párky

kapitola 2: cože

překvapení kurvo, myslíš si, že to začne příběhem hned? ne, nezačne, první si vyhonim ego a řeknu že děkuju že sledujete adventuru jahoda jehličnana, děkuju všem jahodovcům za přízeň a podporu a teď se pusťme do sraček za jahodem.

po přečtení vzkazu z minulého dílu, jahod si říkal zda-li poslechne onen vzkaz a odjede na náměstí dobromila vařečky 37, ale nakonec si řekl že teda jo. aby se vydal na tak náročnou cestu, ten čurák musel mít ještě něco s sebou, takže vstoupil zpět do baráku kde bydlel a vodjel vejtahem ke svýmu bytu. chytil se za kliku, ale ejhle jéminkote, šmankote josef, ten zkryplenej idiot jak šel za tou rybou dolů, tak si zabouchl klíče, to je fakt kokot. co teď. slyšel štěkat psa břetislava za dveřmi a řekl mu "otevři mi dveře". byl fakt blbej když si myslel, že mu pes břetislav rozumí, vždyť je to pes tyvole. "notak, dělej, otevři ty píčo". a stále nic. slyšel však, že pes břetislav je poblíž dveří a nebylo nereálný aby vyskočil a otevřel ty dveře packou. "debile mám tady šunku", ale ani to nezafungovalo na psa břetislava. kopnul do dveři ale pes břetislav jen tiše prohlásil "haf". 

najednou slyšel nějakej zvuk a viděl, že u okna na patře letí kolo. ne jakože kolo od auta, ale jakože kolo, bicycle. tak si řekl "proč tady letí kolo. kola nelítají. co" kolo tedy zaparkovalo na římse a pod oknem proklouzla obálka. byla posypaná takovejma těma třpytkama jak se dávají na dorty a tak. jahod si toho všiml a přišel a otevřel obálku, našel v ní sakl s prachem a papír s dalším vzkazem:

"jahode, vím, že si to čteš ty. vím to, jahode jehličnane. musíš to bejt ty. proto jsem ti poslal vzkaz lítajícím kolem. neptej se mě jak jsem zprovoznil aby lítalo kolo, to jsou totiž tajemná utajená tajemství a fígly naší organizace. vidím, že ti tvá vlastní mentální omezenost překáží v tvé cestě na náměstí dobromila vařečky 37. vidím, že sis zabouchl dveře, ty idiote. v saklu, který přišel v obálce, je prášek. když do něj foukneš, tak se rozfoukne všude kolem. ale když pak uděláš 3 kroky dozadu a klekneš si, na podlaze se před tebou zjeví mrkev. ta mrkev ti splní 3 přání, ale není jistý jestli všechna 3 přání fakt vyjdou, třeba se to nepovede. teď si ale zrovna myslím, že by ti to mohlo otevřít ty dveře. otevři tím dveře, ale využitím mrkve se zavážeš k mému kultu a musíš opravdu přijet pak na to náměstí. s pozdravem, b.ž."

"kdo je dopíči b.ž.", řekl si jahod. nevěděl co dál, tak poslechl ten dopis a otevřel sakl. foukl do něj a prach se rozprášil. najednou, praskly všechny žárovky na patře a jahod ustoupil 3 kroky dozadu a klekl si. v tom se otevřely vedlejší dveře, kde bydleli 2 buzeranti, jaromír a vilém. vyšel ven jaromír se zlostí v očích, která mohla lesy vypálit a podíval se pohrdavě na jahoda a řekl: "jahode, ty jsi fakt nezbeda. copak jsi nám to provedl, ty, ty loupežníku?" "co to meleš za sračky" zareagoval jahod. "božínku, ty jsi tak sprostej, že to zeměkoule neviděla, viléme, pojď sem prosímtě a podívej se na toho tragéda tady." vilém odpověděl "nemůžu teď seru". jaromír se nevěřícně chytl za hlavu a zareagoval "božínku, viléme. nemusíš hned sdělovat své soukromí lidem, ano? každopádně, jahode, ty neřáde, praskly všechny žárovky, to zaplatíš za tohleto! dřív nebo později, ale zaplatíš!". jahod dumal nad odpovědí a přemýšlel co říct, než mu to docvaklo a hrdě řekl "jdi do píči". jaromír nadávajíc zavřel dveře tak aby nebouchly moc nahlas a nerozrušil sousedy, ale jahod si mezitím všiml, že před ním leží třpytící se mrkev. koukal na ni a věděl, že v ní leží skrytá obrovská moc. věděl, že využitím mrkve svou duši zaprodá ani pořádně sám neví komu, věděl, že se zkáza blíží pro jeho už dost debilní osobnost, pokud mrkev uchopí do rukou.

nedalo mu to. ten píčus se doplazil k třpytící se mrkvi a uchopil ji do ruky.  v tom se mu zastavilo srdce na vteřinu, krev proudila jeho tělem jak hajzl a zvenku to šlo skrz kůži vidět, že mu žilami proběhl oranžovej blesk. oranžovej jakože protože vzal tu mrkev. uvědomil si, že k mrkvi vlastně nebyl žádnej manuál, takže pořádně neví jak ji využít. pomalu kráčel ke svým dveřím na nichž bylo napsáno "jehličnan". protože se jahod jmenuje jahod jehličnan ale to vlastně víte. byl v šoku když přišel a zjistil, že pouze přiblížením se ke dveřím, dveře se otevřely poté co z mrkve vyšel duhovej paprsek a otevřel nějak ty dveře. jahod vešel dovnitř a řekl si, že má-li se vydat na adventuru na náměstí dobromila vařečky a zjistit co ho čeká, musí s sebou mít aspoň nějakej baťoh. takže si vzal takovej baťoh jeden co měl doma a dal si ho na záda a tentokrát si s sebou vzal klíče a zamknul dveře. sešel dolů a entusiasisticky přeběhl ulici ale málem ho srazilo auto. v tu chvíli si vlastně uvědomil že ani neví kde je to náměstí, což znamená že si někde musí odchytit tágo.

tak šel po ulici a viděl tágo a přišel a zeptal se "dobrej, máte volno?" taxikář řekl "jo". tak otevřel dveře od auta a sedl si a řekl "odvezte mě na náměstí dobromila vařečky 37" taxikář řekl "pane jste si fakt jistej že tam dovopravdy chcete?" jahod řekl "jo". jahod si říkal proč se ho na to taxikář zeptal, je tam snad něco, co je neobvyklýho?". jeli autem a jahod koukal z okna. z okna viděl různý baráky a stromy a lidi a semtam nějakýho bezďáka a tak a najednou nic neviděl!

to bylo protože je to píčus a usnul během toho co jsem vám popisoval co jahod viděl. najednou se ale musel probudit protože do něj drknul taxikář a řekl "pane jsme tady. dávejte fakt pozor, je to fakt důležitý, fakt" jahod řekl "tyvole" a otevřel dveře a chtěl vyjít ven. jenomže ho taxikář chytil za vestičku a řekl "kam si jako myslíš že jdeš tyvole, dyť jsi nezaplatil, pocem voe a dej mi prachy nebo zavolám policii". jahod totiž zapomněl, že je zasraná socka a nemá prachy a přesto jel tágem. otevřel svůj baťoh a našel v něm otevřenou hořčici. vyndal ji a řekl taxikářovi "tyjo já bych vám fakt zaplatil rád ale fakt teď nemám peníze, mám jen tuto hořčici ale ona pro mě fakt moc znamená, má velkou hodnotu, snad i takovou, že by se dala zpeněžit" taxikář se úplně dementně podíval na jahoda a řekl "fakt jo" a jahod řekl "jo". zanechal mu hořčici v rukou a odběhl rychlým sprintem přes ulici kde viděl číslo 37.

na dveřích bylo napsáno "klub přátel autismu, nadace barabiáše žaluda, pobočka organizace "p.á.r.k.y" . sídlo: náměstí dobromila vařečky 37, herpes city". jahod napřáhl ruku a zazvonil.

................................

CO BUDE DÁL?

JE BARABIÁŠ ŽALUD DOOPRAVDY TEN B.Ž. ZE VZKAZŮ?

CO MÁ KLUB PŘÁTEL AUTISMU ZA LUBEM?

PROČ SI VYBRALI JAHODA JEHLIČNANA?

KDO JE ORGANIZACE "P.Á.R.K.Y."?

VŠE TOTO A DALŠÍ VĚCI MOŽNÁ ZJISTÍTE V DALŠÍM DÍLE KNIHY "PÁRKY" TAKŽE SE FAKT TĚŠTE, PROTOŽE JE NA CO SE TĚŠIT, ČEKÁ NÁS OBROVSKY NAPJATÁ ADVENTURA!