,,Dobře, věděla. Ale to už jsem ti řekla.'' Povzdechnu si.

,,Já vím, jen si s tebou zahrávám, babe.'' Mrkně na mě.

,,Můžeš prosím přestat?'' Zakňučím.

,,Musíš se uvolnit.'' Řekne Harry, náznak zábavy je slyšet v jeho hlase, když mě chytí za dlaň.

Nemůžu si pomoct, ale zasměji se.

,,Hádám, že jsou to Layla a Anna, kteří mě šetří. Jsou vždycky tak vážné.''

,,Ne, vypadají, že se baví.'' Řekne sarkasticky a protočí oči.

,,Ok, ok, chápu to, nejsi zrovna milující k mým kamarádkám. Můžeme postoupit dál?'' Zasměji se a vydělám dlaň z jeho.

Harryho smích roste, ''Co bych si měl dneska večer obléct?''

,,Asi něco neformálního.''

Harry si protře prsty, ,,Škoda, přemýšlel jsem, že si půjčím oblek.''

Zvednu obočí,

,,Ty žádný nemáš?''

Harry se nakrčí, ''Nikdy jsem neměl ani možnost ho využít.''

Nemůžu si pomoct, ale zase se zasměji, ''Vem si prostě něco neformálního, ikdyž by byla zábava vidět tě v obleku.''

,,Proč?'' Zeptá se.

Já se narovnám a on se zasměje,

,,Oba víme, že bych v něm vypadal dost dobře.''

Zatřesu hlavou. ,,Ty jsi tak sebevědomý.''

Harry se zasměje. ,,Promiň, nejde tomu pomoct.''

Za chvilku začne zvonit a všichni se začanou v malé kantýně hýbat. Podívám se přes rameno, jestli neuvidím Laylu a Annu, ale jejich stůl už je prázdný. Musely odejít, když jsem k nim byla zády, protože pokud ne, určitě na ně narazím na cestě ven.

Když procházíme chodbou, Harry chytne moji ruku, aby získal moji pozornost.

,,Až zazvoní, počkám na tebe před třídou a hodím tě domů, co na to říkáš?'' zeptá se.

,,Nemusíš, půjdu domů pěšky, není to tak daleko.'' Znejistím.

,,Ne, trvám na tom.'' Usměje se.

Roztržitě protočím oči. ,,Fajn.''